Evropou obíhá varování před ruskými sabotážemi, mosty a kolejemi. My jen dodáváme: klid je dnes spíš reklamní pauza než realita pro dospělé.
Tématu se aktuálně věnuje server Forum24.cz, ale protože jde o učebnicový materiál pro politickou satiru, magazín FaktHusty.cz si ho prostě nemohl nechat ujít a s lehce ironickým úšklebkem ho okomentoval. Když vážní analytici mluví o předválečné fázi, my slyšíme: „Evropo, připoutej se, kontrolní jízda začíná.“
Zatímco běžný turista si z cest po kontinentu vozí fotky katedrál a zmrzliny, ruští profesionálové se podle bezpečnostních upozornění zajímají o jiný typ památek: mosty, tratě, sklady, trasy energií.
Není to nový druh urbanismu, ale příprava na to, aby šlo v pravý okamžik vypnout životně důležité tepny Evropy – a přitom se pořád tvářit, že žádná válka oficiálně nezačala.
Most jako cíl, ne kulisa
Mosty, které jsme si zvykli brát jako romantické pozadí pro selfíčka, se v bezpečnostních scénářích mění v položku „co by se stalo, kdyby…“. Tam, kde dřív stačilo řešit dopravní zácpy, se dnes připouští i méně poetická otázka: jak dlouho vydrží zásobování, když se klíčový přejezd přes řeku stane najednou „dočasně nedostupným“? Romantika zapadajícího slunce se mění v stín výbušnin, i když navenek pořád svítí jen pouliční lampy. Není to jen o mostech. Koleje, nákladní terminály, logistická centra – všechno, co jsme dřív vnímali jako nudnou kulisu hospodářství, se rázem ocitá na mapce někoho, kdo plánuje, kde by se dalo nejbolestivěji šťouchnout. Tichý sen každého plánovače sabotáží: stačí pár dobře načasovaných „poruch“ a kontinent, který žije z pohybu zboží a lidí, začne koktat jako špatné připojení.
Hybridní válka v praxi
To všechno zapadá do módy, které se říká hybridní válka. Elegantní název pro hodně starý trik: kombinace útoků v kyberprostoru, propagandy a fyzických sabotáží, aby se protivník rozložil dřív, než vytáhne těžkou techniku. Jeden den se zahlcuje internet dezinformacemi, druhý den nefunguje část infrastruktury.
Vypadá to jako souhra náhod, ale náhoda si takové harmonogramy obvykle neplánuje.
Evropské státy reagují, jak umí: utajované spisy, neveřejná varování, občasná tisková konference, kde se ujišťuje, že se vše bere velmi vážně. Problém je, že protivník tenhle rituál zná a kalkuluje s ním. Dokud zůstává odpověď hlavně v rovině slov a symbolických kroků, je to pro druhou stranu signál, že prostor k testování hranic je stále otevřený. Řečeno ironicky: čím ostřejší slovník, tím větší chuť zkoušet, co všechno ještě projde.
Spící pomocníci a náhodní hrdinové
Do toho všeho vstupuje fenomén, kterému se říká spící nebo příležitostní pomocníci. Lidé, kteří žijí svůj běžný život kdekoli v Evropě, ale v určitém okamžiku dostanou nabídku na „malou službu“. Nepotřebují diplomatický pas, stačí motivace – peníze, ideologie nebo prostý pocit, že dělají něco „velkého“. Tihle amatéři pak mohou odpracovat kus práce, na který by klasická špionáž potřebovala krytí ambasády.
Občas se naštěstí stane, že podobné plány skončí dřív, než začnou naplno. Bezpečnostní složky hlásí případy, kdy se podařilo zasáhnout v přípravné fázi – někdy v podobě žhářských pokusů, jindy podivných aktivit kolem klíčových objektů. Pro veřejnost to znamená jen krátkou zprávu o zatčení nebo vyšetřování, pro odborníky je to ale memento, že někdo investuje čas i peníze do rozvracení normálního chodu věcí.
Evropa mezi ironií a prozřením
Evropa tak zažívá zvláštní déjà vu. Mnohé to vrací ke studenoválečným manuálům, kde se taky pracovalo s myšlenkou sabotáží, diverze a neustálého testování hranic.
Rozdíl je v tom, že dnes máme víc informací, lepší technologie a větší přehled – ale zároveň i pohodlí, které svádí k tomu, brát varovné signály jako nepříjemné rušení komfortu. Mír jsme si zvykli chápat jako defaultní nastavení, ne jako křehký režim, který je potřeba hlídat.
Ironie je, že právě satira se stává jedním z nástrojů, jak vůbec zvládnout číst slova jako „předválečná fáze“, aniž by člověk propadl panice. Smích ale není náhradou činů. Můžeme si dělat legraci z toho, že někdo mapuje naše mosty a koleje s jiným záměrem než turisté, ale skutečnou otázkou zůstává, jestli demokracie najdou odvahu podle toho jednat – dřív, než se „na zkoušku“ změní v „naostro“.
Použité zdroje: Forum24.cz