Evropský budíček: Končíme s pohádkou o velkém bratrovi. Nastává éra přežití!

Evropa, probuzená z transatlantického snu, horečně řeší, jak přežít bez americké maminky. Zdroje přiznávají: článek 5 v NATO už není tak pevný jako kdysi. Takže, milá Evropo, vyhrň si rukávy!

Vážení čtenáři, dnes se musíme s magazínem FaktHusty.cz ponořit do hlubin sebedestrukce evropské duše, kterou tak působivě odhalil zpravodajský portál Novinky.cz. Novinky (kdo jiný také…, že) totiž přinesly šokující zprávu – Evropa, ta samolibá, byrokratická stařenka, náhle s hrůzou zjišťuje, že její záchranná vesta zvaná USA by mohla mít trhliny. A protože se starý kontinent konečně, ale vážně, probouzí z omamného spánku, téma je natolik šťavnaté, že se přímo nabízí k pořádné dávce satirické ironie. Můžeme si totiž konečně naplno vychutnat, jak se evropské elity s tváří plnou zděšení ptají: „Opravdu musíme platit za vlastní obranu?“

Nová realita: Amerika přestala brát telefony

Lídři Evropské unie, kteří si léta hověli v pohodlném přesvědčení, že Článek 5 v NATO je nedotknutelné a věčné dogma, teď zjišťují, že transatlantické pouto je poněkud… tekuté.

A kdo za to může? Samozřejmě, že potenciální návrat jednoho muže zpoza oceánu, který už v minulosti ukázal, že „spojenectví“ bere asi tak vážně jako smlouvu s cateringovou společností.

Najednou jsou rozhovory o bezpečnostních zárukách pro Ukrajinu „velmi nepříjemné“ a nejistota, jak by se Spojené státy zachovaly při útoku na „frontové státy“, je prý „příliš vysoká“. To je ale překvapení! Evropa tak konečně, po dekádách, kdy si spokojeně broukala písničku o míru a přenášela odpovědnost za svou obranu na „Velkého bratra“, zjišťuje, že pohlížet na vlastní bezpečnost optikou Washingtonu nemusí být zrovna nejlepší nápad. Což je, s odpuštěním, poznatek hodný malého dítěte, které zjistí, že si musí zavázat boty samo.

Evropa jako obranný titan: Zbrojení začalo!

V reakci na tuto dříve „nemyslitelnou“ situaci, kdy by Evropa musela jednat sama za sebe, se začalo pracovat na záchranném plánu: prohlubování obranné koordinace, posilování „evropského pilíře“ v NATO a diskuse o využití francouzského jaderného deštníku. Je to v podstatě přiznání, že naši lídři konečně pochopili, že nelze léta šetřit na armádách, aby se pak v případě krize spolehli na pomoc, která už zkrátka nemusí přijít.

Hluboké zamyšlení nad institucionálními mechanismy pro případ, že by Článek 5 nebyl aplikován, je už jen třešničkou na dortu.

Představme si ty hrdinské scény: Místo toho, abychom měli k dispozici zbraně a stíhačky, máme připravené procedury.

Evropská byrokracie tak opět vítězí nad realitou. Zatímco ostatní zbrojí, my budeme definovat postupy vzájemné obrany. Bravo. Vypadá to, že Evropa si konečně uvědomila, že za bezpečí se platí, a tak teď s vidinou hrozby horečně dohání desítky let zanedbávání, zatímco v zámoří jen kroutí hlavou nad touto náhlou uvědomělostí. Vždyť proč myslet na vlastní obranu, když se za ni celou dobu tak krásně platilo z kapes někoho jiného, že?