Božský premiér musel osobně dovést poslance k mikrofonu, aby se omluvil za řeči o menopauze. Jenže ani to nestačilo. Česká politika objevila nové dno parlamentní kultury.
Česká „komediální“ Poslanecká sněmovna právě představila revoluční způsob, jak vychovávat dospělé muže. Premiér Andrej Babiš se osobně ujal poslance Miroslava Ševčíka, přivedl ho k řečnickému pultu a pokusil se z něj dostat omluvu za výkřiky o menopauze. Jak informoval server Novinky.cz, celý výjev se odehrál během čtvrtečních interpelací. Důvod? Ševčík předchozího večera vykřikl slovo „menopauza“ poté, co předsedkyně poslaneckého klubu STAN Michaela Šebelová požádala o přestávku. Člověk by od bývalého vysokoškolského děkana očekával alespoň základní schopnost rozlišovat mezi parlamentní debatou a hospodským pokřikováním.
Jenže česká politika je zjevně prostředím, kde akademické tituly nezaručují ani zvládnutí společenského chování. Babiš tak získal další neplánovanou pracovní povinnost.
Kromě řízení vlády musí nyní dohlížet také na to, aby se mu někteří koaliční poslanci chovali slušně. Ještě pár podobných incidentů a Úřad vlády bude muset vypsat výběrové řízení na školního vychovatele.
Samotný pokus o omluvu se ovšem proměnil v grotesku, kterou by snad nevymyslel ani scenárista politického sitcomu. Premiér naléhal, Ševčík se zdráhal a místopředseda Sněmovny Jan Skopeček nakonec připomněl, že během interpelací smí na otázky odpovídat pouze předseda vlády.
Jak zaznamenal portál iDNES.cz, premiér Ševčíkovo chování odsoudil a zároveň připomněl, že za něj už vyjádřila omluvu předsedkyně poslanců ANO Taťána Malá. To je pozoruhodná organizace politické odpovědnosti. Jeden poslanec pronese nevhodný výrok, druhý politik se za něj omlouvá, třetí ho přivede k mikrofonu a čtvrtý musí vysvětlit, proč tam vlastně nesmí mluvit. Kdyby se podobným způsobem řídila nemocnice, pacient by zemřel dřív, než by se personál shodl, kdo mu smí podat teploměr. A největší komedií je, že Ševčík nepotřeboval žádné složité vysvětlení. Stačilo jediné obyčejné slovo: promiňte. Zřejmě však šlo o mimořádně náročný výkon, ke kterému nebyl dostatečně proškolen.
Do celé záležitosti následně vstoupilo také Ševčíkovo vlastní vysvětlení. Podle jeho vyjádření pro Echo24.cz výrok údajně vůbec nesměřoval k Šebelové, protože ho pronesl až několik sekund po jejím odchodu od mikrofonu. To je přímo převratná teorie mezilidské komunikace. Podle této logiky můžete někoho urazit, chvíli počkat a následně prohlásit, že se dotyčného vaše slova netýkala, protože už nestál na původním místě. Ševčík navíc použil přirovnání o potrefené huse a tvrdil, že jej poslankyně následně fyzicky napadla. Z původně jednoduché otázky nevhodného výroku tak vznikl příběh s tolika obrannými verzemi, že by si zasloužil vlastní parlamentní vyšetřovací komisi.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura mezitím označil Ševčíkův výraz za nevhodný, ale připomněl také urážky ze strany opozice. Inu, v české politice se už zřejmě nedokáže odsoudit ani obyčejná neomalenost, aniž by se současně vystavilo potvrzení, že někdo jiný se kdysi choval podobně.
A právě tady končí veškerá legrace…
Poslanecká sněmovna není cirkusová manéž, i když se někteří její obyvatelé o podobnou proměnu usilovně pokoušejí. Je to místo, kde se rozhoduje o zákonech, veřejných penězích a budoucnosti milionů lidí. Ženy, které v parlamentu vykonávají svou práci, by přitom neměly potřebovat ochranný doprovod pokaždé, když si některý kolega splete řečnickou pohotovost s nevychovaností. Politici mohou vést tvrdé spory, mohou se vzájemně kritizovat a nemusí si ani osobně rozumět. To všechno patří k demokracii. Jenže osobní urážka není politický argument a nedostatek slušnosti nelze omluvit stranickou příslušností. Největší ostudou čtvrtečního představení proto není samotný Ševčíkův výkřik. Je jí obraz českého premiéra, který musí dospělého poslance osobně přivádět k mikrofonu a přesvědčovat ho, aby převzal odpovědnost za vlastní slova. Voliči těmto lidem svěřili správu země. A oni jim za to předvedli, že někdy nedokážou zvládnout ani tu nejzákladnější věc, kterou se děti učí dávno před vstupem do školy: umět se omluvit.
