Volby 2025 se mění v největší podívanou desetiletí, kde politika ustupuje show a voliči sledují drama, jako by šlo o večerní seriál.
Volby 2025 do Poslanecké sněmovny začaly připomínat spíš maraton emocí než chladně naplánovanou volební strategii.
Kandidáti se předhánějí v tom, kdo předvede větší úsměv, kdo si lépe připraví scénku pro sociální sítě a kdo pronese ostřejší výrok, který druhý den roztřese titulní stránky médií. Politika se sice pořád tváří vážně, ale pod povrchem to bublá jako režie v televizním studiu, kde se počítá každý moment napětí.
Televizní debaty vypadají spíš jako casting do talentové soutěže než odborné střetnutí názorů. Moderátoři se ptají, kandidáti odpovídají, ale všechno se odehrává s teatrálním patosem, jako by právě šlo o nejdůležitější výstup jejich života. Kamery zabírají detail potících se čel, přímé přenosy loví každý povzdech, a když někdo zakopne o vlastní slib, diváci mají pocit, že sledují napínavou reality show.
Sociální sítě přilévají olej do ohně a každý výrok se během pár minut mění na mem, gif nebo sarkastický komentář. Politici to vědí, a tak se začínají stylizovat nejen do role kandidátů, ale i do role herců, kteří hrají o přízeň publika. Všechno je rychlé, přepjaté a divák už ani neví, jestli má volit program, nebo charisma. Novinové titulky se předhánějí v bombastických titulcích a člověk má pocit, že právě vychází další díl nekonečného seriálu. Když se některý politik nečekaně stáhne z kandidatury, je to prezentováno jako šokující zvrat sezóny. Volební kampaň se tak mění v drama, které živí samo sebe a čím víc je přehnané, tím víc táhne pozornost.
Z politiků jsou herci velkého volebního divadla
Kandidáti si to užívají. Předvolební mítinky se podobají koncertům, kde se mává transparenty, svítí reflektory a z davu létají otázky jako papírové konfety.
Programové body sice zazní, ale mezi hudbou, potleskem a pózováním na sociální sítě je to spíš vedlejší efekt než hlavní cíl. Publikum se baví, politikům to vyhovuje a serióznost celé akce je kdesi vzadu, kde na ni skoro nikdo nevidí.
Do toho přicházejí předvolební průzkumy, které se mění rychleji než počasí v dubnu. Jeden den vede favorit, druhý den ho smete soupeř s novým sloganem a třetí den se objeví tvář, o které nikdo nevěděl, ale teď ji všichni sdílí. Každý zvrat je komentován v přímém přenosu a diváci čekají, kdo vstoupí na scénu s větším překvapením než jeho předchůdce.
Média jako režiséři volební show
Televizní štáby nevynechají jediný okamžik, aby zachytily dramatické reakce, slzy radosti i zlosti a ostré slovní přestřelky mezi kandidáty. Novináři analyzují gesta, psychologové komentují tón hlasu a voliči mezitím sledují, jak se politika mění na reality show s prvky telenovely. Nikdo už nepřemýšlí nad rozpočtem, reformami nebo zákony – hlavní otázkou je, kdo zítra přijde s větší bombou.
Koaliční jednání po volbách vypadají jako finále pěvecké soutěže, kde se neřeší, kdo má nejlepší hlas, ale kdo má největší šanci získat aplaus publika. Politické dohody se uzavírají před kamerami, vítězové se fotí se šampaňským a poražení se tváří, že to celé vlastně brali sportovně.
Konec voleb, začátek nové série
Když se výsledky konečně sečtou, přichází závěrečná show. Kamery zabírají vítěze v objetí fanoušků, poražení pronášejí řeči o tom, jak příště všechno zlepší, a voliči si připadají jako po maratonu sledování oblíbeného seriálu. Všichni tuší, že za čtyři roky začne nová série, možná s novými hrdiny, ale se stejným scénářem.
Politika se zkrátka změnila. Volební kampaň už není věcí programů a faktů, ale diváckého zážitku. Vítězí ten, kdo dokáže zaujmout publikum, ne ten, kdo nejlépe spočítá rozpočet. A lidé to přijímají, protože show je lákavější než složitá tabulka čísel.
Nakonec zůstává otázka, jestli tahle reality show přinese i něco pro život obyčejných voličů. Zatím to vypadá, že hlavní cenu si odnáší popularita, potlesk a pár nezapomenutelných momentů pro sociální sítě. Co bude dál, to už je v rukou scenáristů příští politické sezóny.