V Nových Butovicích vyroste Top Tower – nejvyšší mrakodrap Česka. A s ním i ambice, beton a pár otázek, které nikdo nechtěl slyšet.
Praha, město věží, věžiček a věžáků. Město, kde se baroko potkává s brutalismem, a kde se urbanismus občas zvrhne v umělecký experiment. A právě tady, v Nových Butovicích, se chystá něco, co má ambice přepsat dějiny výšky. Top Tower. Mrakodrap, který bude vyšší než AZ Tower v Brně. Což je samo o sobě dostatečný důvod, aby se o něm psalo s mírnou dávkou ironie.
Stavba má mít 135 metrů. To je víc než dost na to, aby se z ní dal pozorovat nejen západ slunce, ale i západ zdravého rozumu. Projekt má na svědomí developer Trigema, který se rozhodl, že Praha potřebuje něco víc než jen další kancelářskou budovu. Potřebuje symbol. Monument. Betonový manifest.
A tak se spojil s architektem Tomášem Císařem a sochařem Davidem Černým. Výsledkem je návrh, který připomíná loď ztroskotanou na věži. Titanic po večírku. Nebo postapokalyptický maják. Záleží, kolik vína máte v sobě, když se na vizualizaci díváte.
Když loď potká věž, vznikne urbanistický sci-fi román
Od čtvrtého patra výš se budova začne tvářit jako umělecká instalace. David Černý, známý svými miminky lezoucími po Žižkovské věži, tentokrát přilepil na budovu vrak lodi. Proč? Protože může. A protože Praha je město, kde se i tramvaje občas tváří jako happening.
Kritici tvrdí, že by se ocel dala využít lépe. Třeba na mosty. Nebo na tanky. Ale co je víc „cool“ než loď na budově?
Možná jen robotická vinárna Cyberdog, další výtvor téhož týmu. Praha se zkrátka rozhodla, že bude vizuálně nekompromisní. A že estetikou se už dávno neřídí.
Magistrát dostane miliony, občané výhled
Developer přihodil městu 75,7 milionu korun. Jako dýško za to, že může postavit vertikální ego. Z toho 60,7 milionu poputuje magistrátu, zbytek městské části Praha 13. A co za to? Revitalizace okolí, výtahy, přechody, podchody. Urbanistický balíček „vše v jednom“, který zní jako slib, ale zatím vypadá spíš jako teaser. Opozice má obavy. Prý chybí dopravní řešení, přístupnost, logika. Ale koho dnes zajímá logika, když máme loď na budově? Praha se rozhodla, že bude výjimečná. A výjimečnost se přece neměří v metrech, ale v odvaze ignorovat kontext.
LEED certifikace jako zelená nálepka na šedý beton
Top Tower má být ekologický. Energeticky úsporný. S certifikací LEED Gold. Což znamená, že se neplýtvá vodou, energií ani vzduchem. Skvělé. Jen škoda, že se necertifikuje i estetika. Tam by to bylo spíš „LEED WTF“.
Budova má stát mimo ochranné pásmo památkové rezervace. A prý nebude vidět z centra. Což je škoda. Taková výška si zaslouží pozornost. Ale možná je to záměr. Když už budova připomíná postapokalyptický monument, je lepší ji schovat. Pro jistotu.
Praha míří vzhůru. A trochu mimo
Top Tower je metafora dnešní doby. Vysoký, výrazný, kontroverzní. A hlavně – nezapomenutelný. Možná ne kvůli funkci, ale kvůli formě. A to je, zdá se, to jediné, na čem dnes záleží. Čím vyšší budova, tím vyšší ambice. A čím víc oken, tím víc kanceláří, které zůstanou prázdné. Vyhlídka na vrcholu budovy má být přístupná veřejnosti. Panoramatický výhled na jihozápadní město. A možná i na to, co všechno se dá postavit, když se spojí ambice, peníze a trocha surrealismu.
Praha je město kontrastů. Na jedné straně historické centrum, na druhé straně loď opřená o věž. Město, kde se urbanismus mění v uměleckou instalaci. A kde se developerství stává performativním aktem.
Milada Obersteinová, vdova po urbanistovi Ivo Obersteinovi, stavbu odmítá. Prý je to nesmysl. A že by se ocel měla použít jinak. Ale v době, kdy se umění míchá s developerstvím, je těžké rozlišit mezi happeningem a investičním záměrem.
Top Tower není jen budova. Je to statement. Je to výkřik do prostoru. Je to Praha, která se rozhodla, že nebude jen krásná, ale i vysoká. A že loď na věži je přesně to, co potřebujeme, abychom si uvědomili, že urbanismus už dávno není o lidech. Je o dojmu.