Emisní povolenky mají i jinde ve světě, ale Evropa platí takové částky, že průmysl i domácnosti už pomalu ztrácí smysl pro humor.
Evropský systém emisních povolenek má přinést čistší vzduch a zelenější budoucnost. Realita?
Ceny povolenek tak vysoké, že podniky začínají mluvit o existenční hrozbě a lidé se bojí, že budou jednou platit i za každé zapnuté topení. V USA, Jižní Koreji nebo na Novém Zélandu se přitom povolenky také prodávají, ale ceny jsou tam poloviční a dopad na průmysl i občany zdaleka ne tak drsný.
V roce 2023 stála jedna povolenka v EU průměrně přes 70 dolarů. V Británii pod 50, v Kalifornii sotva 35. Evropa si tak drží prvenství nejen v boji proti emisím, ale i v tom, kolik za něj zaplatí. Podniky jako Třinecké železárny varují, že ztrácí konkurenční výhody, protože zatímco evropské fabriky sčítají náklady, jinde ve světě se tváří, že ekologii zvládnou bez finanční sebevraždy.
Povolenky pro auta, domy i topení
A bude hůř. Od roku 2027 se mají emisní povolenky rozšířit i na vytápění budov a dopravu. Jinými slovy: pokud vám připadá drahé řízení auta nebo účty za plyn, připravte se, že tohle bude teprve předkrm. Pro řidiče by to mohlo znamenat zdražení benzínu až o pět korun na litr, u plynu pak další stovky navíc. Zatímco politici mluví o zelené transformaci, lidé přepočítávají rodinný rozpočet a přemýšlí, jestli nepořídit kolo i do obýváku.
Jinde to mají, ale tolik to nebolí
Emisní povolenky existují i v Číně, Kanadě nebo Jižní Koreji. Rozdíl? Podniky tam často dostávají část povolenek zdarma, nebo je cena nastavena tak, aby nikoho nepřivedla k bankrotu. V Evropě se však platí za každou tunu oxidu uhličitého tak, že to připomíná prémiový klub, kam se dostanete jen s tučnou peněženkou a ekologickým svědomím.
Ekologie nebo luxusní zboží?
Ekonomové varují, že bez kompenzací pro chudší domácnosti a menší firmy se emisní politika stane symbolem elitářství.
Zatímco průmysloví giganti zvládnou vyšší ceny díky úlevám nebo dotacím, běžná domácnost prostě zaplatí víc za teplo, jídlo i dopravu. A těžko se jí vysvětluje, že je to pro dobro planety, když už dnes balancuje mezi složenkami a výplatou.
Brusel tvrdí, že tvrdší pravidla mají přinést rychlejší dekarbonizaci a modernizaci průmyslu. Kritici ale říkají, že Evropa běží ekologický maraton, zatímco zbytek světa se teprve převléká do sportovního. Platit nejvyšší ceny na planetě je hezké gesto, ale pokud se k němu ostatní nepřidají, výsledek může být spíš drahý než zelený.
Co bude dál?
Politici slibují, že část výnosů z povolenek půjde zpět k lidem. Jenže sliby se obtížně prodávají tam, kde lidé vidí hlavně rostoucí účty.
Evropská komise mluví o spravedlivé transformaci, ale veřejnost má někdy pocit, že je spíš součástí drahého experimentu.
A průmysl mezitím počítá, jestli se mu ještě vyplatí zůstávat v Evropě, nebo jestli je čas hledat levnější adresu.