Volt podal stížnosti na Stačílo! a SPD kvůli skrytým koalicím, Ústavní soud slibuje prioritu – ale slib před volbami má reputaci mokrého papíru.
Ústavní soud pověřil předseda Josef Baxa řešením dvou stížností strany Volt, které se týkají možných nepřiznaných koalic při kandidátkách Stačílo! a SPD. Volt tvrdí, že tyto kandidátky nejsou jasně označené jako koalice, čímž se obchází zákon. Například stačí, že se různé strany objeví na jednom kandidátce, ale bez jasného označení, jména koalice nebo smlouvy mezi stranami. Tématu se dnes věnuje většina českých medií aneb předvolební komedie s nutnou dávkou reality show jede pecky!
Soudci zpravodaji připravují podklady, plénum Ústavního soudu rozhodne ve společném řízení.
Předseda Baxa však rovnou varoval: nerozluštíme vše „do voleb“. Volby jsou 3.–4. října, a do té doby prázdná stížnost moc nezahřeje – jen mediální tlak.
Skrytá koalice: oběť zákona, nebo trik pro vítězství?
Volt tvrdí, že zákon říká jasně – pokud kandidátka vystupuje jako koalice, musí být označená jako koalice. Bez označení ale podléhá nižšímu procentu pro vstup do Sněmovny. Koalice dvou subjektů potřebují překonat osm procent, vícečlenné až jedenáct. Jestliže Stačílo! nebo SPD kandidují s dalšími stranami, ale bez jasného oznámení, je to nepřiznaná koalice, říká Volt.
Stačílo! i SPD namítají, že jejich kandidatury jsou v souladu se zákonem. Žádné explicitní porušení podle jejich výkladu není prokázáno. Některé krajské soudy dokonce konstatovaly, že ač složení kandidátek připomíná koalici, formálně není splněna definice koalice podle zákona.
Soudní procesí a politický dramatismus
Baxa oznámil, že stížnosti budou „prioritou“. Jiné případy odsunuli, na stůl dali Voltovy podněty. Ale varoval: nelze slíbit rozhodnutí do voleb. A to je přesně moment, kdy slib začne být kusem papíru používaným jako hadřík v politickém cirkusu.
Volt tak vsadil na to, že zákon půjde prověřit dříve než kampaň přejde z kampaní do strkanic slovy. Ale i kdyby soud rozhodl dobře, výsledek může být jen úpravou kandidátek, nebo oznámením „jasnějšího označení“. To není kolaps, to je manévr – kde se slova mění rychleji než zákony.
Ironie posledních dnů
Je to trochu jako vidět pár, který tvrdí „není to koalice“, zatímco nosí stejné dresy. Voliči sledují – a ptejte se, proč musí být každý krok formulován zákonem, proč nelze jen být upřímný. A Ústavní soud sleduje taky – jestli zákon zůstane smyslem, nebo se stane jen papírovou hrou, kterou politici ovládají.
Český mozek je vynalézavý – zvlášť když jde o zákony. Stačí přečíst pár paragrafů, najít mezeru velkou jako vrata a rázem je z legislativy trampolína, přes kterou politici skáčou rovnou do „koalic, co defacto nejsou koalicemi“. Všichni vědí, že se obchází duch zákona, ale na papíře to zní jako matematická rovnice: nic neporušujeme, jen jsme kreativní.
A tak vznikají volební kandidátky, kde se strany tváří, že jsou jen dobří sousedé, co šli náhodou stejnou cestou. Voliči mezitím sledují tuhle hru na schovávanou a drží si hlavu: fraška s cedulí „Právní stát“ na scéně připomíná spíš grotesku než seriózní politiku.