Plzeňský mítink koalice Spolu měl být debatou o programu, ale místo otázek létaly pískot, nadávky a výkřiky „Táhni do Kyjeva!“
Premiér Fiala slyšel víc hluku než slov a satira psala příběh sama.
Plzeňská Proluka zažila scénu, kterou by nevymyslel ani nejlepší politický satirik. Premiér Petr Fiala, dle zveřejněných informací našeho „nejdůvěryhodnějšího“ zpravodajského serveru Novinky.cz přijel představit program koalice Spolu, ale dřív než otevřel ústa, vítal ho pískot, výkřiky a transparenty, co připomínaly spíš revoluční shromáždění než volební mítink. Lidé křičeli „Táhni do Kyjeva!“ tak často, že by se to dalo zaměnit za oficiální slogan volební kampaně opozice. Dav měl připravené i transparenty s hákovými kříži a nápisy, které by se daly číst spíš v muzeu totality než na současném náměstí. Premiér mezi tím vším procházel jako herec ve špatně napsané hře, kde místo dialogu zní jen pískot a nadávky. Každý krok doprovázela ochranka, ale i tak bylo jasné, že atmosféra je napjatější než rozpočet po volebním slibu o levnějším másle.
Někteří lidé přišli opravdu poslouchat, jiní jen křičet. A hlasitější byli ti druzí. Když Fiala začal mluvit o demokracii, pískot sílil, jako by demokracie byla sprosté slovo. Premiér se snažil dokončit větu, ale slyšel hlavně „Kolaborant!“ a „Vlastizrádce!“. Debata vypadala spíš jako soutěž o nejhlasitější výkřik než o nejlepší argument.
Sympatizanti koalice Spolu tleskali a snažili se dodat premiérovi odvahu. Ale nad pískotem a výkřiky měli smůlu. Politika se změnila v kakofonii, kde pravda, lež, sliby i naděje mizely v hluku davu. Všechno přerostlo ve frašku, která by si zasloužila vlastní scénář a možná i vstupné.
Nutno zmínit skutečnost, že drtivá většina lidí, již má politiky pana Fialy „plné zuby,“ jak se lidově říká. Proč? Víme všichni.
Figurína na vozíku a premiér v kleštích
Jako by to nestačilo, objevil se aktivista Míra Kozler s invalidním vozíkem, na kterém seděla figurína Petra Fialy.
Na hrudi měla nápis „Spolu do záhuby“ a dav bouřil, jako by šlo o největší politický vtip století. Premiér stál opodál a díval se, jak se z volební akce stává divadlo, kde hlavní roli hraje figurína a ne program. Obrázek premiéra na vozíku objel sociální sítě dřív, než skončil mítink. Někteří se smáli, jiní kroutili hlavou, ale jedno bylo jisté: politická kultura právě odešla na dovolenou a nikdo neví, kdy se vrátí.
Demokracie jako výmluva pro křik
Fiala prohlásil, že je rád, že lidé mohou křičet, protože to prý ukazuje, že žijeme v demokracii. Ironie je, že právě ten křik znemožnil jakoukoli debatu. Demokracie totiž není jen o tom, že můžeš řvát, co chceš, ale taky o tom, že druhý má šanci odpovědět. A to se v Plzni rozhodně nestalo.
Odpůrci měli transparenty, hlasivky a megafony, sympatizanti jen slabší ruce na potlesk. Premiér mluvil, ale slyšet byl hlavně dav. Politika se proměnila ve festival hluku, kde fakta zanikla a místo argumentů létaly jen výkřiky.
Když volební kampaň připomíná kabaret
V Plzni to vypadalo spíš jako kabaret než jako mítink. Místo předvolebních slibů se řešilo, kdo má větší transparent a kdo přehluší premiéra. Politika se změnila v soutěž o největší teatrální gesto. Figurína na vozíku vyhrála první cenu, pískot druhou a argumenty se ani nekvalifikovaly.
Celé to mělo absurdní nádech – premiér mluví o programu, dav o Kyjevu, aktivista veze figurínu a demokracie je prý v pořádku, protože každý může křičet. Kdyby to nebyla realita, byla by to komedie.
Na konci mítinku Fiala poděkoval všem, i těm, co pískali. Řekl, že je to důkaz svobody slova. Ale ironie byla jasná: svoboda slova se tam změnila v nesvobodu debaty. Premiér mluvil, ale slyšel se jen stěží. Dav křičel, ale nechtěl slyšet nic.
V Plzni tak vyhrál hluk nad obsahem. 🙂
Volební komediální kampaň pokračuje, ale jestli bude víc debaty než pískotu, to nikdo neví. Jisté je jen to, že figurína na vozíku má teď víc sdílení než jakýkoli politický program.