Ruská armáda opět provedla noční cvičení „Přileť a Uleť“ u hranic NATO. Naši spojenci už mají natrénováno, trénink je sice drahý, ale zato pravidelný!
Tématu se dnes věnoval zpravodajský portál Novinky.cz s odkazem na sociální síť X a list Ukrajinska pravda s tím, že po další bezesné noci je jasno – když se Rusko rozhodne pro svůj oblíbený noční program, stíhačky NATO vstávají rychleji než ranní směna u pásu. Informace o tom, že aliance musela kvůli rozsáhlému raketovému útoku na Ukrajinu vyhlásit nejvyšší pohotovost, už nikoho nepřekvapí. Tohle už dávno není výjimka, ale rutina.
Magazín FaktHusty.cz na to opět reaguje po svém, s tím, že se to dá shrnout jednoduše: Moskva odpálí, NATO vzlétne, svět si povzdechne a my zítra znovu. Celý ten geopolitický rituál se stal jakýmsi drahým, hlučným ranním aerobikem, který sice nic neřeší, ale alespoň udržuje piloty v kondici.
Tentokrát šlo o útok na západní Ukrajinu, hlavně oblast Lvova – tedy místo, které je od polských hranic vzdálené jen pár minut letu. A tak polské i alianční stroje startovaly v plné pohotovosti. Letci i radary opět ukázali, že východní křídlo NATO je bdělé, i když už se z toho stal spíš televizní seriál než mimořádná událost. Všechno proběhlo podle zaběhnutého scénáře: alarm, scramble, koordinace letového provozu, pár změněných tras civilních letadel a do několika hodin se zase vše vrátí do normálu. Publikum potlesk, piloti kávu.
Geopolitický rituál: Start, přelet, návrat na původní pozice
Švédské Gripeny z Malborku i další alianční stroje si opět zaletěly po přesně dané trase.
Cílem bylo ukázat jednotu, připravenost a hlavně opticky ujistit veřejnost, že obrana funguje. O žádné souboje samozřejmě nešlo – to by bylo proti pravidlům téhle byrokratické války na dálku. Celý manévr tak připomíná drahou choreografii, v níž se utrácí miliony eur jen proto, aby bylo politicky potvrzeno, že se všichni navzájem sledujeme.
Je to krásný paradox: za jednu noc se vznese do vzduchu technika za cenu, která by utáhla rozpočet menší školy na rok. Ale klid, ono to má účel – svět musí vidět, že bdíme. I když se všichni zúčastnění tiše shodnou, že bez těchto pravidelných provokací by se alianční základny už možná začaly nudit.
Ruské letectvo mezitím objevilo kouzlo nočních hodin. S neuvěřitelnou pravidelností posílá drony a rakety k hranicím, aby testovalo trpělivost pilotů NATO i nervy všech řídicích středisek. Je to hra na přetahovanou, kde se síla měří podle toho, kdo se probudí první. Když se na radaru objeví nová salva, celý alianční systém se rozbliká jako vánoční stromek – jen s tím rozdílem, že každý ten rozsvícený puntík stojí miliony. A tak Rusko za pár tisíc dolarů vyšle pár dronů a Aliance reaguje několikanásobně dražším cvičením. Výsledek? Strategický remíz, finanční katastrofa a spousta unavených pilotů. Vlastně geniální model – minimální investice, maximální rozruch. Kdyby to nebylo tak cynické, bylo by to obdivuhodné.
Dron jako budík: hra na nervy s miliardovými náklady
Tahle rutina má i své absurdní důsledky. Kvůli nočním poplachům se pravidelně omezují civilní lety nad polským Rzeszówem nebo Lublinem, což paradoxně naruší běžný provoz víc než samotné ruské útoky. Celá tahle geopolitická komedie má dokonalý psychologický efekt – rozvíří paniku, zvýší sledovanost zpravodajství a vyčerpané piloty promění v neplacené herce nekonečného seriálu „Noc s NATO“.
A přitom by to šlo řešit elegantněji – kdyby Moskva jednoduše posílala SMS: „Zdravíme, právě letíme kolem, nebuďte nervózní.“ Jenže to by zničilo iluzi dramatického konfliktu. A bez té by už nebylo co analyzovat. Aliance mezitím dál utrácí miliardy za starty, palivo, servis a lidskou bdělost. Ruské velení si zapisuje plusové body a v kancelářích NATO přibývají faktury.
Cena za rutinu: když je nejvyšší pohotovost denní normou
Východní křídlo Aliance žije v permanentní pohotovosti. Kdysi mimořádná situace se stala tak běžnou, že se z výrazu „nejvyšší pohotovost“ stal spíš eufemismus pro „další úterý“. Na hranicích se stalo normou, že klid je podezřelý a noční ticho jen znamená, že přijde další budíček.
Na obranu NATO nutno říct – vojáci to zvládají s profesionálním klidem, i když únava a absurdní drahota celé operace už dávno překročila hranici zdravého rozumu. Každý další start stíhaček je potvrzením, že Aliance bdí. Ale i připomínkou, že tahle válka se už dávno přelila z fronty do mentální roviny – a největším protivníkem je únava, ne nepřítel. Možná by stálo za to zavést rotační „noční poplachy“ – každý stát by měl svou směnu, jako když se drží služba na recepci. Aspoň by se ušetřilo na kávě a předešlo syndromu chronického nevyspání.
Závěr? Všichni hrají své role dokonale. Rusko provokuje s přesností švýcarských hodinek, NATO reaguje s přesností hodinářů. Nikdo si nemůže stěžovat – dokud nic nedopadne na území členských států, může si každý připsat splněno. Tenhle absurdní, ale pečlivě organizovaný ping-pong stojí miliardy, udržuje nervy napnuté a zároveň paradoxně zajišťuje stabilitu.
V téhle podivné rovnováze platí jedno pravidlo: dokud se stíhačky cvičně probouzí, svět se ještě nezbláznil úplně. A my si oddechneme – dnes zase nic nespadlo. V dnešní době je to, zdá se, ta největší forma vítězství.
(Pozn. redakce: ?️ Tento text vychází z ověřených informací o nasazení aliančních letadel a radarů do nejvyšší pohotovosti po ruských útocích v blízkosti hranic NATO. Satira je pouze formou, nikoli obsahem.)*