Evropa se třese a Brusel lapá po dechu – Andrej Babiš se chystá zbořit zelené sny EU a vyjednat si slevu na vlastní klima.
Evropská komise začíná panikařit. Andrej Babiš se chystá říct Bruselu svoje legendární „ne“, a to přímo do obličeje. Tenhle chlapík, který umí vyjednávat dotace stejně ladně jako slevy na rohlíky, teď plánuje odmítnout emisní povolenky ETS 2 a s tím i celé zelené sny Ursuly von der Leyenové. A Brusel? Ten právě otevírá druhou láhev nervového séra.
Tématu se dnes věnoval bloger Thomas Paukner na serveru Medium.cz, který svým poutavým článkem inspiroval redakci satirického magazínu FaktHusty.cz, která – jak jinak – prostě musela zareagovat. Protože když se v Bruselu potí úředníci, my otvíráme popcorn.
Andrej Babiš vchází do evropského ringu s gestem člověka, který ví, že tentokrát drží všechny trumfy. Zatímco Tomio Okamura se v koutě bije o tři ministerstva a působí spíš jako politik v krizi identity, Babiš klidně ladí formu na showdown s Evropskou komisí.
A tenhle duel bude bolet – hlavně úředníky v saku od Armaniho.
Babiš versus Brusel: bitva o papírové emise
Brusel se snaží tvářit sebevědomě, ale zuby mu skřípou. Emisní povolenky ETS 2, které mají podle EU zachránit planetu, by podle Babiše zachránily maximálně účetní kanceláře.
A tak se chystá tenhle „český kutil“ systém jednoduše vypnout. Pokuty? Jasně, říká Brusel, hrozí milion eur denně. Ale v přepočtu na to, kolik by EU přišla o peněz, jsou to drobné.
Babiš si to spočítal. I kdyby Česko zaplatilo pokutu 10 miliard jednorázově a 8 miliard ročně, pořád by to vyšlo levněji než přispívat do unijní kasičky 35 miliard ročně. To už se vyplatí být „rebel“.
A hlavně – český volič miluje rebely, kteří umí říct Bruselu, že „na to kašleme“.
Poláci, Maďaři, Francouzi… a Babiš v první řadě
Není to poprvé, co se někdo s EU hádá. Maďaři už podobný scénář zvládli s grácií – pokuty, soudy, a nakonec potlesk domácího publika. Babiš se zjevně inspiroval. Jenže on není Orbán, který vyznává Putinův styl. Babiš se staví jako racionální obránce české peněženky – s kalkulačkou v ruce a heslem „když to nevydělává, je to zbytečné“. A co víc – jeho pozice je momentálně neuvěřitelně silná. Vedle Polska a Slovenska má po boku i nespokojené Francouze, jejichž Macron sotva drží vládu pohromadě. Babiš se tak stává hlasem celé střední Evropy, který v Bruselu zní jako ozvěna slova „Stop!“.
Ursula v koutě, Merz s kalkulačkou
Ursula von der Leyen, krásná milá paní, která před pár lety slibovala zelený ráj, teď spíš připomíná ženu, co zjistila, že se jí na balkon nevejde solární elektrárna. Její politická síla se rozpadá a kritici přibývají. Německý kancléř Friedrich Merz už otevřeně říká, že EU přestřelila. Místo ekonomiky řeší klima a místo růstu vybírá pokuty.
A tak se zrodil nový evropský paradox: Babiš, bývalý premiér, dotační matador a momentálně evropský antihrdina, je najednou ten, kdo mluví za zdravý rozum.
V očích Bruselu nebezpečný populista – v očích voličů rebel s kalkulačkou.
Migrační pakt? Brusel, připrav se na Marakéš bazar
V migračním paktu bude muset Babiš balancovat opatrněji.
Tady se hraje o evropské ego. Odmítnout ho by znamenalo otevřít dveře k chaosu a zároveň by riskoval, že se opět vynoří slovo „dotační podvodník“. Proto si Babiš raději zahraje na obchodníka: pošleme pár vojáků na hranice, možná i nějaké policejní auto, a vy nám nechte slevu na povolenky. Prostě Marakéš bazar made in Česko.
Směrnici o zateplování budov (EPBD) si ale může dovolit jen přehlížet. Tam zatím nikdo neví, co přesně platí a co ne. Babiš tedy nebude jediný, kdo se v tom ztratí – Francie, Polsko i Rumunsko už si dělají vlastní interpretaci. V Bruselu tomu říkají „flexibilní přístup“.
Babišovo veto jako zbraň
Největším trumfem českého lídra je ale jeho veto k evropskému rozpočtu. Ursula může křičet, jak chce, ale bez českého podpisu se rozpočet pro roky 2028–2034 nikam neposune. A pokud si myslí, že Babiš bude jednat podle not Bruselu, tak by měla zkontrolovat, jestli její klavír vůbec ještě hraje. Babiš není typ, který by se bál, že ho někdo v Bruselu pošle do kouta. Tentokrát je to on, kdo určuje tempo. A zatímco úředníci v EU počítají uhlíkovou stopu, Babiš už přepočítává, kolik se na tom dá ušetřit.
Nakonec možná zjistíme, že Brusel se bál správně. Protože když se v Evropě setká politická síla, finanční výpočty a český smysl pro kšeft, bývá z toho jeden velký „fakt hustý“ moment.