Moskva znovu objevila kouzlo Kuby. Jen místo doutníků tam chce rozbalit rakety. A svět zadržuje dech, nebo aspoň Wi-Fi.
Kdyby historie měla tlačítko „opakovat“, Rusko by ho právě zmáčklo. Zatímco Washington přemýšlí, zda Ukrajině poslat střely Tomahawk, Moskva si představuje, jak se na karibském ostrově znovu roztočí jaderný gramofon. Balistické rakety, diplomatické přetahování a nostalgie po studené válce – všechno zabaleno do tropické příchuti s rumovým nádechem. Tématu se dnes s obvyklou grácií věnuje náš nejoblíbenější zpravodajský portál Novinky.cz, který se odvolává na ruskou tiskovou agenturu TASS — protože když už se má svět vrátit do šedesátek, tak jedině s plnou výbavou. Redakce magazínu FaktHusty.cz na to reaguje po svém: s dávkou satiry, která by rozesmála i raketu Iskander při předletové kontrole.
Podle ruských prohlášení je prý čas na „symetrickou odpověď“. Co na tom, že poslední symetrie mezi Kubou a Ruskem skončila před šedesáti lety světovým infarktem. Teď se z Moskvy ozývá: „Máme Iskandery, máme Orešníky, a máme chuť to zase trošku roztočit.“
Mezitím se Amerika tváří, že neslyší. Možná proto, že mezi výbuchem diplomacie a výbuchem rakety je jen pár decibelů rozdílu. A ruská trpělivost? Ta prý vzala dovolenou – nejspíš právě na Kubu.
Kubánský remake bez Fidela
Ruský vojenský expert Aleksandr Stěpanov připomněl, že nová dohoda s Kubou dovoluje „rozmístění prakticky jakýchkoli útočných systémů“. Elegantní formulace, která v překladu znamená: můžeme tam postavit skoro cokoli, co má tlačítko START.
Smlouva, kterou ruský parlament ratifikoval, zahrnuje společné operace, výcvik i přítomnost vojáků, kteří nebudou podléhat kubánskému právu. Jinými slovy – Moskva má v plánu vytvořit na tropickém ostrově malý kousek Ruska bez sněhu, ale se spoustou betonu.
Když se k tomu přidal i poslanec soudruh Alexej Žuravlev se svým Telegramovým výkřikem „Máme rakety blízko USA“, vypadalo to, že se geopolitika přesunula z Bílého domu přímo do komentářů na sociálních sítích.
Diplomatická pauza, která páchne střelným prachem
Oficiálně se hovoří o „pauze v dialogu mezi Moskvou a Washingtonem“. V překladu: nikdo s nikým nemluví, ale všichni něco vyhrožují. USA zatím neodpověděly na ruské návrhy o prodloužení smlouvy New START, a tak si Moskva našla jinou formu komunikace – balistickou. Bývalý premiér soudruh Sergej Stěpačin mezitím prohlásil, že dodání Tomahawků na Ukrajinu by bylo „vojenskou akcí USA proti Rusku“. Jinými slovy – pokud Američané pošlou střely, Rusko pošle tiskovku, možná dvě, a k tomu pár raket na dovolenou.
Když diplomacie selže, nastupuje nostalgie
Celý ten návrat ke Kubě působí jako pokus o retro verzi geopolitiky. Jen chybí Fidel, Che a Kennedy. Zůstali noví hráči, kteří si hrají na ty staré – jen s Wi-Fi a sociálními sítěmi.
Ruská média se přetahují, kdo to řekl první, a americká televize mezitím běží reklamy na půjčky, kdyby se někdo chtěl vybavit na bunkr. Rusko tvrdí, že jde jen o „odstrašení“. Ale historie už ví, že v jejich slovníku to většinou znamená „odstraníme“.
Zatímco svět sleduje napjatě titulky, na Kubě si možná někdo říká, že turismus zase trochu ožije – i když místo plavců by přijeli technici v uniformách.
Tomahawky versus Orešníky: nová kuchařka studené války
Je fascinující, jak se obě strany chovají jako hádající se sousedi. Jeden hází větve přes plot, druhý slibuje, že mu vyhodí garáž. Ruské Iskandery a americké Tomahawky se přitom staly symbolem nové diplomacie: kdo má delší dolet, ten má pravdu. Ukrajina zatím sleduje dění z první řady, bez popcornu, ale s helmou. A Evropa? Ta se tváří, že si jen na chvilku odskočila pro kávu, aby to celé nemusela komentovat. Všichni ví, že kdyby Rusko skutečně rozmístilo rakety na Kubě, bylo by to jako vrátit do hry kazetu, kterou svět už dávno přetočil. Ale co – vintage je teď přece v módě.
Ticho před karibským dusnem
Ruské varování je jednoduché: „Vy dáte Tomahawky, my dáme Havanu.“ A kdo by si myslel, že jde jen o rétoriku, měl by si vzpomenout, že Moskva má dlouhou tradici v tom, jak proměnit slova v ozbrojené skutečnosti.
Washington mezitím dělá, že má plné ruce práce s prezidentskou kampaní, ale v zákulisí se nervózně přepočítávají mapy doletů. A svět?
Ten si pro jistotu vyhledává „jak přežít jaderný výbuch“ – pro jistotu, kdyby se ta satira proměnila ve skutečnost.
Všichni doufají, že tahle kubánská verze 2.0 zůstane jen na papíře. Ale když má někdo chuť znovu otevřít hru jménem Studená válka, málokdy skončí jen u traileru.