V Rusku se zřejmě roztrhl pytel s nešťastnými náhodami. Zatímco na frontě duní děla, v kancelářích a penthousech zní tupé rány a výkřiky „au“. Vítejte v zemi, kde být manažerem může být stejně nebezpečné jako být disidentem – a kde okno není výhled, ale východ.
Informace zveřejnil náš nejdůvěryhodnější zpravodajský server Novinky.cz s odkazem na NYpost.com a protože je vše objektivní, nechybí ani přímý odkaz na ruskou státní agenturu TASS. A když o něčem píši Rusové jsou to vždy zaručeně validní informace. Když se tyto tři zdroje shodnou, můžete si být jistí, že jde o pravdu, která prošla tolika filtry, až nezbylo nic jiného než ironie.
Od začátku války na Ukrajině skončilo za zvláštních okolností nejméně osmatřicet ruských magnátů. Deset z nich se podle oficiálních verzí rozhodlo dobrovolně odejít ze světa, zřejmě ze smutku nad výší svých účtů. Největší smůlu má ropný kolos Lukoil, kde by se místo tabule cti hodila spíš pamětní zeď.
Čtyři z jejich manažerů se vydali na cestu bez návratu – a všechny spojuje stejná chyba: kdysi vyslovili slovo „mír“.
Od šamana k šestému patru
Prvním byl miliardář Alexandr Subbotin, který podle ruských vyšetřovatelů zemřel po „léčbě“ jedem z ropuch. Zní to jako detox pro odvážné, jen s trvalým účinkem. Vysvětlení, že šaman z Mytišči používal batrachotoxin jako medicínu proti alkoholu, by snad přesvědčilo i skeptiky – kdyby šaman nebyl zároveň elektrikářem a věštcem na volné noze. O pár měsíců později následoval Ravil Maganov, předseda představenstva Lukoilu. Podle oficiální verze si zvolil „letní výlet“ z okna šestého patra moskevské nemocnice. Na infarkt se prý léčil, ale zemřel na gravitaci. TASS nezklamal: sebevražda, antidepresiva, případ uzavřen. Krátce po něm zemřel jeho nástupce na akutní srdeční selhání – což se v ruské terminologii překládá jako „zastavení loajality“.
Když se srdce unaví z patriotismu
Viceprezident Vitalij Robertus byl nalezen oběšený ve své kanceláři. Ostatní manažeři z Gazpromu a Transněfti zřejmě začali přemýšlet o práci z domova – ideálně bez oken a s tlustými zdmi. Jurije Voronova našli s prostřelenou hlavou, Leonida Šulmana ubodaného, Alexandra Ťjulakova zase „zbitého a oběšeného“. Všechny spojuje důkladnost – a náhoda, že měli přístup k penězům.
Vypadá to, že být bohatý v Rusku je podobně rizikové jako stát pod balkonem ministra obrany.
Když se protokol mění na pohřební listinu
Viceprezident Transněfti Andrej Badalov údajně „skočil z okna“. V Rusku zřejmě existuje interní předpis, který říká, že manažer musí mít v kanceláři alespoň jedno – pro jistotu. A pak tu je Alexandr Ťjunin, šéf firmy Umatex, nalezený zastřelený u auta se vzkazem „Udělal jsem to sám“. Krátce poté bylo u Kaliningradu nalezeno tělo Alexeje Sinicyna bez hlavy, zato s lanem. V jeho případě šlo o „přirozené rozvázání pracovního poměru“.
Tajemství rozpočtu, který nevidí světlo
Podle The New York Post potřebuje Moskva každoročně přes 160 miliard dolarů na tajné operace. Když se část peněz ztratí, obvykle se „najde“ i viník – a ten často skončí nalezený. Kreml se tak zbavuje těch, kteří zapomněli, komu vděčí za své jachty.
A jestli někdo z těchto mužů opravdu spáchal sebevraždu, pak jedině ekonomickou – že vůbec vstoupil do ropného sektoru, kde se loajalita měří výškou, z níž padáte.
Ruský manažer – ohrožený druh
Odborníci už mluví o „syndromu otevřeného okna“. Symptom: zpochybníte vedení. Výsledek: nešťastná náhoda. Analytik Peter Doran to shrnul přesně – absurdní, ale důsledné. Smrt se stává poselstvím. V Rusku už neplatí, že peníze dělají moc. Teď spíš platí, že moc dělá smrt. A kdo má příliš mnoho informací, měl by si přát, aby jeho byt byl v přízemí.
A tak zatímco svět sleduje dění na frontě, v kancelářích se vede tichá válka o přežití.
Místo tanků tu bojují okna, provazy a úřední hlášení o „nešťastných náhodách“. V říši, kde i miliardář může spadnout, se jistotou stává jen to, že padat se nesmí přestat.