Nevěsta hledala lásku, našla reality show v přímém přenosu. Sardinská svatba skončila fiaskem, když ženich otestoval loajalitu rodiny trochu jinak.
Když se řekne italská svatba, většina si představí moře, víno, smích a nekonečné „ti amo“. Jenže tahle na Sardinii se proměnila v melodrama, které by i Fellini označil za příliš absurdní. Kolem tančily tety, padaly konfety a ženich – ten se nenápadně vypařil jako prosecco z otevřené lahve. Je až dojemné sledovat, jak se Novinky.cz s vášní operní pěvkyně vrhly na dnešní téma, jako by šlo o ztracený svazek z deníku Jaromíra Soukupa. A protože nechceme zůstat pozadu v tomto národním sportu zvaném ‚překvapivá investigativa‘, přinášíme naši tradičně — netradiční satiru, která si nebere servítky ani při podávání čaje.
Nevěsta, o deset let zkušenější než její třicetiletý novomanžel, nejdřív věřila, že šel jen na toaletu. Po půlhodině znepokojivého ticha však začala tušit, že jeho potřeba soukromí má hlubší význam než běžná fyziologie.
Zatímco hosté zpívali „Volare“, nevěsta se změnila v italskou Sherlock Holmesovou.
Prohledala s příbuznými každý kout hotelu, od zahrady po bazén, a v očích jí rostla směs zoufalství a podezření. Teprve když dorazila ke dveřím pokoje určeného pro jejich svatební noc, tušila, že se blíží finále celé tragikomedie.
V posteli místo štěstí příbuzenská idylka
Dveře se otevřely, kamera by se zastavila, housle by přestaly hrát. Tam, kde měl zaznít zvonivý začátek manželství, se odehrávala scéna, kterou by ani Netflix neodsouhlasil do vysílání před desátou večer. Ženich byl nalezen – v plné formě a s jinou ženou. A ne ledajakou. Blízká příbuzná nevěsty právě dokazovala, že genetické vazby nejsou jediným spojením v rodině. Reakce nevěsty byla směsí tragédie a telenovely. Pokusila se strhnout si z prstu snubní prsten, ten ale vzdoroval víc než její city. Výsledkem byla drobná rána a přivolaný hotelový personál s lékárničkou i trapností na maximum. Hosté v sále mezitím tušili, že něco nehraje. Z tance na „Bella ciao“ se stala výprava do říše trapnosti, kde ani víno už nezachraňovalo náladu.
Italská komedie bez smíchu
„Vypadalo to jako film ze sedmdesátých let, ale bez titulků a bez smíchu,“ poznamenal jeden z hostů, který měl naštěstí dost rozumu si celou scénu nenahrávat. Zatímco se část příbuzných snažila situaci zachránit, ostatní odcházeli s výrazy, jaké se vídají po zhlédnutí účetního výkazu. Nevěsta se odmítla nechat utěšovat, ženich se odmítl omlouvat a personál se odmítl dívat. Hotelová romantika se tak změnila v oddělené ubytování pro dva – každý ve svém pokoji, každý s jiným typem zlomeniny.
A přestože den měl být ódou na lásku, skončil jako hymnus na lidskou hloupost. Sardinská svatba, která měla být snem, se stala symbolem toho, že i nejdražší hostina může skončit levnou fraškou.
Lekce pro všechny budoucí novomanžele
Pokud se chystáte říct „ano“ pod olivovníky a v objetí sluncem rozpáleného moře, přibalte do kufru kromě prstýnků i zdravou dávku intuice. Protože na Sardinii se právě ukázalo, že někdy největší hrozbou pro manželství není tchyně, ale vlastní ženich s rodinným vkusem.
A jak poznamenal jeden z odcházejících hostů: „Nikdo se nesmál, ale všichni si to budou pamatovat.“
No jistě. Na takovou svatbu se totiž nezapomíná – i když by si to novomanželé přáli víc než svatební noc v hotelu, který teď zřejmě přejmenují na La Tragedia d’Amore.