Česko má nového exportního hrdinu. Poslanec Turek dokázal, že i ostuda může mít mezinárodní kariéru.
Tématu se velmi vážně věnoval bulvární deník Extra.cz s odkazem na další zdroje a redakce našeho magazínu, protože má v žilách místo krve espresso, prostě musela reagovat — satiricky, po svém.
Zatímco jiní sní o Nobelovce, Filip Turek si svým stylem vysloužil nominaci na cenu za „nejrychlejší mezinárodní ostudu roku“. Zprávy o jeho internetových dobrodružstvích už čtou i v Německu, kde lidé při slově „Turek“ zbledli – ne kvůli imigrantům, ale kvůli českému poslanci. Německý Frankfurter Allgemeine Zeitung si dal práci a napsal článek s titulkem, který zní jako z tragikomedie: „Muž s nacistickými dluhopisy jako ministr zahraničí?“ Češi mezitím v duchu počítají, kolik bodů v anketě Eurovize ostudy nám tento výstup přinese.
Všechno začalo, jak už to bývá, na sociálních sítích – tom digitálním hnojišti, kde každý může být komikem i katastrofou zároveň. Podle Deníku N měl Turek publikovat perly, které by se vyjímaly i na nástěnce v Severní Koreji.
Hlavní obvinění?
Rasismus, xenofobie a nepochopitelný humor, který si plete černý vtip s černou duší. A aby bylo jasno – některé příspěvky by si nedovolil napsat ani internetový troll po třech pivech a lobotomii.
Německo v šoku, Polsko na popcornu
Německá média se chytla každého detailu, jako by šlo o scénář k novému Tarantinovu filmu. Připomněla, že Turek měl údajně sbírku nacistických artefaktů, a dodala, že to není první jeho aféra. Polská televize TVP World pak přilila olej do ohně zmínkami o „nacistickém pozdravu“ a „nožích s hákovým křížem“. Inu, kdo by čekal, že český poslanec rozšíří portfolio slovanského folklóru o takové speciality.
A když si Evropský web European Interest dokonce sepsal všechny Turkovy přešlapy, vyšlo jim, že 13 nebude vždycky jen nešťastné číslo, ale i seznam jeho PR katastrof. Homofobie, rasismus, útoky na ženy – ideální vizitka kandidáta na diplomata.
Romea zasahuje, Babiš váhá
Do děje se vložila i organizace Romea, která se po přečtení Turkových citátů nejspíš třikrát pokřižovala, než spustila petici. Vyzvala prezidenta Pavla a Andreje Babiše, aby se pán s náklonností ke třicátým letům minulého století raději držel volantu než ministerstva. Citace Turkových starších výroků působí jako z archivních nahrávek ze stand-up klubu z doby, kdy se smáli i soudci gestapa. „Popálené cikáně jako polehčující okolnost?“ To není humor, to je černá díra etiky.
Prezident Petr Pavel reagoval s klidem vojáka, který právě zjistil, že má ve štábu klauna. Řekl, že pokud jsou příspěvky pravdivé, Turek by měl být „automaticky vyloučen“. To je diplomatický způsob, jak říct „ani náhodou“. A Andrej Babiš, který jinak dokáže ustát i aféru s čapím hnízdem, tentokrát nasadil vážnou tvář. Prý svolal poradu a slíbil, že se to bude řešit. V překladu: zkoumá, jestli by se to dalo marketingově otočit ve „speciální retro kampaň“.
Turek se brání po česku
Filip Turek nakonec přiznal, že na sociální sítě psal „blbosti“. Což by šlo odpustit, kdyby ty blbosti nepůsobily dojmem, že vznikly během pálení knih. Tvrdí, že šlo o černý humor. Jenže když se někdo snaží o humor a vyjde z toho třaskavina, není to satira, ale pyrotechnika.
Na Deník N proto podal trestní oznámení – prý jsou některé citace vymyšlené. Redakce ale kontruje, že mají důkazy, svědky i archiv. Krátce řečeno: internet si pamatuje, i když by člověk raději zapomněl.
A tak zatímco se ještě před pár týdny mluvilo o Turkovi jako o potenciálním ministru zahraničí, dnes by si ho nevzala ani studentská rada gymnázia.
Z mezinárodního hráče se stal mezinárodní případ.
V očích Evropy je nyní Turek symbolem „tvrdé“ české diplomacie – rychlý, hlučný a s tendencí skončit v příkopu.
A my? My si aspoň můžeme říct, že jsme zase jednou světoví. Jenom by bylo lepší, kdyby to bylo kvůli vědě, sportu nebo hudbě – a ne kvůli tomu, že se náš poslanec rozhodl dělat PR třetí říši.