Evropa se z ruského pohledu mění v hlavního padoucha. Putin balancuje na hraně další katastrofy a hraje vabank s vlastním koncem.
Po setkání Vladimira Putina s Donaldem Trumpem získali Rusové pocit, že Amerika už není ten strašák z plakátů studené války. Místo toho si za nového nepřítele vybrali Evropu – kontinent křehký, nerozhodný a ideálně vhodný pro propagandistické hry. Jak trefně poznamenal ruský novinář Alexander Baunov, stačí jeden unáhlený krok a tahle geopolitická šachová partie skončí výbuchem, nikoli šachem. A protože v Česku máme rádi vyvážené zpravodajství, téma hybridní války si vzal do parády i portál Aktualne.cz. A jak jinak než s odkazem na ruský server Meduza, který sice v Rusku oficiálně neexistuje, ale zato existuje v českých redakcích jako spolehlivý zdroj pro analýzu toho, jak Putin právě redefinuje světový řád. Zatímco ruské drony krouží nad Evropou a Kreml se snaží přesvědčit NATO, že je jen papírový tygr, Aktualně.cz nám to překládá do češtiny — bez ironie, bez poznámky, prostě jako by šlo o počasí. A tak se dozvídáme, že hybridní útoky nejsou válka, ale „kreativní prostor“, a že Putin je vlastně nový Alexander I., jen s dronem místo koně.
Zkrátka: když Rusko hybridně útočí, česká média hybridně informují. A čtenář? Ten si hybridně klepe na čelo.
Trump údajně na Aljašce naznačil, že by byl ochotný jednat o ukončení bojů, ovšem i s ohledem na ruské požadavky. Putin však odpověděl po svém – většími útoky na Ukrajinu a další vlnou hybridních eskapád. Zatímco svět debatoval o míru, Moskva zkoušela nové drony nad Evropou. Ruský režim podle exilového serveru Meduza sází na to, že uvnitř NATO to skřípe. Kreml se snaží těžit z každé drobné neshody a doufá v symbolické vítězství nad Západem, alespoň na papíře. Evropa je v jeho očích slabší, izolovanější a unavená válkou, zatímco Ukrajinci už se nenechají jen tak zastrašit. Baunov varuje, že Moskva teď testuje, jak hluboko může Západ dýchat, než se mu zvedne tlak.
Hybridní útoky ale ztrácí lesk. Otravují, ruší, ničí nervy, ale nezastaví podporu Kyjevu. Kreml si tím spíš kopá vlastní jámu – snaží se trestat Evropany, aby vypadali slabí, ale místo toho jen potvrzuje, že Rusko ztrácí nervy. Evropa sice bručí, ale nepadá.
Na stole jsou nová řešení: mluví se o přezbrojení kontinentu, o „dronové zdi“ na východní hranici NATO i o posílení místních obran.
Cílem je jasný vzkaz – žádný ruský dron nezpůsobí automaticky článek 5, ale zároveň nikdo nepochybuje, že Aliance má nervy z oceli. Podle Baunova jde o chytrou strategii: reagovat pružně, ne hystericky, a dát najevo, že Západ se nezhroutí pod tlakem ruských hrozeb.
Putin tím prý znovu rozjíždí nebezpečnou hru.
Tentokrát ne jen s Ukrajinou, ale se Západem samotným. Snaží se udržet tvář, i kdyby ho to mělo stát rozum. Hrozby zůstávají hrozbami – atomové teatrální gesto bez výbuchu, hybridní sabotáže bez efektu. NATO se tím nerozpadne, maximálně zívne a zesílí.
Baunov upozorňuje, že Kreml si opět klade cíle, které svými prostředky prostě nemůže splnit. Putin, aby se vyhnul symbolické porážce, může dojít až na samý okraj propasti – k bodu, odkud už není návratu. Testuje trpělivost NATO a hraje vabank s osudem Evropy.
A jak poznamenává ruský komentátor, historie má ráda ironii. Stačí jeden zbloudilý dron, a Kreml by mohl mít svého vlastního Františka Ferdinanda. Tentokrát ovšem s dálkovým ovládáním a přímým přenosem.