Když stát zvedne daň až ke stropu, peníze utečou dírou u sousedů. Češi dál kouří, jen už platí jinde. Ironie? Spíš tradice.
O tématu psal blogger Thomas Paukner na servu Medium.cz a s odkazem na své další interní zdroje nabídl úvahu, která nás v redakci FaktHusty.cz inspirovala k vlastní satirické úpravě. A protože jde o téma, které se opakovaně dere lidem do peněženek, vyloženě si říká o ironické převyprávění. Když stát hledá miliardy a mezitím je nechává volně proudit přes hranice, není snad nic snazšího než tomu přidat trochu sarkasmu.
Když daň vyletí příliš vysoko, nevylétne nahoru jen cena, ale i peníze daňových poplatníků směrem ven. Přesně to se děje u tabákových výrobků. Navzdory zvyšování daní příjmy státní pokladny neletí nahoru, ale dolů. Během let se výběr pohybuje okolo stejných čísel, přestože cena cigaret rostla výrazně. Po mírném poklesu počtu kuřáků a lehkém snížení denní spotřeby by logicky mělo stát víc vybírat – pokud by ovšem Češi kupovali doma. Skutečný problém leží na severu. Zatímco české ceny tabáku vylétly o desítky procent, u sousedů v Polsku zdražování proběhlo jen minimálně. A jak se dalo čekat, obrovská část českých kuřáků si našla levnější cestu. Mnozí, kteří jezdí přes hranice za běžnými nákupy, přidali do košíku i tabák. Úspora několika stovek na kartonu je pro rodiny znatelnou položkou, a když si ji vynásobíme měsíci či rokem, není divu, že finanční efekt dopadá hlavně na českou státní kasu.
Data ukazují, že Polsku příjmy ze spotřební daně výrazně vzrostly.
Počet tamních kuřáků přitom mírně poklesl, ceny se zvedly jen o několik procent. Vysvětlení tak není třeba dlouho hledat: velká část toho nárůstu pochází od zahraničních kupců, zejména z Česka a Německa. A zatímco česká pokladna tratí, polská roste o miliardy.
K problémům se přidává i daň z přidané hodnoty. Pokud se cigarety koupí mimo území Česka, vypadne i tato část příjmů. DPH z tabákových výrobků je přitom vysoká a tvoří další desítky miliard, o které stát přichází. A tím výčet nekončí. Zatímco dříve si v českých obchodech kupovali tabák i Rakušané, dnes nemají důvod. Cenový rozdíl je minimální, a tak české příjmy nevylepší ani zahraniční zákazníci, kteří tradičně dokázali část výpadku dorovnat.
Ironií celé situace je, že stát sice usiloval o lepší zdraví populace, ale výsledkem je pouze velmi malý pokles kuřáků. Kuřáci se nepřesunuli k nekouření, pouze k jinému státu.
Státu tak chybí miliardy, zatímco náklady na zdravotní péči neklesají. Současný model tak nepřináší výhody nikomu – kromě jednoho člena v celé rovnici: Polska.
Řešení je přitom prosté. Stačilo by nastavit spotřební daň na úroveň, která nevyžene zákazníky za hranice. Daňové zatížení se musí řídit ekonomickou logikou, jinak bude výpadek narůstat. Buď se stát vzpamatuje a sladí výši daní s realitou, nebo bude každý rok přicházet o miliardy, které by šly využít na dopravu, zdravotnictví či školství.
Překvapuje, že si propadu během uplynulých let nikdo nevšímal. Výnosy ze spotřební daně přitom disponují potenciálem financovat celé investiční programy. Místo toho však peníze z českých kapes podporují zdravotnictví, infrastrukturu a rozpočtovou stabilitu jiné země.
A tak se nabízí jediná otázka: kolik miliard ještě musí odtéct, než se změní přístup domácích politiků?