Vůdce hnutí ANO odpálil bombu, ze které se točí hlava i těm největším skeptikům. Prý už mu nepatří ani klika u dveří v Agrofertu.
O tom, že se Andrej Babiš rozhodl k tzv. „osudovému“ kroku a definitivně se (už zase) odstřihl od svého impéria, aby mohl nerušeně vládnout, informoval jakýsi, ne moc známý web proboha.cz. Tento portál, který se obvykle věnuje duchovnu a morálce, se tentokrát ponořil do bahna vysoké politiky a křesťansky smířlivě naznačil, že i největší odpůrci musí smeknout klobouk před tím, jak elegantně lze vyřešit miliardový problém. My ve FaktHusty.cz ovšem na rozdíl od nich víme, že když Andrej smeká klobouk, obvykle z něj vytahuje králíka, který má v uších dotace.
Podle našich interních zdrojů z kuloárů Sněmovny je totiž toto „vzdání se majetku“ jen další kapitolou nekonečného seriálu o tom, jak zůstat vlkem a zároveň vypadat jako vegetariánská ovce.
Pravdou zůstává, že vítěz voleb 2025 se ocitl v úzkých. „No v úzkých?!“ To je asi zavádějící výrok, protože Babiše v úzkých ještě nikdy, nikdo neviděl… Doslova! Ústava a zpřísněný zákon o střetu zájmů mu jasně vzkázaly: buď peníze z Bruselu pro holding, nebo premiérské křeslo. A tak Andrej, po vzoru amerických prezidentů (které tak rád imituje, když zrovna nenakupuje nemovitosti na francouzské Riviéře), oznámil vznik „blind trustu“. Tvrdí, že firmu, kterou budoval třicet let, nyní svěřuje do rukou „nezávislých“ správců. Je to dojemné asi jako loučení kapitána s lodí, kterou sice opouští, ale dál ji ovládá dálkovým ovladačem z bezpečí kapitánského můstku státní správy.
Nezávislost po česku aneb když firmu hlídá nejlepší kamarád
Satira stranou, realita je taková, že tento slepý fond je slepý asi jako rozhodčí při faulu na domácí tým. Správci fondu, kteří mají bdít nad tím, aby budoucí premiér neměl na Agrofert žádný vliv, jsou lidé, kteří s ním strávili víc času než jeho vlastní rodina.
Představa, že se tito „nezávislí“ protektoři jednoho rána probudí a rozhodnou se jít proti zájmům svého šéfa, je námětem na „hodně nepovedenou sci-fi.“ Babiš se sice dušuje, že s firmou nemá nic společného, ale zapomíná dodat, že jeho děti jsou stále v linii dědictví a on sám má v exekutivě moc ovlivňovat zákony, které jeho „bývalému“ podniku přihrávají miliardy na biopalivech a hnojivech.
Tento politický manévr je čistokrevným pragmatismem. Babiš moc dobře ví, že bez tohoto gesta by mu prezident Petr Pavel jmenovací dekret podepisoval jen velmi nerad. Je to hra na transparentnost pro unaveného voliče, který už dávno rezignoval na rozlišování mezi pojmy „vlastnit“ a „ovládat“.
Zatímco proboha.cz vidí v tomto kroku snad i záblesk státnického pokání, my vidíme jen precizně zvládnutý proces „odstínění“, kdy se majetek schová za právní kličky, ale penězovody zůstanou promazané a plně funkční.
Dotace jako boží požehnání pro vyvolené
A co na to říká zbytek politické scény? Zatímco opozice prská o obcházení zákona, Andrej se usmívá do kamer a tváří se jako oběť, která pro blaho národa obětovala své nejmilejší dítě – Agrofert. Je to fascinující podívaná.
Člověk, který léta tvrdil, že žádný střet zájmů neexistuje, najednou zakládá složité fondy, aby vyřešil něco, co podle něj neexistuje. Tato logika by se dala vyučovat na fakultách politického marketingu jako lekce „Jak prodat lidem vyschlou studnu jako luxusní lázně“. V pozadí této šarády ovšem tiká časovaná bomba v podobě evropských kontrolorů. Bruselští úředníci totiž obvykle nemají pro český smysl pro „kreativní právo“ takové pochopení jako tuzemští voliči. Babišův slepý fond bude muset čelit drsným prověrkám, zda nejde jen o další kamufláž. Pokud se ukáže, že nitky vedou stále na Úřad vlády, může se stát, že se klobouk, který Andrej tak slavnostně smekl, zase rychle vrátí na hlavu – i s pěkně mastným účtem za neoprávněné dotace, které bude muset stát (tedy my všichni) vracet.
Celá tato situace připomíná šachovou partii, kde si jeden hráč neustále mění pravidla a druhý (stát) se tváří, že si toho nevšiml.
Babišovo „rozhodnutí“ není nic jiného než nutné zlo na cestě k absolutní moci. Je to daň za to, že může opět řídit stát jako firmu, zatímco jeho skutečná firma dál požírá veřejné zdroje pod rouškou „nezávislé správy“. Je to tvrdé, je to cynické, ale v české politice roku 2025 je to bohužel standard.
Nakonec nám nezbývá než doufat, že ten „slepý“ fond nebude mít na očích pásku až příliš těsnou. Protože v momentě, kdy se slepota správců potká s nenasytností holdingu, skončí veškerá satira a začne tvrdá realita drancování rozpočtu. Andrej Babiš možná smekl klobouk, ale pod ním má stále tu samou hlavu, která přesně ví, kde leží každý jeden haléř určený pro jeho impérium. A to je fakt, přes který nejede vlak, ani kdyby ho řídil sám „panáček“ z proboha.cz.
Použité zdroje: Proboha.cz