Filip Turek vyrazil za prezidentem probrat evropskou politiku, zatímco mu v garáži chladly motory a na internetu vřely staré fotky s gesty.
Jak už stihl s patřičnou dávkou investigativního hlenu vyšťourat server Novinky.cz (který má na podobné „vůně“ benzinu a historie nos jako málokdo), na Pražském hradě se dnes větralo. A nebylo to kvůli průvanu, ale kvůli návštěvě muže, který má k pravici blíž než průměrný řidič k pedálu plynu. Naše interní zdroje z hradních chodeb dokonce naznačují, že se předem preventivně leštilo i to, co se běžně neleskne, aby se host cítil jako v showroomu.
Prezident Petr Pavel se rozhodl, že si v kalendáři udělá okénko mezi kladením věnců a jízdou na motorce pro nově zvolené europoslance. Tentokrát padl los na zástupce koalice Přísaha a Motoristé sobě, což v překladu do lidské řeči znamená, že se u jednoho stolu sešel generál ve výslužbě a muž, který dokáže o spalovacím motoru mluvit s takovou vášní, až se i Greta Thunberg opotí.
Atmosféra by se dala krájet, nejlépe nějakým historickým kordem ze sbírky.
Turek dorazil s vizáží, která jasně říkala, že Brusel je sice drahý špás, ale on tam jede hlavně proto, aby tam všem vysvětlil, že auto není nepřítel, ale člen rodiny. Prezident ho přijal s ledovým klidem, na který je zvyklý z dob, kdy řešil skutečné bitvy, a ne jen ty o lajky na sociálních sítích.
Když se potká maskáč s motoristickým sakem
Hlavním tématem této diplomatické jízdy nebyla spotřeba Turkova vozového parku, ale budoucnost Evropy. Turek, posilněn mandátem od voličů, kteří mají raději vůni nafty než řepky, přišel prezidentovi vysvětlit, jak to v tom Štrasburku a Bruselu hodlá rozseknout. Pavel naslouchal s trpělivostí, kterou mu mohou závidět i tibetští mniši při čekání na osvícení.
Samozřejmě se nemohlo zapomenout na stíny minulosti, které Turka provázejí jako věrný stín na dálnici. Řeč přišla i na ty nešťastné fotografie a sběratelské vášně, které v mnoha lidech vyvolávají spíše kopřivku než obdiv k historii. Turek se snažil vysvětlit, že sbírat se dá ledacos a že estetika určité doby nemusí nutně znamenat souhlas s jejím politickým programem.
Prezident, jakožto strážce morálního kompasu země, však nenechal nic náhodě. Podle dostupných informací jasně naznačil, že v evropské politice se hraje spíše na týmovou spolupráci než na sólové jízdy v historických uniformách. Turek sice kýval, ale v duchu už nejspíš plánoval, jak v europarlamentu vynutí i ten nejnudnější jednací řád.
Brusel jako cílová rovinka pro milovníka „spalováků“
Debata se stočila i k praktickým otázkám fungování Evropské unie. Turek se nechal slyšet, že jeho prioritou je záchrana všeho, co má písty a vydává to zvuk, který aktivisty z Green Deal dohání k šílenství. Prezident Pavel se zase snažil debatu udržet v mezích racionální diplomacie a bezpečnosti, což jsou disciplíny, kde se na driftování zrovna nehraje.
V kuloárech se šušká, že Turek odcházel z Hradu s pocitem, že audienci zvládl bez ztráty kytičky, respektive bez zadření motoru. Pavel naopak vyslal signál, že je ochoten mluvit s každým, koho tam lid v záchvatu demokratické euforie poslal, ať už dotyčný preferuje jakoukoliv značku oleje nebo politickou orientaci. Celé setkání působilo jako bizarní střet dvou světů. Na jedné straně institucionalizovaný klid a řád zastoupený hlavou státu, na straně druhé dravý marketing a image muže, který se stal symbolem odporu proti všemu digitálnímu a bezemisnímu. Oba pánové se sice shodli, že Evropa má své mouchy, ale recept na jejich vyhubení mají každý úplně jiný.
Po odchodu z hradního nádvoří Turek ještě stihl rozdat pár úsměvů, které vypadaly skoro stejně naleštěné jako kapota jeho oblíbeného veterána. Bylo jasné, že tahle návštěva nebyla jen zdvořilostní, ale že šlo o jasný vzkaz: Motoristé jsou v sedle (nebo spíš v sedačkách) a nehodlají jen tak zastavit u krajnice.
Zda se Turkův „drive“ promění v reálné výsledky v Bruselu, nebo jestli mu v první zatáčce dojde politické palivo, ukáže až čas. Prozatím si však může do svého deníčku zapsat, že se dostal až k prezidentovi, aniž by musel projít technickou kontrolou svých názorů u všech přítomných novinářů.
Tato hradní epizoda tak končí, ale seriál s názvem „Turek v Evropě“ teprve začíná. A podle všeho to bude jízda, u které si budeme muset všichni povinně zapnout pásy, protože tohle politické retro v moderních kulisách slibuje ještě hodně kouře a hluku na všech frontách.
Použité zdroje: Novinky.cz