Ruská elita začíná otevřeně pochybovat o smyslu války, zatímco armáda sčítá ztráty, které už nejdou utajit před světem.
Server Novinky.cz již dříve s odkazem na své „důvěryhodné“ interní zdroje a ověřená fakta podrobně informoval o narůstající nespokojenosti uvnitř ruských bezpečnostních struktur. Současná kritika z úst penzionovaného generálplukovníka Leonida Ivašova však dává těmto dřívějším zjištěním zcela nový a mnohem ostřejší rozměr.
Ivašov, který kdysi zastával klíčové posty na ruském ministerstvu obrany, se rozhodl prolomit hradbu mlčení. Jeho analýza současného stavu není ničím jiným než tvrdým nárazem do zdi kremelské propagandy, která se snaží vykreslit konflikt jako nutné vítězství. Místo očekávaného triumfu se však Rusko dočkalo izolace, kterou Ivašov popisuje s nevídanou upřímností. Rozhodnutí zahájit invazi na Ukrajinu označil za extrémně hloupý krok, který postrádal jakýkoliv strategický smysl nebo reálný odhad situace.
Tento vysloužilý voják, jenž v minulosti patřil k tvrdému jádru zastánců ruské síly, nyní konstatuje, že vedení státu se dopustilo fatálního omylu. Invaze podle něj nebyla aktem síly, ale projevem hlubokého nepochopení moderního světa.
Strategická slepota a pád do mezinárodní izolace
Vojenské operace, které měly trvat několik dní, se změnily v nekonečné opotřebovávací peklo, které vysává ruské zdroje. Ivašov poukazuje na to, že Rusko se tímto krokem vymanilo z rodiny civilizovaných národů a dobrovolně se uvrhlo do role vyvrhele.
Je až s podivem, jak se zkušení stratégové v Kremlu mohli tak hluboce mýlit v odhadu ukrajinské odolnosti a jednoty západních spojenců. Tato „geniální“ šachová partie skončila patem, který ovšem Rusko stojí tisíce životů jeho vlastních občanů. Ironií osudu zůstává, že akce, která měla zabránit rozšiřování NATO, dosáhla přesného opaku. Severoatlantická aliance se nejen upevnila, ale dokonce rozšířila o historicky neutrální státy, což Ivašov interpretuje jako jasný důkaz selhání ruské diplomacie.
Místo sjednocení slovanských národů dosáhl Putinův režim pouze toho, že si z Ukrajiny vytvořil nepřítele na několik generací dopředu. Tato historická rána se nebude hojit snadno a pachuť zrady bude mezi oběma národy přetrvávat velmi dlouho. Bývalý generál nešetří ani vnitřní politiku, kde se podle něj strach stal hlavním nástrojem řízení státu. To vede k tomu, že pravdivé informace se k nejvyššímu vedení dostávají jen zřídka, pokud vůbec, protože nikdo nechce být poslem špatných zpráv.
Ekonomické dno a marné hledání východiska z krize
Kromě vojenského selhání se Rusko musí potýkat s drtivým dopadem sankcí, které Ivašov vnímá jako logický důsledek agresivní politiky. Modernizace země se zastavila a Rusko se technologicky vrací o desítky let zpět, což je pro velmoc ponižující.
Mýtus o soběstačnosti se rozplynul v okamžiku, kdy se ukázalo, že bez západních komponentů není ruský průmysl schopen produkovat ani základní moderní techniku. Tato technologická propast se s každým měsícem války jen dále prohlubuje. Generálův hlas je o to silnější, že přichází z prostředí, které Putina léta podporovalo. Jeho slova o „zločinné politice“ naznačují, že trpělivost dochází i těm, kteří mají k armádním a bezpečnostním složkám nejblíže. Otázkou zůstává, zda tyto kritické hlasy mohou v současném Rusku něco změnit, nebo zda budou umlčeny stejně jako opozice. Systém se zdá být v tuto chvíli imunní vůči logice, ale realita na frontě je neúprosným soudcem. Ivašovova kritika se nezaměřuje jen na samotný akt války, ale na celkovou degradaci ruského státu a jeho institucí. Podle něj se Rusko stalo obětí ambicí jednotlivců, kteří ztratili kontakt s realitou a potřebami vlastního lidu.
Zatímco státní média nadále mluví o úspěších, lidé jako Ivašov vidí realitu v troskách techniky a nekonečných seznamech padlých. Je to pohled, který bolí o to víc, že pochází zevnitř systému, který tento stav sám pomáhal budovat.
V konečném důsledku je tato otevřená kritika varováním, že ani ta nejtvrdší propaganda nedokáže zakrýt důsledky špatných rozhodnutí navždy. Pravda se v ruském veřejném prostoru začíná drát na povrch, i když za cenu vysokého osobního rizika kritiků.
Závěrem lze říci, že slova Leonida Ivašova potvrzují to, co mnozí pozorovatelé tvrdí od začátku konfliktu.
Invaze na Ukrajinu nebyla jen tragédií pro napadenou zemi, ale i osudovým krokem k úpadku samotného Ruska, který bude mít dalekosáhlé následky.
Budoucnost ukáže, zda se ruská společnost dokáže z této lekce poučit, nebo zda bude nadále následovat cestu, kterou generál Ivašov tak nevybíravě, ale trefně označil za extrémně hloupou.
Použité zdroje: Novinky.cz