Francouzské soudy dokázaly, že si s politiky nedělají těžkou hlavu. Nyní vyšetřují Babišův 14milionový offshore tanec s nemovitostmi.
Francie, země galského kohouta a nekompromisní justice, si vzala do parády dalšího „význačného“ politika. Tentokrát je to náš starý známý Andrej Babiš. Vyšetřování podezřelých nákupů nemovitostí a s nimi spojeného zjevně až příliš kreativního finančního inženýrství slibuje show. Francouzi prostě nemají rádi nudu, ani v politice.
Že se francouzská justice nehodlá mazlit s politickými figurami, které se nechaly unést kouzlem pochybných finančních machinací, ukázal už případ exprezidenta Nicolase Sarkozyho.
Uvěznění bývalé hlavy státu je jasným signálem, že v Paříži se na jména nehraje.
A právě do tohoto prostředí, kde se trestat politiky skutečně nebojí, se dostalo vyšetřování podezřelého nákupu nemovitostí Andrejem Babišem. Téma je natolik šťavnaté, že se mu dnes, mimo jiné, věnuje seriózní web HlídacíPes.org – a protože je to zpráva tak neuvěřitelně poutavá a společensky zásadní, musel ji satirický magazín FaktHusty.cz vzít „do parády“ a okomentovat po svém, s nutnou dávkou satiry a ironie.
Francouzská finanční prokuratura se už od roku 2022 v tichosti zabývá případem nákupu nemovitostí, který se neobešel bez obvyklého Babišova rukopisu – spleti offshore společností. Jde o klasické, ale zjevně nepříliš promyšlené podezření z praní špinavých peněz. Podle informací britských a francouzských médií se transakce uskutečnila přes společnost sídlící v Monaku, kterou zase vlastnila entita z USA. Jako by to už samo o sobě nebylo dostatečně zamotané pro průměrného daňového poplatníka, financování nákupu proběhlo skrze zpětnou půjčku, a to přímo od offshore společnosti z exotických Britských Panenských ostrovů.
Jak zorganizovat „skrývačku“ za 14 milionů eur
Byla to operace v objemu 14 milionů eur. Je nutné si uvědomit, že v tomto velkolepém divadle finančních kouzel se pohybovaly společnosti z nejrůznějších offshore jurisdikcí.
Tyto neviditelné subjekty „půjčily“ peníze dceřiné společnosti, jež nemovitost koupila. A aby to bylo ještě pikantnější, pan Andrej Babiš měl dle všeho figuravat na obou stranách této půjčkové transakce. Celá struktura je tak učebnicovým příkladem toho, jak šikovně skrýt skutečného vlastníka či původ finančních prostředků.
A jak si jistě dovedeme představit, podobné „skrývačky“ bývají ve spojení s praním špinavých peněz tak nějak automaticky.
Francouzské právo je nekompromisní, jak víno z Bordeaux
Francouzský trestní zákoník je v tomto ohledu křišťálově jasný. Umožňuje totiž stíhat každého, kdo se „snaží zakrýt nebo zamaskovat původ výnosu z trestného činu“, a to s elegancí sobě vlastní, i když byl původní trestný čin spáchán třeba v horní Volhyni. Důležité je, že se legalizace peněz děje na území Francie.
Podle médií navíc Babiš „zapomněl“ vlastnictví těchto společností a nemovitosti uvést ve svých majetkových přiznáních, která by měl jako politik podávat. Malé, nevýznamné detaily, že?
Kdo může Babiše vyšetřovat? Každý, kdo má chuť!
A teď to nejdůležitější: mají vůbec francouzské orgány pravomoc vyšetřovat finanční delikty českého občana? Odpověď je jednoduchá: rozhodně ano.
Francouzský trestní zákoník je tak benevolentní, že se vztahuje na všechny trestné činy spáchané na jejich území. Stačí, aby byla jen část skutku spáchána ve Francii – třeba nákup nemovitosti, převod peněz přes francouzské banky nebo dokonce jen to, že se tam odehrálo praní špinavých peněz. A jurisdikce je rázem dána.
Francouzská justice navíc nekompromisně uplatňuje zásadu, že pokud transakce nedává ekonomicky racionální smysl (a to v tomto případě, přiznejme si, zrovna nedává), předpokládá se, že majetek pochází z trestné činnosti.
Francie trestá politiky, jak na běžícím pásu
Francouzská justice zkrátka nemá problém trestat politické představitele, a je jedno, zda jsou domácí, či zahraniční. V roce 2017 odnesl Teodorin Obiang, syn prezidenta Rovníkové Guiney, za praní peněz trest se zabavením majetku v hodnotě přes 150 milionů eur. Stejně tak strýc Bašára Asada, Rifaat al-Assad, dostal čtyři roky za totéž. A co domácí borci? Bývalý ministr financí Jérôme Cahuzac dostal tři roky nepodmíněně za to, že si tajil účty. Dlouholetý starosta Patrick Balkany schytal pět let za praní peněz přes offshore firmy, kterými si kupoval vily v exotických destinacích. Z toho plyne jediné: ve Francii, na rozdíl od mnohých jiných zemí, ani vysoká státní funkce neposkytuje žádnou nebo jen zanedbatelnou trestněprávní imunitu.
A to je informace, která by měla pana Babiše, ale i nás, upřímně pobavit a nadchnout.