Babiš v kampani slibuje lepší zítřky bez námahy a daní. Jenže za každým billboardem číhá účet, který voliči uvidí až po volbách.
Když někdo označí Andreje Babiše za mesiáše, člověk si není jistý, jestli mluví o politickém zachránci, nebo o reklamním mágovi, co zvládne prodat i pouštní písek. Jeho kampaň připomíná reality show s kulisami naděje, kde hlavní roli hraje charismatický producent vlastního příběhu. Voliči sledují trailer na zázraky, ale zapomínají, že film zatím nemá scénář, natož rozpočet.
Babiš slibuje levnější energie, vyšší platy a méně byrokracie. Zní to jako menu v luxusní restauraci: vyberte si, na co máte chuť, a neřešte cenu. Ale realita si účtuje všechno, včetně příplatku za hudbu a svíčky na stole.
Vize bez kalkulačky
Mesiášská póza by možná snesla i trochu matematiky. Jenže místo čísel dostáváme jen hesla. Babišova videa připomínají katalogy cestovek: ráj na zemi, pláž bez daní a slunce bez účtů. Až na to, že voličům chybí ta malá poznámka pod čarou: „Podmínky se mohou změnit podle stavu státní kasy.“
Voliči mezitím tleskají, protože kdo by nechtěl ráj na splátky, že?
Show, která hraje na city
Kampaň stojí na emocích. Videa plná sluncí, rodin a úsměvů slibují, že všechno bude lepší. Jenže zatímco grafici malují šťastné děti a zasněžené chalupy, účetní tiše počítají, kolik bude stát každý z těch úsměvů.
Satira se nabízí sama: když někdo slíbí, že vyřeší všechny problémy mávnutím ruky, možná bychom si měli ověřit, jestli v té ruce nemá jen volební leták.
Volič v hlavní roli
Voliči v tomhle příběhu nehrají jen publikum, ale i kompars. Mají přikyvovat, sdílet nadšení a na konci zatleskat. Až potom zjistí, že premiéra stála víc, než čekali, a že popcorn nebyl v ceně vstupenky.
