Prezidentské veto utnulo ambice Filipa Turka na vládní post, které mu nečekaně vyfoukl šéf hnutí ANO Andrej Babiš.
Aktuálnímu dění na domácí politické scéně, ve stylu reality show se s odkazem na své interní zdroje a samozřejmě ověřená fakta podrobně věnoval zpravodajský server Novinky.cz, který rozkryl pozadí této personální šarády. Celý incident odstartoval jako blesk z čistého nebe, když se opoziční lídr rozhodl provětrat stojaté vody vládního kabinetu.
Andrej Babiš se totiž rozhodl, že do čela jednoho z rezortů navrhne právě kontroverzního europoslance Filipa Turka. Tento tah vyvolal v kuloárech vlnu údivu, jelikož Turek dosud reprezentoval spíše motorismus a hranatý styl než vládní odpovědnost. Návrh byl doručen na Pražský hrad s vervou, která je pro předsedu hnutí ANO typická, avšak narazil na neprostupnou zeď. Prezident Petr Pavel se k celé záležitosti postavil čelem a nehodlal o takové personální alternativě ani na vteřinu uvažovat.
Hlava státu využila své ústavní pravomoci k tomu, aby tento personální experiment ukončila dříve, než stačil nabrat reálné obrysy.
Pavel svůj postoj odůvodnil absencí patřičných kompetencí a zkušeností na straně navrženého kandidáta.
Když se srazí dva světy u jednoho stolu
Atmosféra mezi Hradem a opozicí by se dala krájet, jelikož se ukázalo, že představy o obsazení ministerských křesel jsou diametrálně odlišné. Zatímco jedna strana viděla v Turkovi svěží vítr, ta druhá v něm spatřovala spíše diplomatické a politické riziko.
Podle dostupných informací prezident zdůraznil, že úřad ministra vyžaduje hlubokou znalost státní správy, kterou Turek v Bruselu zatím nestihl načerpat. Filip Turek sám přitom v minulosti často vystupoval proti současnému establishmentu, což jeho nominaci dodalo ironický nádech. Andrej Babiš na odmítnutí reagoval s neskrývaným zklamáním a okamžitě začal v médiích prezentovat svou verzi příběhu o zmařené příležitosti. Podle něj šlo o snahu vnést do vlády odborníka na dopravu a průmysl, což se však u prezidenta nesetkalo s pochopením. Prezidentův mluvčí následně potvrdil, že Petr Pavel trvá na vysokých standardech pro členy kabinetu, které Turek v tuto chvíli nenaplňuje. Tato zpráva se šířila politickým prostorem rychlostí blesku a vyvolala bouřlivé reakce napříč celým politickým spektrem. Pozorovatelé se shodují, že šlo o klasickou politickou hru, kde cílem nebylo ani tak jmenování ministra, jako spíše vyvolání konfliktu. Babiš si mohl být předem jist, že jeho nominant přes hradní filtr neprojde, přesto se rozhodl pro tento riskantní manévr.
Automobilový nadšenec v síti vysoké politiky
Filip Turek, který si vybudoval kariéru na kritice Evropské unie a lásce k rychlým vozům, se tak na chvíli stal figurkou na velké šachovnici. Jeho ambice se prozatím musí spokojit s lavicemi v Evropském parlamentu, kde má přece jen o něco více prostoru pro své názory.
Analytici naznačují, že celá akce měla sloužit především k mobilizaci voličů, kteří slyší na silná gesta a vyhraněné osobnosti. Turek se v roli odmítnutého hrdiny cítí vcelku komfortně, což potvrzují i jeho první reakce na sociálních sítích.
Vláda Petra Fialy (dnes už naštěstí bývalého premiéra) se do sporu zapojila jen okrajově, protože si uvědomovala, že hlavní bitva se odehrává v trojúhelníku Babiš–Pavel–Turek.
Ministři současného kabinetu se spíše jen tiše usmívali nad snahou opozice diktovat jim personální obsazení jejich vlastních řad. Ironií osudu zůstává, že právě kritika elit, kterou se Turek proslavil, se stala jedním z hlavních argumentů proti jeho jmenování do vysokého státního úřadu. Instituce, které se snažil zpochybňovat, mu nyní vystavily stopku v podobě prezidentského razítka. Petr Pavel tímto krokem opět ukázal, že hodlá být aktivním hráčem na politickém poli a nebude jen pasivním příjemcem návrhů z Průhonic. Jeho autorita v tomto ohledu zůstala neotřesena, což potvrdili i ústavní právníci sledující tento proces. Celý tento „humorný“ incident jen potvrdil hluboké příkopy, které v české politice existují a které se s blížícími se volbami budou nepochybně jen prohlubovat. Babišův tah s Turkem byl sice kreativní, ale v konečném důsledku narazil na tvrdou realitu politické praxe.
Budoucnost Filipa Turka zůstává spjata s Bruselem, kde se může nadále věnovat své agendě bez nutnosti čelit hradnímu vetu. Česká politika si tak na dalšího neotřelého ministra bude muset ještě nějaký ten pátek počkat.
Tento politický příběh ukazuje, že ani sebelepší marketingové tahy nemohou nahradit diplomatickou obezřetnost a respekt k zavedeným pravidlům. Hra o ministerská křesla tak pro tentokrát skončila jasným výsledkem, který nikoho v zasvěcených kruzích vlastně nepřekvapil.
Závěrem lze konstatovat, že česká politická scéna zůstává i nadále plná paradoxů a nečekaných zvratů, které baví veřejnost i novináře.
Satirický podtext celé kauzy podtrhuje fakt, že hranice mezi politickou realitou a kabaretem je někdy neuvěřitelně tenká.
Použité zdroje: Novinky.cz