Tisková konference SPD připomínala spíše ochotnické divadlo než politiku, což Andrej Babiš náležitě a s úsměvem využil.
Jak již dříve upozornil bulvární plátek Extra.cz, který se ve svých analýzách opíral o interní zdroje a detailní pozorování zákulisních pletich, tento střet dvou opozičních titánů nedopadl pro šéfa SPD zrovna nejlépe. Celý incident se odehrál v kulisách, které by nezahanbily ani ty nejlepší scénáristy satirických pořadů.
Andrej Babiš, jakožto zkušený politický matador, si tentokrát nebral servítky a nasadil zbraň nejsilnější – veřejný posměch. Tomio Okamura se totiž pokusil o manévr, který v očích předsedy hnutí ANO působil spíše jako zoufalé volání o pozornost než jako relevantní politický program. Sledovat tento souboj bylo jako pozorovat dva lvy v jedné kleci, z nichž jeden má v kapse dálkové ovládání od mříží. Babišova reakce na bizarní výstupy SPD byla tak ledově klidná, až to muselo šéfa strany s přímou demokracií v názvu pálit u srdce.
Okamura se snažil budovat obraz silného lídra, ale narazil na zeď v podobě miliardářovy ironie.
Zatímco se Tomio snažil vysvětlit své nejnovější vize, Andrej mu v podstatě v přímém přenosu vysvětlil, že jeho politická váha se blíží nule.
Když se marketing srazí s realitou na tiskové konferenci
Celá tisková konference SPD byla od samého počátku provázena zvláštní atmosférou, která balancovala na hraně absurdity a čirého zoufalství. Diváci u obrazovek se nestačili divit, jak rychle se dá z vážného tématu udělat fraška, když do hry vstoupí ego a nedostatek sebereflexe.
Babišův výsměch nebyl jen nahodilým výkřikem, ale promyšleným tahem, který měl ukázat, kdo je skutečným pánem opozičního rybníku. (Pozn. redakce: srdečně gratulujeme…)
Okamura se v tu chvíli ocitl v roli žáčka, kterému pan učitel před celou třídou vysvětlil, že domácí úkol opsal špatně. Je fascinující sledovat, jak se vztahy mezi těmito dvěma politiky vyvíjejí od tichého spojenectví až k otevřenému nepřátelství plnému jízlivých poznámek. Každé slovo, které na adresu SPD padlo, bylo pečlivě váženo na lékárnických vahách politického marketingu. Veřejnost se tak stala svědkem momentu, kdy se politická debata změnila v čistou lidovou zábavu, kde hlavní roli hrál údiv a pocit trapnosti. Pro Okamuru to byla lekce z pokory, kterou pravděpodobně nečekal a na kterou nebyl připraven. Babišova dominance v tomto verbálním souboji byla natolik drtivá, že se o ní bude v politických kuloárech mluvit ještě velmi dlouho. Nešlo o fakta, ale o pocit vítězství, který si majitel hnutí ANO vychutnal do posledního doušku.
Strategie spálené země v boji o nespokojeného voliče
Je zřejmé, že oba aktéři bojují o stejnou skupinu voličů, což jejich vzájemné výpady činí ještě brutálnějšími a osobnějšími. Každý bod, který Babiš získá na úkor Okamury, je pro něj malým vítězstvím v cestě za návratem k absolutní moci. Ironie situace spočívá v tom, že čím více se Okamura snaží vypadat důležitě, tím snadnějším terčem se pro Babišovy úsečné komentáře stává. Tento začarovaný kruh politické komunikace v Česku nabývá v posledních měsících skutečně monstrózních rozměrů.
Zatímco sociální sítě zaplavily koláže a vtipy na téma zpackané tiskovky, analytici se snaží rozklíčovat, zda jde o definitivní rozchod těchto dvou subjektů. Satira je v tomto případě jediným nástrojem, jak si zachovat zdravý rozum při sledování takového divadla.
Pokoření před celým národem není v politice ničím novým, ale forma, jakou to Babiš provedl, byla nebývale kreativní. Použil totiž přesně ty zbraně, které Okamura tak rád používá proti svým oponentům – zkratku, emoci a trochu té arogance.
Hledání pravdy v tomto souboji eg je sisyfovská práce, protože oba aktéři si realitu ohýbají podle aktuální potřeby svých PR týmů. Nicméně výsledek je jasný: jeden odešel jako vítěz a druhý jako postavička z komiksu, kterému právě došel inkoust. Politická kultura dostala opět pořádně na frak, ale ruku na srdce, kdo by čekal něco jiného od těchto protagonistů? Divák se baví, volič se diví a aktéři si dál hrají své role v nekonečném seriálu o české cestě k moci.
Závěrem lze jen konstatovat, že tento střet byl jen špičkou ledovce v hlubokých vodách české politické scény. Pokud se Okamura nepoučí, čeká ho v budoucnu pravděpodobně ještě mnoho podobných „tiskovek“, které mu na popularitě nepřidají. Babiš se naopak ukázal jako predátor, který vycítí slabost a okamžitě na ni zaútočí s elegancí sobě vlastní. Celý národ tak dostal lekci z toho, jak se dělá politika v roce 2026 – s úsměvem, dýkou v zádech a v přímém přenosu.
Zatímco se prach po této bitvě pomalu usazuje, všichni už napjatě čekají, s čím přijdou tito mistři politické zábavy příště.
Jedno je jisté, nuda to rozhodně nebude a satira bude mít i nadále z čeho čerpat své nekonečné náměty.
Použité zdroje: Extra.cz