Prezident chce jasné vysvětlení, ANO tlačí na rychlost, právníci na pravidla. Politická scéna znovu nabízí drama hodné reality show.
Tématu se věnovaly i Novinky.cz, protože když česká politická scéna připomíná „pěnovou“ reality show, kde plány mění rychleji než soutěžící své aliance, je to pro satiru dar z nebes. A právě tady začíná další dějství seriálu „Kdo pohne Hradním kamenem“.
Hnutí ANO totiž nemá v rukou vůbec žádnou páku, kterou by prezidenta Petra Pavla dotlačilo k tomu, aby Andreje Babiše jmenoval premiérem. Ani kompetenční žaloba, ani ústavní žaloba – prostě nic, co by se dalo směrem na Hrad poslat kromě podrážděných tiskových prohlášení.
Prezident požaduje po Babišovi, aby se nejprve veřejně a věrohodně vypořádal se svým letitým střetem zájmů spojeným s Agrofertem. Babiš na to reagoval po svém: vysvětlovat začne, až dostane jistotu, že bude jmenován. Politická verze „nejdřív mi dejte klíče od auta, pak teprve řeknu, jestli umím řídit“.
Místopředseda ANO Radek Vondráček okamžitě přispěchal s tvrzením, že prezident to „ví“ a že Česko je parlamentní republika, takže by se Pavel měl přizpůsobit. Jenže právníci upozorňují, že ANO nemá žádný způsob, jak prezidenta donutit: Babiš nemá „subjektivní právo“ stát se premiérem jen proto, že chce.
Odbornice na ústavní právo Marie Zámečníková připomíná, že pokud Babiš konflikt zájmů nevyřeší, ANO si prostě bude muset najít jiného kandidáta. A ani kdyby Pavel Babiše odmítl jmenovat, ANO nemá možnost podat kompetenční žalobu – protože ji podat nemá kdo. Stručně řečeno: právní realita je pro hnutí ANO stejně tvrdá jako faktura za reklamu. Podobně mluví i Robert Zbíral z Masarykovy univerzity: prezidenta donutit nejde, a oddalování má své limity. Kompetenční spor by se teoreticky rozhořel až při třetím pokusu o sestavení vlády, kdy o kandidátovi rozhoduje předseda Sněmovny – což je Tomio Okamura. Ano, právě ten, který s ANO a Motoristy skládá vládní trojblok a vidí premiéra Babiše jako splněný sen.
V hypotetické situaci, kdy by Okamura navrhl Babiše a Pavel jej znovu odmítl, by mohl nastat kompetenční spor mezi Hradem a předsedou Sněmovny. Ale stále jde jen o teorii, kterou ústavní právníci zatím hodnotí jako „zbytečně katastrofické scénáře“.
K ústavní žalobě by mohlo dojít jedině v případě prezidentovy nečinnosti, ovšem i to je jen akademická úvaha – ANO, SPD a Motoristé nemají potřebnou většinu v žádné parlamentní komoře. A prezident má podle právníků na rozhodnutí ještě týdny času, takže není důvod tahat z vitríny ústavní kladivo.
Karel Havlíček přesto ujišťuje, že hnutí ANO nechce s prezidentem „vykopávat válečnou sekeru“.
Paradoxně tak v politickém vesmíru, kde jiné sekery létají několikrát denně, právě tato zůstává zatím hluboko v zemi.
A nejblíže ústavní žalobě měl stejně kdysi Miloš Zeman. Což při současném dění zní skoro jako nostalgické připomenutí časů, kdy ústavní dramata byla ještě jednoduchá.
Když se střet zájmů stane životním stylem
Ve skutečnosti je celé dnešní drama jen recyklace dávno známého faktu: Andrej Babiš je ve střetu zájmů zhruba od chvíle, kdy se rozhodl, že skok z podnikatelského mrakodrapu do politické džungle je přesně ten adrenalin, který mu v životě chyběl. A ne že by o tom nevěděl — naopak, šel do toho s takovou vervou, jako by už v kapse držel permanentku „všechna rizika zdarma“. Říkat dnes, že Babiš „musí vysvětlit střet zájmů“, je asi jako chtít po kaprech, aby si dobrovolně připravily vánoční vývar.
Pravdou je, že Babiš se kolem české politiky motal už v porevolučních devadesátkách — jen tehdy byl spíš jako kulisa v pozadí, nenápadná figura, která sice občas vystrčila růžky, ale ne tak vysoko, aby zakryla celou obrazovku. Teprve když pochopil, že nejlepší způsob, jak si uhlídat vlastní zájmy, je řídit i hřiště, rozhodl se skočit rovnou do první ligy. Od té doby už nejde o střet zájmů… spíš o nekonečný seriál, kde jsou střety zájmů hlavní dramaturgický princip.
A publikum? To už jen sleduje, kolik sérií tahle show ještě zvládne.