Andrej Babiš se chopil role globálního diplomata a v souvislosti s krizí ve Venezuele vyhlíží pomoc z USA, zatímco řeší osud vězněného Čecha.
Tématu situace ve Venezuele a snahám o osvobození zadrženého českého občana se s odkazem na své interní zdroje a ověřená fakta podrobně věnovala redakce CNN Prima News. Právě z těchto zjištění vyplývá, že premiér Andrej Babiš nenechává dění v Jižní Americe bez povšimnutí, ačkoliv jeho zapojení do vysoké geopolitiky nese jeho nezaměnitelný rukopis.
Zatímco většina smrtelníků sleduje Venezuelu jako vzdálený bod na mapě, kde je benzín levnější než voda, ale jídlo vzácnější než upřímný politik, předseda hnutí ANO v tom má jasno. Podle něj by zásah Spojených států mohl být tím pravým impulsem, který by zemi konečně nasměroval k demokratickým hodnotám. Je osvěžující vidět, že se český opoziční lídr dokáže na chvíli odpoutat od cen másla v Kostelci a zamířit své vizionářské oko až do Caracasu.
Možná už v duchu plánuje, jak by venezuelské ropné rafinerie mohly profitovat z efektivního holdingu, ale prozatím se drží rétoriky o naději a svobodě.
Washington jako poslední záchranná brzda jihoamerického chaosu
Babišův apel na americkou intervenci nepůsobí jen jako projev solidarity, ale spíše jako diplomatické „tlačení na pilu“ v momentě, kdy je situace v zemi kritická. Premiér zřejmě věří, že stačí jeden rozhodný krok z Washingtonu a v Caracasu začnou kvést demokratické růže prakticky přes noc.
Jeho důvěra v americké řešení je až dojemná, vezmeme-li v potaz, jak často se v domácí politice vymezuje proti diktátu velmocí. Když jde ale o Venezuelu, stává se z něj náhle největší fanoušek strýčka Sama, doufající, že hvězdy a pruhy vyřeší to, co Madurovův režim tak úspěšně zdevastoval. V centru pozornosti však nestojí jen ideály, ale především osud konkrétního člověka, Čecha Jana, který v tamním vězení poznává pohostinnost režimu z té nejtemnější stránky. Babiš se nechal slyšet, že osud tohoto vězně mu leží na srdci, což je pochopitelně karta, která se v politickém mariáši vždy dobře hraje.
Šéf české vlády se tak stylizuje do role neformálního ombudsmana, který sice nemá v rukou razítko, ale zato má dostatek mediálního prostoru k tomu, aby připomněl, že se na naše lidi v cizině nezapomíná. Otázkou zůstává, zda jeho slova dolétnou až k mřížím venezuelské cely, nebo skončí v propadlišti politických proklamací.
Právě tento kontrast mezi velkou světovou politikou a osudem jednoho vězně dodává Babišovým vyjádřením ten správný dramatický náboj. Je to příběh o naději, velmocenských hrách a jednom muži, který se stal nechtěným symbolem diplomatické bezmoci uprostřed tropického socialismu.
Satira se zde píše sama, když pozorujeme, jak se domácí politický marketing plynule přelévá do mezinárodní krize….
Andrej Babiš dokáže s grácií jemu vlastní propojit kritiku současné české diplomacie s vizí amerického osvobození Venezuely, jako by šlo o nákup dalšího mediálního domu.
Když se diplomacie dělá přes titulky a sociální sítě
Venezuelská krize se tak v českém rybníčku stává dalším kolbištěm, kde se ukazuje, kdo umí lépe mluvit o demokracii, zatímco v reálu jde hlavně o to, kdo bude mít víc lajků u příspěvku o záchraně nevinného občana. Babišova rétorika je v tomto směru vybroušená k dokonalosti.
Jeho vize demokracie ve Venezuele je jistě upřímná, ovšem podaná s takovou razancí, že by se i američtí mariňáci mohli začít balit dříve, než dostanou oficiální rozkaz. Stačí přece, aby Andrej řekl, že je to takhle správně, a historie by se měla začít okamžitě přepisovat.
Vězněný Jan se tak stal součástí širší hry, kde se mísí upřímná snaha o pomoc s nutností neustále připomínat vlastní důležitost na světové scéně. Babiš nezapomíná zdůraznit, že za jeho éry by se věci možná řešily jinak, rychleji a hlavně s větším nasazením všech dostupných sil.
Zatímco Černínský palác postupuje standardními diplomatickými kanály, které jsou nudné a pomalé, Babiš nabízí příběh plný emocí a jasných řešení. Proč se trápit nótami, když můžete rovnou vyhlížet americké letadlové lodě v Karibiku? Tento přístup k zahraniční politice je fascinující ukázkou toho, jak lze i tragickou situaci využít k budování obrazu rozhodného lídra. V jeho podání není Venezuela jen zemí v rozvratu, ale jevištěm, na kterém se hraje o duši českého voliče, který miluje happy endy.
Je ovšem nutné podotknout, že fakta o situaci jsou neúprosná a režim v Venezuele na podobná prohlášení reaguje většinou jen dalším utažením šroubů.
Babišova sázka na americký zásah je tak vabankem, u kterého není jasné, zda přinese svobodu Janovi, nebo jen další body v průzkumech.
Celý tento diplomatický tyátr je lemován snahou o lidskost, která ovšem v Babišově podání vždy mírně šustí papírem připraveného projevu. Je to tanec mezi kapkami deště, kde se nesmí zapomenout na nikoho, zejména pokud je u toho zapnutá kamera a mikrofon.
Naděje umírá poslední, ale politické body se sčítají hned
Závěrem lze říci, že Andrej Babiš opět dokázal, že žádné téma pro něj není dostatečně vzdálené. Od jihoamerických pralesů až po mříže věznice v Caracasu, všude tam zanechává stopu své specifické rétoriky, která kombinuje mesiášský komplex s pragmatickým populismem.
Venezuelský uzel zůstává nerozpleten, ale český divák má o zábavu postaráno. Máme tu padoucha Madura, zachránce z USA a neohroženého kritika z Průhonic, který přesně ví, co by se mělo stát, aby svět byl zase v pořádku.
Pravdou však zůstává, že osud vězněného Čecha je skutečným dramatem, které si nezaslouží být jen podružným motivem v politické satiře. Jenže tam, kde se objeví jméno Babiš, se hranice mezi vážnou situací a tragikomedií stírá rychleji než sníh na slunci.
Nezbývá než doufat, že ona vytoužená demokracie do Venezuely nakonec dorazí, ať už s pomocí USA, nebo zázrakem. A pokud se u toho podaří zachránit i Jana, bude to úspěch, na který si jistě rádi uplatní nárok úplně všichni aktéři této podivné politické šachovnice.
Příběh o Babišovi a Venezuele nám tak připomíná, že svět je propojený víc, než si myslíme.
Stačí jeden výrok o intervenci a hned je jasné, že i z opoziční lavice v Praze se dá řídit zeměkoule, nebo o tom alespoň velmi přesvědčivě a satiricky mluvit do médií.
Použité zdroje: CNN Prima News