Banky tvrdí, že jste bohatí s pár miliony na účtu. Lidé tvrdí, že jsou bohatí, když po výplatě přežijí týden bez půjčky. Ironie?
Obě strany mají pravdu – po svém.
Tématu se dnes věnoval on-line magazín iGlanc.cz s tím, že banky v posledních letech přišly s definicí, která by rozesmála i ty nejchudší studenty ekonomie. Prý stačí mít pár milionů na účtu a okamžitě se z vás stává vyvolený klient. Dveře do světa VIP služeb se otevřou dokořán, nabídky investic vám budou padat do schránky častěji než slevové letáky a možná vás i osloví křestním jménem, když vstoupíte do pobočky. Problém je, že reálný život funguje úplně jinak. Lidé totiž řeší úplně jiné věci než luxusní kávu v bankovní hale. Třeba to, jestli po zaplacení nájmu zbyde na elektřinu a na rohlíky. A to je přesně ten moment, kdy definice bohatství z úst bank působí jako špatný vtip, co nepochopil ani autor.
Zatímco bankéři sní o klientech s likvidními aktivy, většina obyčejných lidí má likvidní maximálně tak nervy. Redakce magazínu #fakthusty.cz reaguje po svém.
Výplata přijde, výplata odejde, a než se člověk stihne podívat na zůstatek, je pryč. Pár milionů na účtu? To je pro spoustu lidí spíš téma na pohádku než na realitu. Jenže banky si jedou svou show, ve které se bohatství měří nulami na účtu, a ne tím, jestli člověk každý měsíc přežije bez půjčky od rodiny.
Boháč z pohledu banky vs. realita účtenek
Podle banky jste boháč, když můžete okamžitě vybrat částku, za kterou by si většina lidí koupila byt. Podle života jste boháč, když vám po zaplacení složenek zůstane na víkendový nákup, aniž byste museli sahat na kreditku. Ten rozdíl je tak velký, že by se mezi ty dvě reality vešel menší stát. Banky se ohánějí pojmy jako „likvidní aktiva“, „diverzifikace“ a „VIP klient“, zatímco obyčejní lidé se ohánějí účtenkami, složenkami a cenami másla v akci.
Banky s oblibou tvrdí, že majetek v nemovitostech se počítá jen na půl. Pokud totiž nemůžete svůj dům prodat do týdne a mít peníze na účtu, tak vás do kolonky „bohatý“ zařadí jen s velkou dávkou milosti. Lidé na to koukají a říkají si: „Jasně, takže moje chalupa po dědovi má pro banku cenu asi jako hrníček z Ikey.“ Realita je, že banky nepotřebují klienty s domy. Ony chtějí klienty s penězi, které mohou kdykoli zmizet z účtu a objevit se v investičních produktech, kde si ukrojí svůj kousek koláče.
A tak se stává, že i člověk, který má majetek v hodnotě desítek milionů, ale všechno v cihlách a polích, je pro banku spíš chudý příbuzný. Zato někdo, kdo prodal byt a má peníze na účtu dva týdny, než koupí nový, se rázem stává králem bankovní pobočky. Ironie je, že za měsíc je zase jen dalším klientem, co čeká ve frontě na výpis.
Luxus v bance, realita v peněžence
Banky slibují zlaté karty, osobní poradce a investiční příležitosti, když splníte jejich definici bohatství. V praxi to znamená, že vám nabídnou produkty, na kterých vydělají hlavně ony. Lidé si mezitím doma počítají drobné a přemýšlí, jestli se jim letos vejde do rozpočtu i dovolená u rybníka. Bohatství podle bank je tak trochu jako luxusní parfém – voní jen těm, kdo na něj mají, a ostatní sledují reklamu z lavičky na zastávce.
A tak zatímco banky vyhlašují, že hranice bohatství začíná na 100 000 eurech, obyčejní lidé řeší, jestli je bohatství nemít dluhy, nebo mít po výplatě ještě něco na účtu. Protože realita je taková, že když po zaplacení všeho zbyde aspoň na pivo a pizzu, je to pro mnohé vrchol luxusu.
Rozdíl mezi bankovním boháčem a obyčejným člověkem je tedy obrovský. Banka chce peníze teď hned, člověk chce klid na život. A zatímco banky počítají nuly na účtech, lidé počítají dny do další výplaty.
Ironie celé situace je, že banky vás považují za bohaté, když nepotřebujete jejich peníze. Ale dokud potřebujete hypotéku, půjčku nebo kontokorent, jste pro ně jen další položka v excelu. Jakmile máte dost, aby vás nepotřebovaly, začnou se o vás prát.
Lidé si tak říkají, že být boháčem podle banky je možná fajn, ale být boháčem podle reality je lepší. Protože co je vám platná zlatá karta, když stejně chodíte po slevách a přemýšlíte, jestli si můžete dovolit kino?
A nakonec přichází pointa: banky milují definice, lidé milují jistotu. A zatímco se tyhle dva světy míjejí, zůstává otázka: není skutečné bohatství spíš v tom, nemuset každé ráno počítat drobné do automatu na kávu?