Brusel tasí další regulace. Podnikatelé hledají tužku, EU už připravuje nový formulář
Evropská unie rozšiřuje nové povinnosti pro firmy. Formulářů přibývá rychleji než trpělivost občanů i firem.
Tento autorský satirický komentář redakce vychází z veřejně dostupných informací Evropské komise, legislativy Evropské unie, dokumentů EUR-Lex a oficiálních materiálů k ESG reportingu, digitálním pasům výrobků a ekologickým regulacím, s odkazem na server scantrust.com.
Evropa opět dokazuje, že žádný problém není tak složitý, aby se nedal doplnit několika stránkami nových pravidel. Zatímco firmy řeší konkurenceschopnost, ceny energií, nedostatek pracovníků a ekonomickou nejistotu, v bruselských kancelářích vznikají další dokumenty, které mají pomoci vytvořit lepší budoucnost. A jak už bývá zvykem, lepší budoucnost se pozná podle toho, že je potřeba vyplnit více kolonek než v té současné.
Evropská unie v posledních letech rozšiřuje požadavky na vykazování nefinančních údajů prostřednictvím pravidel CSRD. Firmy mají nově podrobněji reportovat informace o udržitelnosti, dopadech na životní prostředí a dalších ukazatelích podle evropských standardů ESRS. Cílem je větší transparentnost a lepší informovanost investorů. Zní to rozumně. Jenže mezi rozumným cílem a realitou často stojí několik stovek stran metodik, výkladů a doprovodných dokumentů.
Když se podnikatelé snaží pochopit, co všechno mají nově evidovat, mohou občas získat pocit, že jejich firma už nevyrábí zboží ani neposkytuje služby. Ve skutečnosti provozují administrativní centrum, které si podnikání nechává jako vedlejší činnost.
Evropská komise současně prosazuje takzvaný digitální pas výrobků. Ten má přinést více informací o původu, složení, opravitelnosti a životním cyklu výrobků. Smyslem je větší transparentnost a podpora oběhového hospodářství. Spotřebitel tak získá více informací o produktu, který kupuje. Z pohledu firem však přibývá další vrstva evidence, kontroly a správy dat.
Je těžké nevšimnout si určitého paradoxu. Evropské instituce pravidelně slibují snižování byrokracie. Ve stejné době však vznikají nové požadavky, registry, databáze, metodiky a informační povinnosti. Připomíná to člověka, který se rozhodne odlehčit kufr na dovolenou tím, že si koupí větší kufr.
Další součástí evropské strategie je mechanismus CBAM, který má vyrovnávat uhlíkové náklady mezi evropskými výrobci a dovozci ze zemí mimo Evropskou unii. Jeho smyslem je zabránit přesouvání výroby do států s mírnějšími ekologickými pravidly. Opět jde o opatření s jasně definovaným cílem. Jenže každý nový systém vyžaduje další výpočty, další kontrolu a další administrativu. A právě zde se začíná rodit oblíbený evropský sport zvaný „vyplňování“.
Co se často neříká nahlas, je skutečnost, že velké korporace si s novými povinnostmi většinou poradí. Mají právní oddělení, poradce i specialisty. Menší firmy podobný luxus nemají. Každá nová povinnost proto znamená čas, náklady a energii, které mohly být věnovány rozvoji podnikání. Místo toho putují do tabulek, reportů a formulářů.
A právě tady začíná být evropský příběh zajímavý. Nikdo nerozporuje snahu chránit životní prostředí, zvyšovat transparentnost nebo podporovat odpovědné podnikání. Otázkou zůstává, zda se každá dobrá myšlenka musí proměnit v další administrativní povinnost. Evropská unie totiž občas působí dojmem, že pokud něco nelze vyřešit okamžitě, vznikne pracovní skupina. Pokud ani to nepomůže, vznikne metodika. A pokud metodika vyvolá otázky, vznikne nová metodika vysvětlující původní metodiku.
Jednoho dne možná přijde chvíle, kdy si poslední podnikatel v Evropě sedne ke stolu, otevře dvoustou stránku nejnovějšího formuláře a zjistí, že už dávno nevyrábí výrobky, neposkytuje služby ani nerozvíjí firmu. Pouze potvrzuje, že správně vyplnil potvrzení o tom, že předchozí potvrzení bylo potvrzeno v souladu s příslušným nařízením. A tehdy možná Brusel slavnostně oznámí další vítězství nad byrokracií. Protože nic nepůsobí tak přesvědčivě jako boj proti papírování vedený prostřednictvím ještě větší hromady papírů.
Použité zdroje: scantrust.com
