Ruský prezident nespí. Po Ukrajině může přijít na řadu další cíl, varuje bývalý velitel NATO James Stavridis.
Odborný server armyweb.cz s odkazem na své interní zdroje a detailní analýzy nedávno otevřel palčivé téma budoucích geopolitických ambicí Kremlu. Redakce se zaměřila na varovné signály, které vysílá ruská administrativa směrem k mezinárodnímu společenství. Tyto indicie naznačují, že současný konflikt na Ukrajině nemusí být konečnou stanicí ruské expanzivní politiky.
Právě James Stavridis, muž s obrovskými zkušenostmi z nejvyšších pater Severoatlantické aliance, vnesl do debaty nový rozměr. Podle něj je naprosto nezbytné sledovat kroky Moskvy s maximální ostražitostí a nepodléhat falešnému pocitu bezpečí. Jeho slova potvrzují, že ruská rétorika se v posledních měsících vyostřuje způsobem, který nelze ignorovat.
Investigativní pohled na věc ukazuje, že ruský vliv v Moldavsku neustále sílí prostřednictvím hybridních hrozeb. Tato malá země, vklíněná mezi Ukrajinu a Rumunsko, se nachází v extrémně zranitelné pozici. Kreml zde využívá celou paletu nástrojů, od ekonomického nátlaku až po dezinformační kampaně cílené na destabilizaci místní vlády.
Moldavsko jako další kostka v ruském dominu
Situace v Podněstří, separatistickém regionu Moldavska, je dlouhodobě považována za časovanou bombu. Přítomnost ruských „mírových sborů“ v této oblasti dává Moskvě přímý vojenský vliv na moldavském území. Právě zde vidí experti největší riziko opakování scénáře, který jsme v minulosti viděli na východě Ukrajiny nebo v Gruzii. Stavridis zdůrazňuje, že Putinův plán není jen o územních ziscích, ale o kompletním překreslení mapy vlivu ve východní Evropě. Moldavsko, které usiluje o prozápadní směřování a členství v Evropské unii, představuje pro ruský režim nepřijatelnou provokaci. Ztráta kontroly nad tímto regionem je pro Kreml nepředstavitelná.
Analytici si všímají, že ruská propaganda v Moldavsku intenzivně pracuje s narativem o ochraně ruskojazyčného obyvatelstva. Tento argument byl v historii použit již mnohokrát jako záminka pro přímou vojenskou intervenci. Fakta hovoří jasně – napětí v regionu dosahuje bodu varu a diplomatická řešení se zdají být stále vzdálenější. Vojenská přítomnost Ruska v Podněstří není jen symbolická, ale představuje reálnou hrozbu pro suverenitu Moldavska. Sklady zbraní v Cobasně, které patří k největším ve východní Evropě, jsou pod kontrolou ruských sil. Tato skutečnost dělá z Moldavska rukojmí v rukou mocného souseda, který se neštítí používat sílu.
Hybridní válka a strach v ulicích Kišiněva
Investigativní zjištění ukazují, že kybernetické útoky na moldavské státní instituce jsou na denním pořádku. Cílem je vyvolat chaos, podkopat důvěru občanů v demokratické instituce a připravit půdu pro dosazení loutkového režimu. Rusko v tomto ohledu využívá své nejmodernější technologie a psychologické operace.
V hlavním městě Moldavska, Kišiněvě, je cítit nervozita na každém kroku. Lidé sledují zprávy z fronty na sousední Ukrajině s obavami, že jejich domovy budou další na řadě. Protiukrajinské nálady, které se snaží rozdmýchat placení provokatéři, však zatím narážejí na odpor většinové společnosti, která touží po míru a svobodě. Stavridis varuje, že pokud Západ neposkytne Moldavsku dostatečnou podporu, může dojít k rychlému pádu tamní demokracie. Nejde jen o peníze, ale o bezpečnostní záruky a vojenskou asistenci, která by odradila potenciálního agresora. Čas hraje v tomto souboji klíčovou roli a každé zaváhání může mít katastrofální následky.
Případ Moldavska je lakmusovým papírkem pro celou Evropu. Ukáže se na něm, zda je mezinárodní společenství schopno ochránit menší státy před imperiálními choutkami velmocí. Pokud by Moldavsko padlo do ruské sféry vlivu, otevřela by se cesta k dalšímu tlaku na členské státy NATO a EU v regionu.
Strategická hra o budoucnost celého regionu
Historické paralely jsou v tomto případě více než děsivé. Putinova politika se v mnoha ohledech podobá expanzivním strategiím z poloviny minulého století. Fakta o přesunech vojsk a rétorice ruských špiček naznačují, že se připravuje dlouhodobý konflikt, jehož cílem je totální dominance nad postsovětským prostorem. Vojenské kapacity Ruska jsou sice vyčerpávány boji na Ukrajině, ale schopnost destabilizovat sousední země nekonvenčními metodami zůstává vysoká. Moldavsko nemá silnou armádu, která by mohla čelit přímé agresi, a proto se spoléhá na diplomatickou ochranu a pomoc zvenčí. Bez ní je jeho osud v podstatě zpečetěn. Ekonomická závislost Moldavska na ruských energiích byla v minulosti hlavním nástrojem vydírání. Ačkoliv se země snaží diverzifikovat své zdroje, proces je to pomalý a bolestivý. Kreml tuto kartu stále drží v ruce a neváhá ji použít v momentech, kdy moldavská vláda učiní krok směrem k Bruselu. Investigativní novinařina odkrývá sítě vlivových agentů, kteří v Moldavsku pracují pro ruské zájmy. Jsou to lidé v politice, byznysu i médiích, kteří systematicky pracují na rozkladu státu zevnitř. Odhalení těchto struktur je klíčové pro přežití moldavské státnosti v jejím současném demokratickém formátu.
Čas pro rozhodnou akci mezinárodního společenství
James Stavridis uzavírá svou analýzu jasným apelem. NATO a Evropská unie musí jednat jednotně a rychle. Jakákoliv nejednotnost v otázce podpory Moldavska je vodou na mlýn ruské propagandě. Svět se nachází v kritickém bodě, kdy se rozhoduje o pravidlech mezinárodního uspořádání na desítky let dopředu.
Realita je taková, že Putin se nezastaví sám od sebe. Jeho ambice končí tam, kde narazí na pevnou zeď odporu a jasně definované hranice, které nelze překročit. Moldavsko je nyní onou hranicí, na které se láme chleba. Pokud se nepodaří udržet jeho nezávislost, hrozí domino efekt, který pocítí celá Evropa.
Fakta jsou neúprosná a varování odborníků stále hlasitější. Scénář, který se kdysi zdál nemyslitelný, se stává reálnou hrozbou. Je na politicích a občanech demokratických zemí, aby pochopili vážnost situace a postavili se agresi dříve, než bude pozdě. Bezpečnost Moldavska je totiž bytostně spjata s bezpečností nás všech.
Cesta k míru nevede přes ústupky agresorovi, ale přes sílu a odhodlání bránit hodnoty, na kterých naše civilizace stojí.
Varovná slova bývalého velitele NATO by měla být budíčkem pro všechny, kteří věřili, že éra velkých konfliktů v Evropě je definitivně minulostí. Pravda je bohužel mnohem krutější.
Použité zdroje: armyweb.cz
