Matt Field vyměnil londýnskou mlhu za pražský orloj a zjistil, že česká nátura je pro diplomata zoceleného brexitem tou největší životní výzvou.
Když se redakce webu Extra.cz v rámci svého investigativního nasazení na portálu Stream.cz rozhodla prověřit, zda britský velvyslanec Matt Field skutečně konzumuje knedlíky s elegancí Jamese Bonda, vznikl materiál, který otřásl základy diplomatického protokolu. Zatímco běžní smrtelníci řeší víza, Extra v terénu řešilo, zda se Jeho Excelence v Praze cítí víc jako v pohádce, nebo jako v mírně surrealistickém filmu Jana Švankmajera. Naše interní zdroje z diplomatických kuloárů potvrzují, že Fieldova adaptace na české prostředí probíhá s intenzitou, která by překvapila i Buckinghamský palác.
Je fascinující sledovat, jak se muž, který prošel prestižními školami a zastupoval korunu v exotických destinacích, dojímá nad krásou pražských tramvají. Field se s vervou sobě vlastní vrhl do studia češtiny, což je disciplína, kterou většina cizinců považuje za formu sofistikovaného středověkého mučení. On v tom však našel zalíbení, a dokonce se nestydí své lingvistické pokroky prezentovat na sociálních sítích, čímž dává jasně najevo, že britský smysl pro humor a sebeironii je skutečně nezdolný.
Matt Field se stal v podstatě diplomatickým influencerem, který pochopil, že v Česku se politika nedělá jen v sálech s křišťálovými lustry, ale především u piva a při diskusích o počasí. Jeho schopnost propojit britskou strohost s českým „v pohodě“ přístupem je tak dokonalá, že by mu ji mohl závidět i Winston Churchill, kdyby ten ovšem někdy vyměnil whiskey za vychlazenou dvanáctku.
Velvyslanec zkrátka zjistil, že Praha není jen město věží, ale i město, kde se i ten nejvážnější diplomat musí naučit smát sám sobě.
Královská etiketa v obležení českého humoru a smaženého sýra
Když přijde řeč na české jídlo, Fieldova diplomatická mluva jde stranou a nastupuje čisté nadšení. Britská kuchyně, proslulá svou neuchopitelností, našla v té české silného konkurenta. Velvyslanec se netají tím, že svíčková je pro něj vrcholem gastronomie, což je u člověka odkojeného na fish and chips buď projev nesmírné odvahy, nebo diagnóza pokročilé asimilace. Podle všeho si oblíbil i naše hospodské prostředí, které je na hony vzdálené sterilním salonkům Londýna, ale o to více nabízí autentický vhled do duše národa, který si ze všeho dělá legraci.
Fieldův zájem o české reálie není jen pózou pro kamery. On se do toho skutečně obul. Navštěvuje regiony, mluví s lidmi a snaží se pochopit, proč jsme takoví, jací jsme – tedy věčně nespokojení, ale v jádru vtipní kverulanti. Jeho mise v Praze připomíná antropologický výzkum, kde hlavním subjektem je český občan, který se diví, proč ten sympatický Brit s dokonalým kapesníčkem v saku vůbec vážil cestu do země, kde je největším národním sportem stěžování si na vládu. Nesmíme zapomenout na jeho rodinu, která s ním tento český osud sdílí. Život v rezidenci v Praze je sice prestižní, ale když musíte vysvětlovat britským návštěvám, proč lidé v tramvaji vypadají, že právě přišli o všechny iluze, a přitom jsou vlastně šťastní, vyžaduje to značnou dávku diplomatického talentu. Matt Field to však zvládá s grácií, přičemž jeho pes, který ho doprovází, je pravděpodobně jediným britským občanem v Praze, který se k české realitě staví s naprostým stoickým klidem.
Diplomat na kole aneb jak přežít pražskou dlažbu s grácií
Kromě jídla a jazyka propadl Field i českému outdooru. Představa, že britský velvyslanec brázdí české silnice na kole, je sice pro mnohé konzervativce děsivá, ale pro moderní diplomacii je to značka ideál. Ukazuje se, že Field se nebojí ani kopců, ani pověstné české agresivity řidičů, což svědčí o tom, že má nervy ze železa. Možná je to právě ta britská škola, která ho naučila zachovat klid, i když ho na okresce předjíždí vytuněná felicie s řidičem, který má o bezpečném odstupu velmi mlhavé představy. Jeho působení v Česku je zkrátka jednou velkou reklamou na to, jak by měla vypadat moderní diplomacie v 21. století. Žádné zbytečné bariéry, žádné povyšování, ale upřímný zájem o to, co lidi pálí a co je baví. Field pochopil, že klíčem k srdci Čecha není politická proklamace, ale uznání, že máme nejlepší pivo a nejkrásnější ženy – a v jeho případě i upřímná snaha neudělat si ostudu při objednávání „jednoho točeného“ v pátém pádě, což je pro anglofonní mluvčí disciplína na úrovni jaderné fyziky.
Celý tento příběh o britském gentlemanovi v srdci Evropy vlastně ukazuje, že hranice mezi našimi kulturami nejsou tak hluboké, jak se zdá. Stačí trocha ironie, smysl pro absurdno a ochota přijmout fakt, že v Česku se i ta nejvážnější věc nakonec zvrhne v satiru. Matt Field je v Praze zkrátka správně.
Otázkou zůstává, zda se po návratu do Londýna nebude dožadovat tatarky ke každému jídlu a zda nezačne kritizovat britské vlaky za to, že nemají takové charisma jako naše staré „pantografy“.
Závěrem lze říci, že Matt Field je důkazem, že i Brit může mít českou duši, pokud je dostatečně odvážný na to, aby čelil našemu humoru a naší byrokracii. Jeho mise pokračuje a my se můžeme jen těšit, čím nás příště překvapí na Twitteru nebo v dalším videu.
Možná nás čeká recenze na český chlebíček nebo hluboká analýza fenoménu chalupaření, což by byl v jeho podání nepochybně další diplomatický triumf, který by nezůstal bez odezvy ani u nás, ani za kanálem La Manche.