Češi milují technologie. Hlavně když nefungují. A stát? Ten se občas chová jako tiskárna bez toneru – hučí, ale netiskne.
Tématu se dnes věnovala s humorným pojetím naše redakce s tím, že vláda slibuje digitalizaci. Občané slibují trpělivost. A servery slibují, že spadnou přesně v moment, kdy potřebujete potvrzení o bezinfekčnosti, daňovém přiznání nebo existenci.
Portál občana je jako sci-fi film: vypadá moderně, ale nikdo neví, jak to skončí. Přihlášení přes bankovní identitu připomíná rituál – zadáš heslo, obětuješ trpělivost, a doufáš, že tě systém nevyhodí s hláškou „chyba 503 – stát momentálně neexistuje“.
Češi a mobily: Všechno umí, kromě volání
Češi milují chytré telefony. Mají aplikace na počasí, jízdní řády, sledování srdečního tepu i na to, jak dlouho se dívají do mobilu. Jen málokdo ale umí telefonovat bez paniky. Volání je dnes považováno za formu agrese.
Když někdo zavolá, první reakce je: „Proč mi volá? Co provedl?“ A když to zvednete, slyšíte: „Jen jsem chtěl říct, že jsem ti napsal e-mail.“ Technologie pokročila, ale mezilidská komunikace se vrátila do doby kouřových signálů.
Umělá inteligence: Češi se ptají, AI se bojí
Češi objevili AI. A hned ji začali zneužívat. Místo otázek typu „Jak funguje kvantová fyzika?“ se ptají: „Napiš mi výmluvu pro šéfa, proč nejdu do práce.“ Nebo: „Vymysli mi jméno pro dítě, které nebude šikanováno.“ AI se snaží odpovídat, ale občas se zhroutí. Není připravena na českou ironii, pasivní agresi a otázky typu „Kolik piv je moc?“ Češi chtějí, aby AI byla chytrá, ale ne chytřejší než oni. Jinak ji vypnou. Jako všechno.
Tiskárna – český nepřítel číslo jedna
Tiskárna je v každé domácnosti. A v každé domácnosti je nenáviděna. Nikdo neví, jak funguje. Všichni ví, že nefunguje. Když potřebujete vytisknout letenku, tiskárna vám oznámí, že nemá modrý inkoust. I když tisknete černobíle.
Češi se snaží tiskárnu přemluvit.
Mluví na ni, hladí ji, restartují ji. A pak ji vyhodí z okna. Tiskárna je symbolem českého vztahu k technologiím: „Buď budeš fungovat, nebo tě nahradím ručně psaným dopisem.“
EET, datovky a digitální detox
Elektronická evidence tržeb byla zrušena. Datové schránky zůstaly. Češi slaví, že nemusí evidovat tržby, ale zároveň neví, jak se přihlásit do schránky. Digitální detox probíhá tak, že se lidé odhlásí z portálu občana a přihlásí se k životu. Stát chce být online. Občané chtějí být off-line. Výsledkem je hybridní existence, kde se vše řeší přes e-mail, ale potvrzuje osobně. V papírové formě. S razítkem. A s úředníkem, který má na stole počítač, ale používá kalkulačku.
Závěr? Češi a technologie jsou jako starý pár: znají se, hádají se, ale nedokážou bez sebe žít. A stát? Ten se občas chová jako Windows 98 – nostalgický, pomalý, ale pořád lepší než nic.
Takže až vám příště spadne systém, nepanikařte. Je to jen digitální verze české reality. A ta se nedá restartovat – jen přežít. ?