Volby slibovaly nový začátek, ale skončily jako repríza. Češi chtěli změnu, jen zapomněli, že hlasují v Česku.
Tématu se dnes věnovala redakce magazínu FaktHustý.cz s odkazem na veřejně dostupné zdroje s tím, že volby do Parlamentu jsou za námi a Česko opět potvrdilo, že patří mezi země, kde se historie neopakuje — ona se prostě nikdy neskončila. Politici slibovali restart, ale výsledek připomíná recyklaci. Počítání hlasů skončilo, nálada ve štábech jak po státní maturitě z matematiky. Vítězové se tváří, že vyhráli, poražení se tváří, že taky. A volič? Ten si nalévá panáka, aby pochopil, proč se mu v urně zjevilo totéž, co tam házel už před osmi lety.
Babiš se raduje, že má zpátky většinu, Okamura chce být předseda všeho a Motoristi plánují ministerstvo dopravy bez DPH na benzín. Petr Pavel mlčí, což je tradičně nejchytřejší reakce týdne. A zbytek opozice? Ta si zřejmě právě objednává kouče pro krizovou komunikaci, ideálně z Marsu.
Když vítězství chutná jako guláš z mikrovlnky
Andrej Babiš opět slaví. Tentokrát méně jako mesiáš, více jako muž, který si koupil zmrzlinu a zjistil, že je to sorbet. Hnutí ANO triumfovalo, ale místo euforie přichází účet. Koalice s SPD a Motoristy? To nezní jako vláda, to zní jako dopravní nehoda. Okamura chce resort obrany, protože kdo jiný by mohl bránit Česko než člověk, který ho denně slovně bombarduje.
A Motoristi? Ti přivezli do politiky čerstvý vítr – z výfuku. Jejich čestný prezident Filip Turek se už vidí na Hradčanech v kožené bundě, zatímco Babiš drží volant a říká: „Makáme.“ Na červené.
Koalice tří ego, jedna země
Z formující se koalice se stává reality show „Česko hledá brzdu“. Každý chce řídit, nikdo neumí couvat. Babiš by rád vládl sám, Okamura by rád zrušil EU, Motoristi by nejraději zrušili rychlostní limity. Dohoda prý existuje – jen zatím nevíme, kdo komu podepsal papír. A mezitím Václav Klaus na dálku radí, protože jeho ego má doživotní mandát. Je fascinující, že muž, který privatizoval i poslední zbytky zdravého rozumu, se teď pasuje do role moudrého pozorovatele.
Parlament jako politický autosalon
Nově zvolená Sněmovna připomíná autosalon v Brně. Všude řeči o výkonu, ale když se otočíš, chybí motor. SPD hlásá „vládu pro lidi“, ANO „maká“ a Motoristi „tankují“. Jen voliči mají pocit, že platí palivo všem.
Na lavicích přibude několik nových jmen, ale žádné nové myšlenky.
Vystřídají se jen hlasy v megafonu. Bude se dál mluvit o migraci, daních, Bruselu, Ukrajině a samozřejmě o tom, že „lidé to chtějí jinak“. Akorát že lidi už nechtějí nic – jen aby to přestalo bolet.
Když opozice hledá dno a koalice kopá hlouběji
Opoziční strany se tváří, že neprohrály. Mluví o „signálu společnosti“, „potřebě sebereflexe“ a „nové éře komunikace“. Přeloženo: nikdo neví, co teď dělat. STAN a Piráti se hádají o to, kdo může za pád preferencí, zatímco Fialova ODS se snaží tvářit, že tohle všechno byl jen dlouhý experiment. Bohužel se nepotvrdilo, že experiment skončil.
Mezitím nově zvolený Parlament řeší první zásadní otázku: kdo bude mít nejlepší catering. Protože pokud se něco v české politice nezměnilo, je to fakt, že důležité věci se probírají mezi řízkem a dezertem.
Český volič jako zenový mistr trpělivosti
Z venku to vypadá jako chaos. Zevnitř taky. Ale český volič už to bere s klidem tibetského mnicha. Po třiceti letech sleduje pořád stejnou politickou telenovelu, jen herci stárnou a kamery točí z levnějšího úhlu. Každé volby jsou novou šancí – ne pro občany, ale pro ty, kteří už dávno zapomněli, že politika má něco společného s veřejným zájmem.
Volby skončily. A jak říká klasik: „Všechno je jinak. Jen úplně stejně.“