Představa, že vás sleduje i mikrovlnka, nemusí být jen diagnóza, ale životní styl. David Kraus odhalil své soukromé technofobní peklo plné alobalu.
Nedávno nás prestižní portál Aktuálně.cz, citující své hluboké a nepochybně seriózní interní zdroje, obšťastnil analýzou duševního klidu Davida Krause. Redakce se přitom opírala o „investigativní“ nálezy bulvárního giganta Extra.cz a jeho talk show, což jsou v našich končinách v podstatě vědecké instituce pro ověřování pravdy.
Pokud tedy Extra.cz řekne, že je někdo v koncích, můžete si být jisti, že je to pravda minimálně v rozsahu jednoho reklamního bloku.
David Kraus se totiž rozhodl, že digitální doba není nic pro něj. Zatímco běžný smrtelník řeší, jestli má dostatečný signál na sledování videí s koťátky, David řeší, jak se signálu zbavit dřív, než mu ovládne šedou kůru mozkovou. Jeho vztah k technologiím připomíná středověkého rytíře, který se snaží upálit čarodějnici jménem Wi-Fi.
Zpěvák se v rámci své upřímné zpovědi přiznal k praktikám, které by i průměrného agenta StB donutily k uznalému pokývání hlavou.
Jeho telefon totiž doma nebydlí na nočním stolku, ale v jakémsi textilním vězení. Balení mobilu do hadrů je Davidova metoda, jak říct světu: „Teď mě nikdo neslyší, ani moje vlastní svědomí.“
Hadry jako poslední linie obrany proti digitálním špionům
Podle dostupných informací z uvedených zdrojů David trpí pocitem, že ho někdo neustále odposlouchává. Není jasné, zda se obává úniku tajných receptů na svíčkovou, nebo svých nových hudebních nápadů, ale jisté je, že mobil v hadru je pro něj totéž, co pro Batmana jeskyně. Izolace je zkrátka základem umělcovy psychohygieny.
Paranoia je v tomto případě povýšena na uměleckou disciplínu. Kraus se netají tím, že k moderním přístrojům chová hlubokou nedůvěru, která hraničí s fobií. Zatímco ostatní celebrity postují každé své sousto na Instagram, David pravděpodobně podezírá i svůj kávovar z toho, že odesílá hlášení do centrály v Silicon Valley. Představa, že se na vás zpoza displeje dívá neviditelné oko Velkého bratra, Krause dohnala k preventivním opatřením, která by jiní označili za mírně řečeno „specifická“. V jeho světě totiž není telefon nástroj komunikace, ale potenciální štěnice, kterou je potřeba řádně udusit v utěrce, aby náhodou neprozradila, co se děje v obýváku.
Když se i obyčejná televize stává podezřelým elementem v bytě
Nejde však jen o telefony. Davidova nedůvěra se šíří domácností jako digitální mor. Každý přístroj s čipem je potenciální zrádce. Je vcelku fascinující sledovat, jak se z populárního zpěváka stal amatérský expert na stínění elektromagnetických vln, aniž by k tomu potřeboval diplom z ČVUT. Stačí mu selský rozum a pár starých triček.
V bulvární talk show se nebál přiznat, že tento stav není jen chvilkový rozmar, ale dlouhodobé nastavení mysli. David zkrátka věří, že soukromí v 21. století neexistuje, pokud svůj život nezabalíte do několika vrstev bavlny. Je to boj jednotlivce proti neviditelnému systému, který se nás snaží všechny zmapovat. Krausova upřímnost je sice odzbrojující, ale zároveň vyvolává otázku, kde končí opatrnost a začíná čistý stihomam. Pokud se totiž bojíte, že vás odposlouchává i vlastní telefon v kapse, pak je život v moderní společnosti v podstatě permanentním pobytem v nepřátelském území. David je takovým novodobým partyzánem v džungli bezdrátových sítí.
Život v krabici od bot jako ultimátní cíl digitálního detoxu
Jeho metody ochrany soukromí jsou natolik radikální, že by mohly sloužit jako manuál pro lidi, kteří chtějí zmizet z povrchu zemského, aniž by opustili svůj byt. Telefon zabalený v hadru je jen začátek; následuje pravděpodobně vypínání jističů a komunikace pomocí kouřových signálů, pokud tedy sousedé nejsou také agenti.
Je s podivem, že umělec jeho formátu, který ke své práci techniku nutně potřebuje, k ní chová takový odpor. Možná je to právě ten vnitřní rozpor mezi potřebou být vidět a slyšet na pódiu a touhou být absolutně neviditelný pro algoritmy, co Davida tak trápí. Hadry jsou v tomto případě jeho štítem.
Zdroje z Extra.cz i Aktuálně.cz se shodují v jednom: David Kraus to myslí vážně. Žádná nadsázka, žádná póza pro média. Strach z odposlechů je pro něj reálnou součástí každodenní existence. A tak, zatímco vy si právě čtete tento text na svém nezabezpečeném mobilu, David pravděpodobně právě teď pečlivě vrství froté ručníky na svůj smartphone.
Ve finále nezbývá než Davidovi popřát hodně štěstí v jeho „nerovném boji s vlnami.“ V době, kdy o nás Google ví i to, co budeme snídat za tři dny, je jeho snaha o soukromí pomocí hadru vlastně docela sympatickým, byť mírně tragikomickým pokusem o zachování lidské důstojnosti. Snad mu ty hadry budou stačit.