Výzkumníci popsali, že kompromitované televizory LG dokázaly ve standby zachytit zvuk a mapovat domácí síť. Nejde však o důkaz plošného odposlechu.
Výzkumníci popsali, že kompromitované televizory LG dokázaly ve standby zachytit zvuk a mapovat domácí síť. Nejde však o důkaz plošného odposlechu.
Představa, že stisknutím tlačítka na dálkovém ovladači televizor přestává vnímat své okolí, dostala nepříjemnou trhlinu. Bezpečnostní testy popsané serverem Novinky.cz ukázaly, že kompromitovaný chytrý televizor LG mohl prostřednictvím mikrofonu zachycovat zvuk také ve chvíli, kdy měl zhasnutou obrazovku a působil jako vypnutý. Právě slovo „kompromitovaný“ je přitom zásadní: nešlo o důkaz, že všechny televizory LG automaticky a tajně nahrávají své majitele.
Ještě důležitější je rozlišit běžné vypnutí dálkovým ovladačem od skutečného odpojení zařízení od elektrické sítě. Testovaný přístroj zůstával v pohotovostním režimu, takže jeho elektronika byla nadále napájena. Tvrzení, že televizor dokázal poslouchat „vypnutý“, proto neznamená, že by mikrofon fungoval po vytažení napájecího kabelu ze zásuvky. Jde o stav, který uživatel vnímá jako vypnutí především proto, že obrazovka zčerná.
Do šetření se zapojili lidé kolem Gamers Nexus, Level1Techs a nezávislí bezpečnostní specialisté. Zkoumali běžně prodávané televizory LG OLED, mezi nimi i model G5, a jejich síťovou komunikaci sledovali pomocí zachytávání paketů. Podle The Verge testy neodhalily pouze aktivitu mikrofonu, ale také komunikaci související s okolními zařízeními a místní sítí.
Mikrofon nezmlkl ani po zhasnutí obrazovky
Nejcitlivější část experimentu se týkala zvuku. U zařízení, nad kterým výzkumníci získali kontrolu, bylo možné zachytávat audio prostřednictvím vestavěného mikrofonu také v pohotovostním režimu. Když následně televizor odpojili od ethernetového připojení, hlasové vstupy se podle testu ukládaly lokálně a po obnovení síťového spojení bylo možné uložená data znovu získat.
Právě tady je nutná zdrženlivost, kterou dramatické titulky často ztrácejí. Veřejně dostupné výsledky neprokazují, že by běžný, nenapadený televizor LG bez vědomí vlastníka soustavně zaznamenával rozhovory v místnosti. Prokázána byla schopnost kompromitovaného zařízení využít mikrofon i tehdy, když uživatel mohl oprávněně předpokládat, že je televizor neaktivní. To je z bezpečnostního hlediska vážný rozdíl, nikoliv slovíčkaření. Úplný technický postup, kterým bylo možné zařízení napadnout, zatím nebyl zveřejněn. Podle Novinek tým své poznatky předal společnosti LG, zatímco detailní informace o zranitelnostech ponechal neveřejné, aby jejich zveřejnění neusnadnilo případné zneužití. Bez kompletní technické dokumentace proto nelze odpovědně tvrdit, že stejný scénář funguje na každém modelu nebo každé verzi systému webOS.
Znepokojivý je už samotný princip. U přístroje vybaveného mikrofonem totiž zhasnutá obrazovka automaticky neznamená, že všechny jeho ostatní komponenty přestaly pracovat. Jakmile by útočník dokázal bezpečnostní chybu skutečně zneužít, obvyklé gesto uživatele – stisknout vypínač na ovladači – nemusí představovat ochranu, kterou od něj člověk intuitivně očekává.
Právě tento rozdíl mezi zdánlivým a skutečným stavem zařízení tvoří jádro celé kauzy.
Televizor si dokázal udělat obrázek o domácí síti
Mikrofon nebyl jediným předmětem zkoumání. Zachycená síťová komunikace podle reportáže ukázala, že televizory aktivně vyhledávaly zařízení v místní síti.
Mezi rozpoznatelnou techniku patřily telefony, počítače, tiskárny, síťové prvky či některá zařízení chytré domácnosti. Taková aktivita dokáže o technickém vybavení domácnosti vytvořit podstatně přesnější obraz, než jaký si většina lidí spojuje s obyčejným sledováním televize.
Tým dále zaznamenal údaje týkající se okolních bezdrátových sítí, včetně jejich názvů a dalších síťových informací. The Verge uvádí také záznamy o poloze a komunikaci dat směrem k LG Ad Solutions. Samotná existence síťového skenování však ještě není důkazem škodlivé činnosti; důležité je, jaký rozsah informací zařízení zpracovává, za jakým účelem a zda má uživatel nad tímto chováním skutečnou kontrolu.
Společnost LG podle informací citovaných Novinkami namítá, že vyhledávání okolních zařízení a jejich propojování patří mezi standardní funkce moderních televizorů a ekosystému chytré domácnosti. To je relevantní protiargument, protože samotná detekce dalších přístrojů v síti nemusí znamenat špionáž. Bezpečnostní otázka však vzniká ve chvíli, kdy se běžná funkcionalita spojí s možností napadeného zařízení získávat data způsobem, který vlastník neočekává. Potenciální následky tím nekončí u soukromých rozhovorů. Pokud by útočník skutečně ovládl televizor připojený do domácí nebo firemní sítě, mohl by jej podle bezpečnostních specialistů využít také jako další bod, z něhož by se pokoušel proniknout k ostatním připojeným systémům. Jde o popis možného scénáře po úspěšném kompromitování televizoru, nikoliv o tvrzení, že takové útoky byly nyní masově zaznamenány u zákazníků LG.
ACR sleduje obsah, ale není totéž co odposlech mikrofonem
Samostatnou vrstvu celé kauzy představuje technologie Automatic Content Recognition, známá pod zkratkou ACR. Ta vytváří digitální otisky obrazu nebo zvuku, aby bylo možné určit, jaký obsah divák sleduje. Neomezuje se přitom nutně pouze na aplikace běžící přímo v televizoru; podle The Verge může rozpoznávání pracovat také s obsahem přivedeným prostřednictvím HDMI a dalších vstupů. ACR je proto třeba oddělovat od bezpečnostní chyby umožňující zneužití mikrofonu – jde o dvě různé věci.
Nejde ani o fenomén omezený na jedinou značku. Odborná práce The TV is Smart and Full of Trackers, dostupná prostřednictvím Federal Trade Commission, už dříve popsala rozsáhlý reklamní a sledovací ekosystém chytrých televizorů. Autoři uváděli, že řada smart TV využívá ACR ke sledování sledovaného obsahu a následnému cílení reklamy; ve studovaných platformách zároveň zaznamenali komunikaci s řadou reklamních a analytických služeb.
U LG má navíc nakládání s daty o sledovaném obsahu čerstvou regulatorní historii. Texaské státní zastupitelství v květnu 2026 oznámilo dohodu s LG Electronics U.S.A., podle níž společnost nemá prostřednictvím ACR sbírat údaje o sledování bez informovaného souhlasu uživatele a má nabídnout srozumitelnější možnost odmítnutí. Texaský úřad generálního prokurátora tento případ popisuje jako výsledek dřívější žaloby kvůli ochraně soukromí. Ani tato dohoda ale sama o sobě nedokazuje tajné nahrávání rozhovorů mikrofonem; vztahuje se k odlišnému způsobu sběru údajů o sledovaném obsahu. Nezisková organizace Consumer Reports zároveň doporučuje uživatelům kontrolovat nastavení ACR, hlasových funkcí a dalších možností sdílení dat, protože konkrétní volby se liší podle modelu a roku výroby.
Černá obrazovka už není synonymem ticha
Největší chybou by bylo z celé věci udělat příběh o milionech televizorů, které právě teď tajně poslouchají své majitele.
Takový závěr zveřejněné testy nepodporují. Přesto jejich význam nelze zlehčit. Televizor se stal síťovým počítačem vybaveným softwarem, senzory a přístupem k domácí infrastruktuře.
A pokud je možné jeho zabezpečení prolomit, najednou se zařízení určené k zábavě může stát zdrojem velmi citlivých dat.
Veřejně navíc zatím nejsou dostupné úplné technické podrobnosti všech zjištěných zranitelností, takže přesný rozsah problému nelze nezávisle posoudit do posledního detailu.
Právě v tom spočívá nejsilnější varování celého případu. Uživatel má právo přesně vědět, co se děje ve chvíli, kdy obrazovku vypne. Má mít možnost rozlišit funkci, kterou vědomě povolil, od chování vzniklého kvůli bezpečnostní chybě. Soukromí v obývacím pokoji totiž nestojí pouze na podmínkách ukrytých v nastavení, ale také na důvěře, že zařízení respektuje hranice, které člověk považuje za samozřejmé.
Pokud se tyto hranice rozostří, ztrácí se něco podstatnějšího než jen pocit technického komfortu. A černá obrazovka pak přestává být uklidňujícím symbolem toho, že je doma skutečně ticho.
