Premiér se vrátil z dovolené s exkurzem do dějin, v němž ANO třikrát vyhrálo téměř všechno a sněmovní porážku zařídil covid s médii.
Andrej Babiš se vrátil z dovolené a místo magnetky přivezl národu vlastní výklad moderních dějin. Jak 10. srpna 2026 popsalo FORUM 24, předseda hnutí ANO věnoval podstatnou část nedělního videa politickým stranám, volbám a vládnutí. Republika tak dostala krásný den i servisní prohlídku minulosti v jednom balení.
Obsah
Nešlo přitom o vzpomínání penzisty nad albem, nýbrž o sdělení úřadujícího předsedy vlády. Prezident Petr Pavel jmenoval Babiše premiérem 9. prosince 2025 a politik se tím podle „veřejnoprávní“ ČT24 vrátil do funkce po necelých čtyřech letech. Když tedy nyní vykládá, kdo tuto zemi zachránil, nehovoří komentátor z gauče, ale majitel klíčů od Strakovy akademie, který si k nim zřejmě přibalil i gumu na nepohodlné letopočty.
Dovolená skončila, dějiny nastoupily do směny
Video začalo přáním krásného dne, protože dějiny se nejlépe přepisují zdvořile. Následovalo oznámení, že premiér na dovolené přemýšlel především o ANO. Jiní lidé si u moře lámou hlavu s cenou lehátka, předseda vlády tam zjevně provádí inventuru národního dědictví.
Pak přišla věta „Tak sme neni tam, gdě sme“, která má proti běžnému politickému sloganu jednu výhodu: dokonale vystihuje český veřejný prostor. Jsme někde, nejsme tam, ale hlavně jsme se o tom dozvěděli přímo od premiéra. Navigace by za takový pokyn přepočítávala trasu až do příštích voleb.
Babiš zároveň prohlásil, že o ANO dnes lidé neslyší nic hezkého, což prý nevadí. To je pozoruhodně úsporný krizový management: nepříjemná zpráva se nevyvrátí, pouze se prohlásí za estetický problém. Když kontrolka motoru svítí, stačí ji označit za zaujatou žárovku.
Premiér poté oznámil malý exkurz do historie a připomněl, že má rád čísla. Čísla jsou skutečně báječní zaměstnanci; nemají odbory, neodmlouvají a při správném seřazení potvrdí i to, že druhé místo je první, pouze společensky skromnější. Stačí jim nepřidělit kontext, ten věčný sabotér krásných tabulek. V jeho podání následovalo třiadvacet let předchozích vlád, seznam kabinetů i pestrý průvod zkratek od Občanského fóra po LIDEM. Chronologie se při tom pohybovala volně jako host bez zasedacího pořádku. Z odlišných období vznikla jedna dlouhá předkapela, jejímž jediným úkolem bylo včas uvolnit pódium hlavnímu interpretovi.
Volební matematika s funkcí „porážku skrýt“
Od roku 2014 Babiš napočítal osmnáct voleb, což lze sestavit ze tří hlasování evropských, tří krajských, tří obecních, tří sněmovních a šesti senátních. Součet tedy drží pohromadě a zaslouží pochvalu třídního učitele. Potíž začíná teprve ve chvíli, kdy se z počtu termínů vyrábí univerzální certifikát politické bezchybnosti.
U evropských voleb má předseda ANO pevnou půdu pod nohama: jeho hnutí zvítězilo v letech 2014, 2019 i 2024. Veřejně dostupné výsledky uvádějí postupně 16,13 procenta, 21,18 procenta a 26,14 procenta hlasů, jak dokládají tři přímé přehledy ČT24 z roku 2014, ČT24 z roku 2019 a ČT24 z roku 2024. Tady není třeba realitu žehlit; stačí ji slavnostně pověsit na šňůru.
Stejně doložitelné jsou tři úspěchy v krajských volbách. Analýza Českého rozhlasu shrnula, že ANO v letech 2016, 2020 a 2024 pokaždé zvítězilo v deseti ze třinácti krajů; počet mandátů postupně činil 176, 178 a 292. Dokonce i satira zde musí na okamžik odložit klaunský nos a uznat, že volební válec měl platnou technickou kontrolu.
Také tvrzení o jediném vítězství v senátních volbách odpovídá výsledku roku 2024. ANO tehdy získalo osm z 27 obsazovaných mandátů a podle souhrnu ČT24 vyhrálo tento typ hlasování poprvé ve své historii. Senát zkrátka šestkrát zkoušel odolnost reklamního oddělení a jednou mu vystavil diplom.
U komunálních voleb je národní koruna pro vítěze mnohem klouzavější. Volí se ve více než šesti tisících obcí a městských částí, rozdělují se desetitisíce mandátů a úspěch lze měřit podílem hlasů, počtem zastupitelů, vítězstvím ve velkých městech nebo získanými radnicemi; samotný Český statistický úřad popisuje obecní hlasování jako soubor místních soutěží. Prohlásit jeden celostátní triumf je proto trochu jako určit vítěze všech hospod podle počtu prodaných utopenců.
Největší kouzlo se odehrálo u voleb do Poslanecké sněmovny. Premiér vzal tři po sobě jdoucí termíny a všechny zařadil mezi úspěchy svého hnutí. Prostřední rok 2021 však opatřil slovem „individuálně“, což je malý jazykový šroubovák schopný otevřít i zamčenou volební urnu.
Oficiální pořadí z roku 2021 bylo přitom jasné: koalice SPOLU získala 27,79 procenta, zatímco ANO 27,12 procenta hlasů. ANO sice kvůli rozložení hlasů obdrželo 72 mandátů a SPOLU 71, avšak volby podle počtu hlasů vyhrála koalice, jak zachytil iROZHLAS. V premiérově statistice se proto vítězství nevypočítává, nýbrž vybírá z nabídky ukazatelů jako příloha k obědu. Babiš porážku z roku 2021 připsal „slavnému“ covidu a médiím. Pandemie nepochybně zásadně ovlivnila společnost i tehdejší vládnutí, jenže na volebním lístku položka „virus s redaktory“ nekandidovala. Kdyby ano, podle premiérova vyprávění by zřejmě získala většinu, sestavila kabinet a ještě odmítla pozvání do jeho videa.
Tradiční strany na pranýři, ANO v režimu samočištění
Po nezpochybnitelném prvenství z roku 2017 už ani rok 2025 žádnou slovní akrobacii nepotřeboval. ANO získalo 34,51 procenta hlasů a 80 mandátů, zatímco druhá koalice SPOLU obdržela 23,36 procenta; konečný výsledek shrnula ČT24. Byl to přesvědčivý triumf, který lze uznat bez kadidla, fanfár i přídavného modulu na výrobu svatozáře.
Právě platná vítězství však v premiérově příběhu fungují jako prací prostředek na všechno ostatní. Jedna silná volební noc vypere předchozí porážku, tři eurovolby odstraní skvrny z komunální metodiky a krajské mandáty provoní celou politickou minulost. Na obalu chybí už jen upozornění, že při styku s kontextem může barva pustit. Koalice SPOLU a PirSTAN nebyly v roce 2021 podvodným sdružením zoufalců, ale řádně kandidujícími volebními subjekty. Spojit síly je v parlamentní demokracii legální postup, nikoli tajný průchod tunelem pod volební místností. Kdo prohraje s koalicí, neprohrál méně; pouze objevil, že také soupeři umějí používat kalkulačku. Podobně pružně působí rozdělení politických dějin na dobu tradičních hříšníků a éru očistného ANO. Občanské fórum, ODA, Unie svobody, Věci veřejné či LIDEM vznikaly, působily a zanikaly v rozdílných podmínkách, takže společný pytel jim sluší asi jako jeden kabát celé zoologické zahradě. Vypadá jednotně pouze do chvíle, než se někdo zeptá, proč má rukáv zobák.
Ani ANO nespadlo do Strakovy akademie z vítězného oblaku. Hnutí vzniklo v roce 2012, ve sněmovních volbách 2013 skončilo druhé a od ledna 2014 se podílelo na vládě Bohuslava Sobotky; sám Babiš byl ministrem financí a prvním vicepremiérem, což uvádí jeho oficiální životopis na webu vlády. Nová politická síla tedy nepřišla po dějinách, ale normálně do nich vstoupila dveřmi označenými „koaliční partner“.
Označit všechny předchozí vládní strany za zkorumpované je politický soud, nikoli statistický údaj. Nelze jej ověřit prostým počtem kabinetů, účastí lidovců ani přehledem zkratek, stejně jako počet návštěv restaurace nedokazuje, že všichni kuchaři kradli příbory. Tabulka zde nedělá důkaz; jen drží výraz, aby mu při projevu nespadl knír.
Celý exkurz proto neříká tolik o dějinách stran jako o konstrukci značky ANO. Minulost musí být dost špinavá, aby přítomný lídr vypadal čerstvě naleštěný, a dost jednoduchá, aby se vešla do videa mezi pozdrav a žádost o sdílení. Je to historie ve formátu instantní polévky: zalít emocí, zamíchat čísly a hlavně nečíst složení.
Mediální ticho, které slyšela celá republika
Premiér si postěžoval, že se k lidem obtížně dostávají ty správné informace. Učinil tak ve veřejném videu na sociální síti, které převzala média a kolem něhož právě vznikají další texty, takže informační blokáda probíhá s obdivuhodně vysokým dosahem. Ticho je v české politice zkrátka nejhlučnější disciplína.
Na konci požádal publikum, aby jeho videa sledovalo a sdílelo, protože v mediálním prostoru prý takové vysvětlení nenajde. To už není komunikace, ale samoobslužná redakce: politik dodá výklad, divák zajistí distribuci a pochybnost je reklamace po záruce. Národ si může vybrat ze všech názorů, pokud pocházejí ze stejného mobilu. Do zásluh ANO zařadil Babiš také dálniční peníze, které měl prosazovat od roku 2014, a současný stav silnic spojil se svým tehdejším rozhodnutím. Ve videu však nenabídl srovnávací řadu investic, přehled dokončených kilometrů ani analýzu příčinné souvislosti. Dálnice tak vznikla jednou větou, což je tempo, při němž by stavební povolení nestihlo ani otevřít přílohu.
Ústřední věta se proto nechtěně stala nejpřesnější částí celého vystoupení. Ne kvůli výslovnosti nebo gramatice, ty jsou vedlejší, ale protože popisuje metodu: skutečnost stojí na jednom místě, vyprávění na druhém a mezi nimi vede čerstvě zprovozněný obchvat. Mýtné se platí pozorností.
Na premiérově způsobu řeči není nic, co by samo o sobě rozhodovalo o kvalitě vlády. Rozhodují činy, ověřitelné výsledky a ochota přiznat nepohodlný údaj bez toho, aby byl okamžitě obviněn covid, novinář nebo příliš organizovaný soupeř. Smát se má smysl politickému triku, ne přízvuku; trik totiž sahá občanům do paměti, kdežto přízvuk nejvýš do ucha. Volby nejsou odpustkový automat, do něhož se vhodí vítězství a vypadne bezúhonná minulost. Poctivý politický účet musí obsahovat zásluhy i nezdary, aniž by se měnila účetní metoda podle momentální barvy výsledku.
Demokracie začíná právě tam, kde se pochvala i kritika vejdou do jednoho odstavce a žádná nemusí spát v kufru služebního vozu.
Nebezpečí podobných videí neleží v přeřeknutí, ale v pohodlí, které nabízejí. Občan nemusí složitě rozlišovat volby, koalice, mandáty ani období, protože všechno dostane předžvýkané do jednoduché pohádky: před námi chaos, s námi pořádek, proti nám média. Je to politická dětská výživa pro dospělé, jen sklenička se otevírá volebním lístkem.
Česko nepotřebuje premiéra s bezchybnou češtinou, ale předsedu vlády, který unese celé dějiny, nejen jejich marketingově nosnou polovinu.
Potřebuje politiku, v níž vítězství není licence k přepisování porážek. Potřebuje média, která nebudou nazývána nepřítelem pokaždé, když přinesou druhé číslo z téže tabulky. Potřebuje občany, kteří se nenechají ukolébat tím, že jednoduchý příběh zní příjemněji než složitá pravda. Smích je při tom užitečný, protože propichuje nafouknuté legendy bez policejní pásky. Nestačí však pouze se zasmát a poslat video dál. Paměť demokracie se neukládá na stranický profil, nýbrž do ochoty společnosti porovnávat slova s výsledky. Jakmile tuto práci přenecháme politikovi, každá porážka se do rána převlékne za vítězství. Každý kritik bude prohlášen za poruchu přenosu. A nakonec opravdu nebudeme tam, kde jsme — budeme jen tam, kam nás dovedl nejlépe sdílený výklad.
