Česko odebralo 41 milionů dávek, využilo méně než polovinu a přes 18 milionů nechalo kvůli expiraci zlikvidovat. Satirická účtenka za pandemickou nejistotu má účet osm miliard.
Podle aktuální zprávy iROZHLAS zaplatila Česká republika od roku 2020 za vakcíny proti covidu-19 přibližně 19 miliard korun. Na základě smlouvy uzavřené v době pandemie odebrala 41 milionů dávek, přičemž méně než polovina se využila při očkování v tuzemsku.
Už tady je ale dobré zabrzdit titulkový autobus. Věta, že se Češi nechtěli očkovat, je výrazná zkratka, nikoli přesný popis celého příběhu: v prvním roce široce dostupného očkování zdravotníci aplikovali přes 15 milionů dávek a teprve potom začal zájem prudce padat.
Zbytek statistiky je přesto dostatečně výmluvný i bez dramatických efektů. Přibližně čtyři miliony dávek zamířily jako dar do dalších zemí, více než 18 milionů skončilo po uplynutí doby použitelnosti v likvidaci a částky i počty jsou kvůli zaokrouhlení pouze orientační.
Nákup v době, kdy se čekalo všechno
V roce 2020 se vakcíny neobjednávaly podle pohodlné tabulky s jistou předpovědí. Evropa řešila nemoc, o jejímž dalším vývoji nikdo neměl spolehlivý scénář, a společné objednávky měly zajistit, aby členské státy nezůstaly bez ochrany ve chvíli, kdy se o každou dávku sváděl téměř kontinentální závod. Ministerstvo zdravotnictví dnes vysoké odběry vysvětluje nejistotou kolem dalšího průběhu epidemie, potřeby přeočkování i budoucí poptávky. Úřednický překlad zní: raději mít zásobu, než později vysvětlovat, proč není co podat. V té době to nebyla úplně absurdní úvaha, jen měla později velmi drahé pokračování.
Satirický problém začíná ve chvíli, kdy se z mimořádné pojistky stane skladovací disciplína. Stát si pořídil vakcinační deštník pro případ, že se nad celou zemí znovu zatáhne, jenže déšť ustoupil, lidé přestali stát ve frontách a deštník mezitím začal procházet.
Dobové zprávy popisovaly atmosféru zcela jinak než dnešní prázdnější očkovací statistiky. Seznam Zprávy v roce 2023 připomněly, že na začátku vakcinace lidé na dávky čekali a v některých případech se řešilo dokonce předbíhání ve frontách. To je podstatná okolnost, která se do jednoduchého obrazu rozhazovačného státu nevejde tak snadno jako velké číslo. Objednávat málo v době, kdy se čeká nedostatek, by bylo riskantní; objednávat stejně i poté, co se poptávka propadne, je zase návod, jak jednou psát o miliardách v likvidaci.
Česká republika navíc nebyla při počátečním nákupu úplně osamělým hráčem s vlastním tajným kalkulátorem. Dodávky za členské státy vyjednávala Evropská komise a zemím připadal předem určený podíl z objednaného balíku, jak připomněl rozbor Seznamu Zpráv.
Právě zde se rodí největší ironie celého příběhu. Kolektivní evropská pojistka měla chránit všechny před nedostatkem, ale po změně situace se část jejího obsahu změnila v kolektivní připomínku, že smlouva bývá méně pružná než virus i lidská nálada.
Dávky, které porazil kalendář
Aktuální bilance hovoří o více než 18 milionech dávek zlikvidovaných kvůli uplynutí doby použitelnosti, přičemž jejich hodnota dosáhla zhruba osmi miliard korun. Nešlo tedy o to, že by někdo objevil prázdné ampule a slavnostně je vyhodil, ale o vakcíny, které už po expiraci nebylo možné použít.
V dokumentu Ministerstva zdravotnictví zveřejněném na začátku roku 2025 úřad shrnul podobný průběžný trend: objednáno bylo přes 40 milionů dávek za téměř 18 miliard korun, využito více než 19,3 milionu a přes 17 milionů dávek bylo kvůli expiraci zlikvidováno v hodnotě přes 7,5 miliardy.
Čísla tedy nerostla proto, že by se přes noc změnila aritmetika, ale proto, že další dodávky a další expirace pokračovaly. Ve státní tabulce se tak postupně potkávaly dávky použité, darované, uložené a prošlé, zatímco veřejná debata si z ní nejraději vytáhla jediný řádek s nejvyšší částkou. V přibližném přepočtu vychází hodnota zlikvidované dávky asi na 440 korun. Není to přesná cenovka každé ampule, protože ministerské údaje jsou zaokrouhlené a různé dodávky se mohly lišit, ale pro představu to stačí: v koši neleží jen pár zapomenutých krabiček ze zadní police.
Další důležitá drobnost se schovává ve slově „hodnota“.
Osm miliard označuje hodnotu vakcín, které už nebylo možné využít, nikoli automaticky částku zaplacenou za samotnou likvidaci. Oficiální odpověď ministerstva uvádí, že náklady na likvidaci hradí distributor nebo poskytovatel zdravotních služeb, u něhož se prošlé látky nacházejí.
Ani obraz úplně prázdného skladu by nebyl přesný. Z celkového množství se podle aktuálních údajů asi čtyři miliony dávek darovaly jiným zemím a další část se skutečně aplikovala. Osmi miliardami proto nelze popsat celé očkování, ale konkrétní účet za tu část zásob, která prohrála souboj s expirací.
Po uplynutí doby použitelnosti přitom neexistuje rozumná cesta, jak z vakcíny udělat výprodejový artikl. Léčivo není konzerva, kterou lze přesunout do regálu s nápisem „minimální trvanlivost doporučena“, a zákonný režim likvidace není totéž jako běžné vyhození odpadu.
V ironickém muzeu státních nákupů by tak vznikla zvláštní expozice: vitrína s lahvičkami, cedulka „objednáno v době nejistoty“ a vedle ní hodiny odměřující dobu použitelnosti. Vstupné by se neplatilo u pokladny, ale prostřednictvím daní a veřejných rozpočtů.
Když poptávka spadne rychleji než smlouva
Rozdíl mezi prvním a dalšími roky ukazuje, jak rychle se nálada společnosti změnila. V roce 2021 se podle aktuálních údajů podalo přes 15 milionů dávek, o rok později už jen přibližně pětina tohoto množství.
Mezi roky 2022 a 2023 klesl zájem o více než 80 procent a v dalších letech se počet aplikací zmenšoval zhruba o další třetinu. Pandemie sice neskončila jedním slavnostním razítkem, ale očkovací fronty se z veřejného prostoru vytratily mnohem rychleji, než se stačily přepsat všechny dodavatelské kalendáře.
Do 26. července letošního roku se podle ministerstva spotřebovalo jen 1500 dávek. Současně ale platí, že většina lidí se nechává očkovat až na podzim, takže ani toto číslo samo o sobě nepředstavuje konečný účet za celou sezonu.
Pro nadcházející sezonu má být v Česku k dispozici 900 tisíc dávek, přestože v sezoně končící se využila necelá třetina takového množství. To už připomíná plánování večírku, na který přišlo několik hostů, ale kuchyně dál připravuje menu pro celý stadion.
Situaci komplikuje i samotná proměnlivost viru. Vakcíny se upravují podle cirkulujících variant a aktuální přípravek pro další sezonu má podle odborného vyjádření v aktuální zprávě iROZHLAS nové složení; starší zásoba tak nemusí být jen neprodaná, ale také medicínsky zastaralá pro zamýšlené použití.
Tady je nutné oddělit dvě věci, které se v internetových hádkách často slévají do jedné nádoby.
Nízký zájem veřejnosti vysvětluje, proč se zásoby nevyužily, ale sám o sobě nedokazuje, že původní vakcíny byly bezcenné nebo že očkování nemělo význam.
Odborníci současně dál upozorňují, že aktualizované očkování má význam především pro nejzranitelnější skupiny a prevenci závažných průběhů. Satirický terč proto nemíří na nemocné, seniory ani na lidi, kteří se rozhodli chránit, nýbrž na způsob, jakým se po změně podmínek hledá rovnováha mezi zásobou a skutečnou potřebou.
Jestli z celé věci vyplývá úkol, pak není namířený proti občanům s injekční stříkačkou v ruce.
Už starší rozbor Seznamu Zpráv upozorňoval na potřebu analyzovat příčiny plýtvání a rozlišit, co vzniklo na úrovni Evropské unie a co bylo výsledkem domácího rozhodování.
Osm miliard jako účet za nejistotu
Nejprve je třeba správně přečíst samotný účet. Přibližně 19 miliard představuje dosavadní výdaje za covidové vakcíny, zatímco osm miliard je hodnota více než 18 milionů dávek, které se kvůli expiraci zlikvidovaly; nejde o dvě stejné částky ani o tvrzení, že všech 19 miliard skončilo v odpadu.
Ministerské vysvětlení má svou logiku: v krizové době se nakupovalo s vědomím, že nedostatek může stát životy i důvěru ve stát. Jenže logika nouze nemůže navždy sloužit jako univerzální razítko na každou pozdější neefektivitu, zvlášť když už data ukazují, že se poptávka propadla.
O budoucím zajištění očkovacích látek se nyní jedná a ministerstvo do debaty zahrnuje také nákladovou efektivitu a očekávaný zájem. To je možná méně efektní než tisková konference s obřím číslem, ale právě tak vypadá začátek poučení, které by mělo být draze zaplacené jen jednou.
Na konci tak nezůstává jen hromada prošlých dávek, ale především účet za rozhodování v mlze. V roce 2020 bylo pochopitelné bát se nedostatku, stejně jako bylo později pochopitelné, že zájem veřejnosti ochladl. Největší absurdita vznikla ve chvíli, kdy se změnila realita, ale objednávkový mechanismus pokračoval podle starého kalendáře. Stát tím nepřišel o abstraktní číslo v tabulce, nýbrž o peníze, které mohly sloužit lidem v nemocnicích, ordinacích nebo prevenci. Současně by bylo nepoctivé proměnit každou nevyužitou dávku v důkaz podvodu, protože dostupné zdroje takový závěr nepotvrzují. Poctivá debata proto musí stát na datech, smlouvách a odpovědnosti, ne na křiku proti očkovaným ani neočkovaným. Český účet za pandemii ukazuje, že pojistka může chránit systém, ale špatně nastavená pojistka umí také spolknout miliardy. Jestli si z příběhu něco odnést, pak hlavně to, že nejdražší položkou veřejných nákupů nebývá vždy cena za kus, ale cena za nepružnost. Až se příště bude ve státní tabulce objednávat jistota pro celou zemi, měl by u ní stát také řádek s otázkou, co se stane, když ji nikdo nebude potřebovat.
