ANO slibuje nulovou DPH i třináctý důchod, Stanjura mluví o finanční apokalypse. Politici se přetahují, kdo rychleji zadluží stát.
Česká politická scéna zažívá další dějství nekonečného seriálu „Jak přežít vlastní sliby“. Tentokrát se hraje o stovky miliard, nulovou DPH a legendární třináctý důchod. Hlavní role? Hnutí ANO a ministr financí Zbyněk Stanjura, který varuje, že pokud se tyhle plány uskuteční, rozpočet skončí v černé díře dřív, než stačíme říct „inflace“.
Hnutí ANO přišlo, dle zveřejněných informací našeho „nejdůvěryhodnějšího“ zpravodajského portálu Novinky.cz s návrhem, který zní na první pohled jako rajská hudba pro voliče: nulová DPH na potraviny i energie, k tomu třináctý důchod pro všechny. Zní to jako předvolební pohádka, jenže někde v koutě stojí státní kasa a tiše pláče. Podle Stanjury by taková akce stála rozpočet stovky miliard, které prostě nejsou.
Ministr financí mluví o „šíleném plánu“, který by prý dovedl Česko k bankrotu. Podle něj už teď děláme rozpočtovou gymnastiku, abychom udrželi alespoň zdání pořádku, a další výpadky příjmů by z nás udělaly spíš rozpočtový cirkus. ANO na to reaguje prostě: vláda rozhazuje miliardy jinde, tak proč ne na důchody a potraviny?
Politická přetahovaná o miliardy
Mezi opozicí a vládou se tak rozhořela bitva, kdo je větší populista. ANO tvrdí, že pomůže lidem v krizi. Vláda kontruje, že jde o ekonomickou sebevraždu. Mezitím běžný občan sleduje televizní debaty a přemýšlí, jestli si má radši koupit chleba, nebo rezervovat lístek na Titanic českých veřejných financí. Ekonomové přitom varují, že nulová DPH a třináctý důchod by znamenaly výpadek příjmů v řádu stovek miliard. Peníze by chyběly na zdravotnictví, školství i běžný chod státu. Jenže kdo by se staral o detaily, když volby klepou na dveře a sliby tečou proudem?
Politici se navíc předhánějí v tom, kdo nabídne voličům víc. Jeden nulovou DPH, druhý rovnou čtrnáctý důchod, třetí by nejradši rozdával benzín zdarma. Česká debata o rozpočtu se tak mění v katalog slevových kuponů, kde realita přestává hrát roli.
Stanjura jako prorok zkázy
Zbyněk Stanjura mezitím působí jako prorok finanční apokalypsy. Varuje před krachem, zadlužením a rozpočtovou černou dírou. Tvrdí, že pokud ANO dotáhne své nápady do konce, bude Česko připomínat Řecko v době dluhové krize. Jen místo pláží máme montovny a místo eura korunu.
Jeho slova ale naráží na jednoduchou realitu politiky: lidé slyší hlavně na to, co dostanou. A když se řekne nulová DPH na potraviny, málokdo řeší, že za pár let může být státní pokladna prázdnější než regály s máslem v době covidu.
Hnutí ANO navíc dobře ví, že kritika vlády se prodává líp než složitá čísla z ministerstva financí. Takže zatímco Stanjura maluje obrazy rozpočtového armagedonu, Babiš a spol. rozdávají úsměvy a sliby jako na běžícím pásu.
Když ekonomika potká volební matematiku
Celá debata tak působí spíš jako absurdní divadlo. Na jedné straně stojí ministerstvo financí s tabulkami a grafy, na druhé straně politici s billboardy a hesly o lepším životě pro všechny. Kdo asi vyhraje v zemi, kde se volí srdcem a peněženka je věčně prázdná?
Ekonomové jen kroutí hlavou. Podle nich už teď hospodaříme na dluh a každý další výdajový experiment nás tlačí blíž k propasti. Ale zkuste to vysvětlit v kampani, kde rozhoduje, kdo slíbí víc a rychleji. Není proto divu, že Stanjura mluví o „šíleném plánu“. Jenže slova o šílenství v politice často znějí jako kompliment – aspoň je veselo, když už nic jiného. Mezitím se český volič topí v záplavě čísel, slibů a varování. Na jedné straně slyší o miliardových deficitech, na druhé o nulové DPH a důchodech navíc. A mezi tím vším se ztrácí jednoduchá otázka: kdo to vlastně zaplatí?
Politici se ale tváří, že to není důležité. Hlavně aby volby dopadly dobře a nálada byla příjemná.
Státní rozpočet aneb, kdo dřív přijde, ten dřív krade
Státní rozpočet? Ten se přece vždycky nějak spraví, třeba dalším dluhem. Jeden politik se u státního rozpočtu „nervuje“ div nemá 200 tlaku. Druhý (protože je zrovna v opozici) se tomu směje, neboť ví, že jde o hov…no. Vždy se to přeci nějak udělá?! A když to funguje, proč to nedělat do nekonečna.
Výsledkem je velmi humorná politická scéna, kde má realita dveře dokořán, ale dovnitř nechodí. Místo ní přichází sliby, billboardy a tiskovky plné optimismu, který by neustál ani základní ekonomický kurz.
A tak zatímco Stanjura maluje čerty na zeď, ANO slibuje dárky voličům a ekonomové varují před krachem, Česká republika si spokojeně pluje směrem k rozpočtovému Bermudskému trojúhelníku. Kdo ví, jestli se z něj někdy vrátí.
