Turek po nehodě žádá Pavlovu abdikaci a dostal pokuty za černé stavby. Česká politika předjíždí vlastní logiku odbočovacím pruhem.
Tématu se dnes věnoval Ekonomický deník, který se zaměřil na mimořádně svižný kurz politické odpovědnosti v podání Filipa Turka. Poslanec Motoristů a vládní zmocněnec pro klima a Green Deal po pondělní nehodě v centru Prahy v pátek vyzval prezidenta Petra Pavla k abdikaci. Policie sice teprve zjišťuje, kdo střet s nemocničním vozem zavinil, ale česká politika už tradičně předběhla vyšetřovatele, znalce i zdravý rozum.
Turek napsal na síti X stručné: „Pane prezidente Pavle, abdikujte.“ Důvodem nebyla prezidentova účast na aktuální nehodě, nýbrž jeho jízda na motorce bez přilby ze srpna 2023. V tuzemské politické samoobsluze s morálkou se totiž právě rozjela akce: ke každému vlastnímu problému dostanete cizí prohřešek zdarma.
Rozsudek přes síť X, policie může klidně pokračovat
Zveřejněné záznamy ukazují, že Turek před střetem projel kolem kolony pruhem určeným k odbočení a následně se jeho automobil srazil s nemocničním vozem projíždějícím křižovatkou s výstražnými světly. Nemocniční automobil se po nárazu převrátil na střechu a jen těsně minul lidi čekající u přechodu. Jeho přibližně šedesátiletý řidič utrpěl vícečetná poranění včetně středně těžkého poranění hlavy a zůstává v pracovní neschopnosti, jak shrnuly Seznam Zprávy. To všechno jsou okolnosti zachycené na záznamech a potvrzené zdravotníky, nikoli pravomocný verdikt o vině.
Prezident Pavel v rozhovoru pro iDNES.cz uvedl, že dostupné informace podle něj vypadají jako hrubé porušení pravidel. Zároveň svou výzvu k rezignaci jasně podmínil tím, že policie Turka označí za viníka. Turek už v úterý oznámil, že do ukončení vyšetřování nebude funkci vládního zmocněnce vykonávat a v případě prokázání viny rezignuje. Odpovědnost tedy zaparkoval do režimu dočasného stání, ovšem prezidentovi rovnou doporučil odtahovou službu.
Opoziční politici mezitím žádají Turkův odchod ze všech funkcí. Premiér Andrej Babiš zastává názor, že pokud se prokáže pravost zveřejněných záběrů a Turkova vina, měl by zmocněnec skončit. Podmínky, vyšetřování a dokazování tedy na jedné straně stále platí. Na sociálních sítích ovšem funguje expresní pruh, kde stačí čtyři slova a státní funkce se rozdávají i odebírají rychleji než pokuty za špatné parkování.
Turek vytáhl proti Pavlovi událost z roku 2023, kdy byl prezident natočen při jízdě na motocyklu bez přilby. Pavel tehdy pochybení veřejně uznal, omluvil se a oznámil, že na pomoc motorkářům, kteří cizí vinou skončili na vozíku, věnuje částku vyšší než tehdejší horní hranice pokuty. Jízda bez přilby byla nepochybně přestupkem, což sám prezident přiznal. Zda ale každý dopravní přestupek automaticky otevírá bránu k abdikaci, to už je politická disciplína, ve které by se před Pražským hradem brzy vytvořila fronta až k registru řidičů.
Připomenout prezidentovo pochybení je legitimní. Vydávat je však za univerzální politickou gumu, kterou lze vymazat všechny okolnosti vlastní nevyšetřené nehody, působí jako řídit zpětným zrcátkem a přitom vysvětlovat ostatním, kam mají jet. Jedna chyba totiž neruší druhou a Pavlova tehdejší omluva nerozhoduje o tom, kdo zavinil pondělní střet. O tom stále rozhodují důkazy, nikoli počet vykřičníků na sociální síti. Turek ve středu sdělil Blesku, že by v případě žádosti o vydání nevyužil poslaneckou imunitu. O případném vydání by hlasovala Poslanecká sněmovna, v níž mají většinu ANO, SPD a Motoristé. Je chvályhodné, když politik předem neslibuje úkryt za imunitním airbagem. Méně uklidňující je, když současně rozdává konečné politické tresty ostatním ještě před dokončením vlastního vyšetřování.
Moštárna dozrála dříve než stavební povolení
Do stejného týdne navíc dorazila další zásilka politické ironie. Seznam Zprávy získaly dvě pravomocná rozhodnutí stavebního odboru Úřadu městské části Praha 15, podle nichž Turek spáchal dva přestupky při stavbě objektů bez potřebného povolení. Rozhodnutí nabyla právní moci 3. července a pokuty činí dohromady 200 tisíc korun. Za sadařský domek úřad vyměřil 80 tisíc, za druhý objekt připomínající dvougaráž, o němž Turek mluvil jako o moštárně, dalších 120 tisíc korun.
První případ úřad vyhodnotil jako nedbalostní přestupek, u druhého dospěl minimálně k nepřímému úmyslu. Druhá stavba totiž vznikala v době, kdy se už řešil problém s první, takže překvapení z chybějícího razítka mohlo být asi stejně upřímné jako údiv řidiče nad existencí semaforu. Oba objekty stojí na Turkově zahradě v pražské Dubči, která patří do přírodního parku Říčanka, kde je výstavba až na výjimky výrazně omezena.
Turek pro obě stavby nakonec získal dodatečná povolení a tvrdí, že mají sloužit ke zpracování ovoce z přilehlého sadu. Stavební úřad však podle zjištění Seznam Zpráv zatím neeviduje žádost o povolení jejich užívání. Moštárna tak nabízí nádherný destilát českého přístupu k pravidlům: nejprve postavit, potom vysvětlit, následně zlegalizovat a nakonec veřejnosti nalít přednášku o odpovědnosti.
Morálka na plný plyn, odpovědnost na ruční brzdu
Česká politika právě dostala další lekci z disciplíny, v níž se vina měří podle stranické příslušnosti a odpovědnost podle dosahu příspěvku na síti X.
Ne proto, že by „mistr slova“ Filip Turek už byl označen za viníka nehody – nebyl. Ne proto, že by Petr Pavel nikdy neporušil dopravní předpisy – porušil je a omluvil se. Problém spočívá v tom, jak rychle se z cizí chyby vyrábí neprůstřelná vesta proti vlastním otázkám.
Turek má plné právo prezidenta kritizovat, stejně jako veřejnost může kritizovat Turka. Nemá však kouzelnou politickou kartičku, která po vytažení Pavlovy jízdy bez přilby vymaže nemocniční vůz, zraněného řidiče, policejní vyšetřování ani dvě pravomocné pokuty.
Policii zůstává povinnost určit viníka nehody. Stavebnímu úřadu už naopak stačilo určit viníka přestupků.
Nejnebezpečnější na celé podívané není jediný status ani jeden politik, ale rostoucí přesvědčení, že přiznat chybu znamená slabost a ukázat na chybu někoho jiného znamená nevinu. Tak se z odpovědnosti stává cirkusová rekvizita, kterou každý mává před soupeřem, ale nikdo ji nechce držet vlastníma rukama. Stát se nerozpadá ve chvíli, kdy politik udělá chybu, nýbrž tehdy, když začne občanům tvrdit, že jeho chyba zmizela jen proto, že někdo jiný kdysi chyboval také. A jestli má být právě tohle nový silniční řád české politiky, pak si zapněme pásy – zdravý rozum už byl z vozu dávno vysazen.
Použité zdroje: Ekonomický deník, Seznam Zprávy, iDNES.cz, test.berypixel.cz/
