Elektřina opět zdražuje, stát kasíruje a my platíme. Regulace? Spíš kabaret, kde vstupné roste s každým rozsvícením.
Česko má nový rekord – elektřina zdraží, stát se raduje. A blogger Thomas Paukner s odkazem na své interní zdroje roztočil diskuzi, kterou FaktHusty.cz nemohl ignorovat. Když se po hlavě do energetického bazénu dnešní reality vrhnul blogger Thomas Paukner na Medium.cz, bylo jasné, že se topíme v něčem mnohem horkém než jen v elektrickém tarifu. Jeho článek nás v redakci FaktHusty.cz tak nakopl, že jsme museli zatáhnout hlavní jistič a rozsvítit světlo ironie. Protože to, co předvádí Energetický regulační úřad, už není energetika – to je kabaret s příplatkem za vstup.
Začalo to jako vždycky. Úřad oznámil, že se ceny elektřiny „lehce upraví“. V překladu: z kapsy vám zmizí víc peněz než z kabelky u výprodeje. Prý je to kvůli nutným investicím do sítě. Jenže největší dráty k pokladně vedou přímo k firmám ČEPS a ČEZ Distribuce – těm samým, co už si v ziscích můžou topit rohlíky.
Když Paukner četl, že se „regulovaná složka ceny“ zase zvedá, myslel si, že má halucinace. My taky. Vždyť ČEPS a ČEZ sedí na miliardách jak kocour na teplé pračce. A teď jim stát přihodil další dávku – z kapes lidí, kteří si už dávno dávají čelovku, když rozsvítí světlo.
Když stát hraje na ERÚ harmoniku, účty tancují mazurku
Pojďme si připomenout minulost. Každý rok se regulovaný poplatek zvedne a každý rok stát hraje překvapeného, jako by právě zjistil, že elektřina vede proud. ČEPS a ČEZ se mezitím smějí cestou do banky. Jejich rekordní zisky nejsou výsledkem skvělého hospodaření, ale spíš daň z důvěřivosti všech, kdo si myslí, že „regulace“ znamená něco spravedlivého.
Cena elektřiny u nás roste rychleji než ego politiků po tiskovce. A zatímco Evropa ladí účty dolů, my se ladíme na vyšší frekvenci účtů – 50 Hz finančního výboje.
ERÚ zvýší ceny, stát se opije dividendou
Pamatujete rok 2023? Válka, inflace, stres a účty, které pálily víc než kamna.
ERÚ tehdy zvedl ceny o 25 %. Vláda to obhajovala jako „investici do infrastruktury“. Výsledek? Spotřebitelé padli do roku 2024 jak z fritáku rovnou do mikrovlnky.
A teď pozor: ČEPS měl v roce 2024 tržby 29,4 miliard a zisk 13,8 miliard. To není podnikání – to je tiskárna na peníze. A stát si z toho hned stáhl skoro 9 miliard na daních a dividendách. Takže kdo to zaplatil? Vy, milí čtenáři. Každým rozsvícením žárovky jste si posvítili na státní rozpočet.
A co udělal stát potom? Samozřejmě, že poplatek zvýšil znovu. Protože když můžete tahat z lidí peníze a tvářit se, že jde o „modernizaci sítě“, proč byste přestali?
ČEPS – podnik, který má víc peněz než fantazie
Podle výsledků má ČEPS víc provozních prostředků než smyslu pro logiku. Jeho zisky jsou tak astronomické, že by z nich mohla NASA postavit elektrárnu na Marsu. A stát si tyto přebytky zdaňuje třikrát – daň z mimořádných zisků, daň ze zisku a pak ještě dividendy. Je to jako kdyby si někdo půjčil od vás peníze, pak vám je zdanil a nakonec vám poslal děkovný dopis, že jste mu umožnili „rozvoj infrastruktury“. Podobně to dopadlo i u ČEZ Distribuce, která pokrývá 65 % republiky a inkasuje miliardy jak dělník cigaretky v přestávce. Výsledek? Všichni platíme daň, která se jen jmenuje jinak. „Regulovaná složka“ – zní to úředně, ale ve skutečnosti jde o vstupné do státní kasičky.
Česká elektřina: luxusní exportní kousek pro domácí mazochy
ERÚ teď tvrdí, že regulovaná část bude tvořit 45 % ceny elektřiny.
V Německu mají 28 %, v Rakousku 32 %, na Slovensku 32 %. Ale my jsme přece unikát! U nás i cena elektřiny má národní hrdost – nejvyšší v okolí.
A když se někdo ptá proč, úřady se tváří, že investují. Jenže jak říká klasik, investice, které končí v rozpočtu, jsou asi tak užitečné jako zásuvka v rybníku.
Stát, který si sám krade z prasátka
Pokud by ČEPS a ČEZ potřebovaly investovat, proč z nich stát tahá dividendy a daně jak upír krev z dárců? Je to absurdní – stát brečí, že mu chybí peníze, a přitom si je sám bere z rukou firem, které by je měly použít na to, co stát předstírá, že chce dělat.
To není hospodářská logika, to je Kafka na baterky. Každé navýšení „regulačního poplatku“ je jen způsob, jak do rozpočtu dostat peníze bez toho, aby se muselo přiznat, že jde o novou daň.
ERÚ přitom dál tvrdí, že všechno je kvůli „modernizaci a bezpečnosti sítě“. Ano, jistě. Protože když někdo vydělá víc než 13 miliard, určitě nemá na nový drát.
A nezapomeňme na windfall tax – tu báječnou daň z mimořádných zisků, kterou stát používá jako záložní baterii pro svůj rozpočet. Tohle přece nevymyslí ani Hollywood.
Elektřina dražší než rozum
A tak tu máme rok 2026, kde regulovaná složka dosáhne astronomických výšin a my zůstáváme rekordmany ve zdražování. Místo aby stát skutečně investoval do energetiky, bere zisky firem a přetváří je v politickou kosmetiku. Zatímco v Německu si za elektřinu zaplatí víc jen kvůli vyšší mzdě, u nás platíme víc, protože můžeme. Nebo spíš – protože musíme.
Závěr: stát, který si účtuje i za dýchání
Když to shrneme – stát vytváří z energetiky třífázový vtip. První fáze: zvedni ceny. Druhá: zdaní zisk. Třetí: inkasuj dividendu. A když se někdo ptá proč, úřad odpoví „kvůli modernizaci“.
A co by se mělo stát? Pokud chce stát víc peněz, ať prostě přizná, že zvedá daně. Ne ať schovává prsty do zásuvky a tvrdí, že to je pro naše dobro. Protože tohle už dávno není „regulace trhu“. To je regulace trpělivosti národa, který platí i za to, že vůbec existuje.