Politické strany se na sítích mění v digitální kouzelníky. Pomocí falešných účtů, influencerů a nenápadných reklam čarují s veřejným míněním.
Když se influencer ptá politika, vypadá to jako rozhovor. Jenže otázky jsou tak měkké, že by je schválil i PR tým plyšového medvídka. Politické strany si, dle zveřejněných informací radiozurnal.rozhlas.cz platí tzv. „nezávislé“ tvůrce obsahu, kteří se tváří jako investigativní novináři, ale ve skutečnosti jen recitují předem schválené scénáře. Výsledkem je video, které působí jako seriózní debata, ale je to spíš reklamní spot s lidskou tváří. A divák? Ten si odnáší pocit, že politik je vlastně docela sympaťák. Když se to dobře nasvítí, i slib o snížení daní vypadá jako zjevení.
Falešné účty: armáda digitálních avatarů v politické službě
Vítejte ve světě, kde „Jana z Brna“ není Jana a možná ani z Brna. Politické strany si zakládají falešné profily, které se zapojují do diskusí, sdílejí videa a komentují s nadšením, které by jim záviděl i fanoušek boybandu. Tyto digitální entity šíří podporu, haní konkurenci a občas přihodí i AI-generovaný obrázek, protože proč ne.
Označení „sponzorováno“ je tak nenápadné, že ho přehlédne i člověk s lupou. A když síť konečně zareaguje? Vznikne nový profil. Jako hydra, jen s profilem a selfie.
Modrá fajfka: certifikát důvěry pro každého, kdo zaplatí
Ověřený účet býval znakem důvěry. Dnes stačí pár korun a fotka občanky, kterou zkontroluje robot s kocovinou. Výsledkem je, že i anonymní účet s profilem kočky a názory z temných koutů internetu může mít modrou fajfku.
Sociální sítě se tváří, že kontrolují, ale ve skutečnosti jen inkasují. A tak se stává, že falešné účty mají větší důvěryhodnost než skuteční lidé. Orwell by si to zapsal do deníčku jako „den, kdy se realita vzdala“.
Úřady kontrolují. Ale až po volbách, kdy už je pozdě
Úřad pro dohled nad hospodařením politických stran má plné ruce práce. Bohužel většinou až zpětně, když už se volební guláš dávno snědl. Letos se přidává i Český telekomunikační úřad, protože hrozí zapojení zahraničních aktérů. Ale ani jeden z těchto orgánů nedokáže zabránit tomu, co se děje těsně před volbami.
Politické strany a jejich digitální pomocníci využívají každou skulinu. A volič? Ten se v tom snaží zorientovat, zatímco mu na TikToku tančí kandidát s kočkou.
Tradiční média se snaží držet laťku.
Novináři kladou nepříjemné otázky, ověřují informace a neberou si servítky. Superdebaty před volbami jsou pokusem o návrat k férové diskusi. Ale zatímco televize vysílá debatu, internet žije vlastním životem. Tam se pravda měří počtem lajků a sdílení. A kdo má víc followerů, ten má pravdu. Nebo aspoň větší dosah.
Politická reklama má svá pravidla. Měla by být jasně označená. Ale když se to dá udělat nenápadně, proč se obtěžovat? Strany obcházejí pravidla s elegancí tanečníka na kluzkém parketu. A když se někdo ptá, jestli je to fér? Odpověď zní: „To je přece jen marketing.“
Sociální sítě reagují pomalu. Když už něco zablokují, je to jako zavřít dveře po tom, co zloděj odešel. Tvůrci obsahu se jen přesunou na jiný profil, jinou platformu, jiný styl.
A tak se hra pokračuje. Bez pravidel, bez rozhodčího, ale s miliony diváků.
Volební kampaně se mění. Už to nejsou billboardy a letáky. Dnes je to meme, video, komentář pod fotkou. A kdo to dělá nejlépe? Ten, kdo umí skrýt reklamu tak, že ji divák považuje za názor. A názor je přece svatý.
Influenceři se stali novými politickými nástroji. Proč?!
Nezávislí, populární, důvěryhodní. A když se spojí s politikem, vznikne obsah, který se šíří rychleji než volební sliby. A když se někdo ptá, kdo to platí? Odpověď je často v poznámce pod videem. Malým písmem. Nebo vůbec. Digitální propaganda je tu. Nenápadná, efektivní, levná. A hlavně – těžko odhalitelná. Falešné účty, skrytá reklama, ověřené profily bez ověření. To vše tvoří nový svět politického marketingu. A ten svět je plný ironie.
Volič se musí mít na pozoru. Ne všechno, co vypadá jako názor, je názor. Ne každý profil je skutečný. A ne každé video je autentické. Ale kdo má čas to ověřovat, když se blíží volby?