Leonardo už nebude jen šifra, experti z celého světa se totiž rozhodli prozkoumat jeho genetický kód a rodokmen.
Podle zjištění serveru Aktuálně.cz, který se tématu věnoval s odkazem na agenturu ČTK a další své interní zdroje, se vědecká obec rozhodla, že pět století po smrti renesančního velikána je ten správný čas mu trochu „prohrabat“ soukromí. Projekt s ambiciózním názvem „The Leonardo Da Vinci DNA Project“ není jen nějakým kroužkem fanoušků historie, ale seriózní snahou biologů a historiků o vzkříšení pravdy.
Cílem této mezinárodní detektivky je získat dostatek genetického materiálu, aby bylo možné s definitivní platností potvrdit, zda v hrobce v Amboise skutečně odpočívá ten samý muž, který namaloval Monu Lisu. Satira osudu spočívá v tom, že Leonardo po sobě zanechal tisíce stran poznámek o všem možném, ale své vlastní biologické stopy si zrovna nehlídal. Vědci se nyní snaží vystopovat žijící potomky jeho sourozenců, protože samotný mistr se, jak známo, plozením legitimních dědiců zrovna nezdržoval.
Celý proces připomíná spíše epizodu z kriminálky Las Vegas, kde se místo otisků prstů na skleničce hledají šupinky kůže na starých plátnech a denících.
Leonardo pod mikroskopem aneb hon na renesanční buňky
Práce s DNA starou půl tisíciletí vyžaduje trpělivost, kterou by mu mohl závidět i ten nejklidnější mnich v klášteře Santa Maria delle Grazie. Experti doufají, že moderní technologie jim umožní zrekonstruovat podobu jeho obličeje a možná i zjistit, zda jeho genialita byla výsledkem specifické genetické mutace, nebo jen dobré stravy.
Ironií zůstává, že zatímco my dnes řešíme jeho genom, Leonardo sám se pravděpodobně smál pod fousy všem, kteří se pokoušeli pochopit jeho myšlenkové pochody. Pokud se podaří DNA skutečně izolovat, budeme možná vědět, jestli měl sklon k plešatění nebo jaké měl ve skutečnosti oči, což je pro lidstvo jistě zásadní informace. Tým odborníků se zaměřuje i na verifikaci ostatků, které byly v minulosti několikrát přesouvány, což v historickém kontextu připomíná spíše hru na schovávanou s náhrobními kameny. Je fascinující sledovat, jak se špičková laboratoř snaží spojit s prachem italských archivů, aby nám řekla, zda byl Leonardo skutečně tím, za koho ho považujeme.
Investigativní pohled na věc naznačuje, že identifikace DNA by mohla vyřešit i mnohé spory o autorství některých děl, která se v galeriích tváří jako originály. Představte si tu paniku v Louvru, kdyby se zjistilo, že mistr u některých obrazů nechal jen své pomocníky a sám raději konstruoval létající stroje.
Svatý grál v laboratoři a konec všech šifer
Historikové se snaží zmapovat rodokmen rodiny Da Vinci až do současnosti, což je úkol, u kterého by se zapotil i nejzkušenější matrikář se zálibou v italském víně. Hledání žijících příbuzných je klíčové, protože bez srovnávacího materiálu je DNA z hrobky jen shlukem zajímavých, ale v podstatě němých informací. Celý projekt vyvolává vlnu nadšení i mírného sarkasmu, protože se zdá, že v 21. století už nenecháme nikoho odpočívat v pokoji, pokud z něj lze vytáhnout alespoň jeden chromozom. Vědci slibují, že výsledky budou veřejnosti představeny s velkou pompou, jak se na hvězdu Leonardova formátu sluší a patří. Možná se nakonec dozvíme, že mistr měl úplně obyčejné geny a jeho talent byl prostě jen důsledkem toho, že neměl televizi ani sociální sítě a mohl se soustředit na práci. Tato vědecká mise je však důkazem naší neustálé potřeby rozklíčovat každé tajemství, i kdyby to mělo znamenat analýzu prachu z renesančních bot. Pokud se podaří DNA profil sestavit, bude to poprvé v historii, kdy budeme mít biologický otisk člověka, který předběhl svou dobu o několik století. Je to tak trochu jako pokoušet se stáhnout software z roku 1500 do moderního počítače, doufaje, že systém nespadne hned při prvním pokusu.
Budoucnost historie leží ve zkumavce
Celý výzkum by měl být završen velkou studií, která buď potvrdí legendy, nebo nám připraví pořádné překvapení, které přepíše učebnice dějepisu. Fanoušci záhad se už teď třesou nedočkavostí, zatímco skeptici si jen klepou na čelo nad tím, kolik úsilí se věnuje analýze někoho, kdo je dávno po záruce.
Vědecký tým věří, že díky pokrokům v molekulární biologii je nyní šance na úspěch vyšší než kdykoliv předtím, což dává naději i dalším historickým osobnostem. Možná se brzy dočkáme fronty v laboratoři, kde budou čekat na své pořadí kosti všech králů a umělců, které kdy Evropa hostila. Je třeba ocenit preciznost, se kterou badatelé k celému problému přistupují, protože v sázce je pověst nejen jich, ale i samotného Leonarda. V této hře o geny není prostor pro chyby, jinak bychom se mohli dočkat závěru, že nejslavnější malíř historie byl vlastně jen velmi šikovný cukrář z předměstí Florencie.
Nakonec nám nezbývá než čekat, co všechno nám ty staré šroubovice prozradí o člověku, který se stal synonymem pro všestrannost a genialitu. Leonardo by si o tom všem pravděpodobně napsal sarkastickou poznámku do svého deníku, samozřejmě zrcadlovým písmem, aby nám to hledání ještě trochu zkomplikoval.
Můžete si být jisti, že až vědci najdou ten správný klíč, svět se o tom dozví dříve, než stačí uschnout barva na dalším falešném Leonardovi. Do té doby zůstává mistr DNA šifrou, kterou se snažíme prolomit pomocí pipet a sekvenátorů v moderních chrámech vědy.
Lze očekávat, že tato genetická sága bude mít ještě mnoho pokračování, než se definitivně dozvíme, jak to s tím slavným Italem vlastně bylo. Historie totiž nikdy nespí, jen občas potřebuje trochu popostrčit moderní technologií, aby vydala svá nejstřeženější tajemství ukrytá v buňkách.
Cesta k pravdě o Leonardovi je dlážděná trpělivostí, vědeckou etikou a neustálou snahou pochopit, co dělá člověka výjimečným.
A i kdyby se nic zásadního nezjistilo, alespoň jsme si připomněli, že renesance je stále živým tématem, které dokáže rozhýbat i ty nejchladnější laboratorní přístroje.
Použité zdroje: Aktuálně.cz