Druhá světová válka skončila, ale otázky zůstaly. Kdo lhal, co zmizelo a proč se pravda pořád tváří, že má dovolenou?
Tématu válečných záhad se už dříve seriózně věnoval web DejinySveta.cz s odkazem na další své interní zdroje. A protože jde o látku, která si přímo říká o ironický komentář, náš magazín se na ni podíval po svém. S respektem k faktům, ale bez posvátného ticha, které se kolem některých kapitol historie drží už desítky let. Pokud má totiž minulost tolik otazníků, byla by škoda je neokomentovat s lehce pozvednutým obočím.
Druhá světová válka je oficiálně uzavřená kapitola. Neoficiálně však připomíná šanon, ze kterého někdo vytrhal polovinu stránek, další zalil inkoustem a zbytek schoval do trezoru s cedulkou „neotvírat“. Školní učebnice nabízejí přehled vítězů a poražených, zatímco v archivech dál tiše leží otázky, které se do osnov nevešly. Hitlerova smrt v berlínském bunkru, Hessův let do Skotska, zmizelé nacistické poklady – to vše jsou témata, která se vracejí s železnou pravidelností pokaždé, když se řekne „oficiální verze“.
Otázka posledních dnů Adolfa Hitlera patří k nejodolnějším stálicím historických debat. Přestože historický konsenzus vychází z důkazů o sebevraždě v dubnu 1945, spekulace o útěku do Jižní Ameriky přežívají jako historický ekvivalent nezničitelného švába. Rudolf Hess zase svým sólovým letem do Skotska v roce 1941 dodnes mate historiky: byl to akt osobního poblouznění, nebo zoufalý pokus o separátní mír? Dokumenty existují, vysvětlení několik, jistota žádná.
Vedle politických záhad stojí i ty ekonomické. Druhá světová válka nebyla jen střetem armád, ale i soubojem šifer, technologií a průmyslu. Dešifrování Enigmy v britském Bletchley Parku patří k nejlépe doloženým zlomovým momentům války, stejně jako role zpravodajských služeb MI6, Abwehru či NKVD. A zatímco se na bojištích umíralo, některé nadnárodní firmy dál obchodovaly. Studie doložily zapojení společností jako IBM či Ford do ekonomického fungování Třetí říše, což zní méně jako záhada a více jako nepříjemná připomínka, že morálka má v krizích často flexibilní tvar. Po válce přišly Norimberské procesy, které nastavily precedent mezinárodní spravedlnosti. Symbolicky uzavřely jednu kapitolu, ale jiné teprve otevřely. Rozsah nacistických zločinů v Pobaltí či na Balkáně se začal systematicky zkoumat až po roce 1989, kdy se otevřely archivy dosud zamčené studenou válkou. A zatímco oficiální struktury obnovovaly Evropu, Spojenci zároveň řešili obavy z nacistického podzemního odboje Werwolf, jehož skutečný dopad byl omezený, ale psychologický efekt výrazný.
Poválečné přesuny obyvatelstva pak ukázaly, že konec války neznamenal konec utrpení. Odsun více než 12 milionů Němců ze střední a východní Evropy patří k největším nuceným migracím moderních dějin a dodnes zůstává citlivým tématem, které se podle potřeby vytahuje nebo ukládá zpět do šuplíku.
Zvláštní kapitolu tvoří zmizelé symboly a osoby. Hitlerův obří glóbus, Raoul Wallenberg zatčený Sověty a oficiálně „náhle zesnulý“ ve vězení, Blutfahne – nacistická relikvie, která se po roce 1944 vypařila.
Každý z těchto příběhů má dokumenty, svědectví i protichůdné závěry. Společným jmenovatelem je, že definitivní tečka chybí.
Pokud jde o poklady, válka zanechala víc legend než potvrzených nálezů. Jantarová komnata, odvezená z Carského Selu do Königsbergu, byla s největší pravděpodobností zničena během bombardování, přesto dál láká hledače pokladů. Rommelův údajný poklad u Korsiky zůstává na pomezí svědectví a spekulací. A nacistický zlatý vlak v Polsku se stal symbolem lidské víry, že někde v tunelu čeká nejen zlato, ale i smysl nekonečného pátrání. Ani po roce 1945 záhady neskončily. Letka Flight 19 zmizela během cvičného letu nad Atlantikem, což přispělo ke vzniku legendy Bermudského trojúhelníku. Zmizení Anny Frankové a otázka, kdo rodinu prozradil, dodnes nemá jednoznačnou odpověď. Novější výzkumy naznačují, že mohlo jít o náhodu při razii, nikoli o cílenou zradu – což je vysvětlení méně dramatické, ale o to tragičtější.
Druhá světová válka tak zůstává konfliktem, který neskončil podpisem kapitulace.
Je plná faktů, která známe, a otázek, které se tváří, že neexistují. Záhady kolem zlata, zmizelých lidí či tajných dokumentů nejsou jen kuriozity, ale připomínka, že historie není uzavřený příběh. Je to proces, ve kterém se pravda někdy hledá pomaleji než senzace.
A právě v tom je její největší ironie. Čím víc času uplyne, tím méně je válka minulostí. Dokud existují pamětníci, archivy a pochybnosti, zůstává otevřená. Ne proto, že bychom chtěli přepisovat dějiny, ale proto, že některé kapitoly se zkrátka odmítají nechat dočíst až do konce.
Použité zdroje: DejinySveta.cz