Bitva o ministerstvo životního prostředí utichá, Andrej Babiš kompetenční žalobu nepodá a Filip Turek se místo resortu uklidí do ústavu.
Dlouhé týdny trvající přetahovaná mezi Strakovou akademií a Pražským hradem o to, zda se milovník spalovacích motorů Filip Turek stane strážcem českého životního prostředí, končí podle zjištění serveru Novinky.cz údajně definitivním smírem, který má k hrdinskému boji za ústavu hodně daleko. Vítězná koalice ANO, SPD a Motoristů si nakonec raději vybrala klid na práci než nejistý právní duel před Ústavním soudem.
Prezident Petr Pavel, který se od začátku netajil tím, že Turka ve své vládě prostě nechce, tak v této disciplíně vyhrál na body. Andrej Babiš, ačkoliv se svými právníky v zádech hlasitě hřímal o premiérských pravomocích, nakonec usoudil, že si kvůli jednomu kontroverznímu jezdci nebude pálit mosty k hlavě státu hned na začátku funkčního období. Celá kauza, která připomínala spíše špatně napsanou politickou frašku než státnický spor, ukázala limity nové koaliční trpělivosti. Zatímco voliči očekávali nekompromisní tah na branku, dočkali se klasického politického handlu, kde se nepohodlný kandidát elegantně odkloní do bezpečné vzdálenosti od exekutivy.
Představa, že by se ústavní soudci museli zabývat tím, kolik historických fotek na sociálních sítích stačí k diskvalifikaci ministra, nakonec padla pod stůl. Pragmatismus zvítězil nad principem a hnutí ANO ukázalo, že jeho prioritou je hladké schválení programového prohlášení, nikoliv nekonečná válka s Hradem.
Motoristická legenda v zajetí analýz a expertních studií
Místo toho, aby Filip Turek podepisoval vyhlášky o ochraně křečka polního nebo emisní limity, se nyní rýsuje jeho nová mise v čele nově vznikajícího think-tanku. Je to geniální tah, jak nechat vlka nažrat a kozu nechat v garáži – Motoristé dostanou svou hračku pro experty a Petr Pavel nebude muset podepisovat jmenovací dekret někomu, koho považuje za nepřijatelný symbol. Think-tank se stane ideálním útočištěm pro Turkovu rétoriku, kde může dál brojit proti Bruselu, aniž by tím přímo ohrožoval diplomatické vztahy nové vlády. Pro Andreje Babiše je to vítané řešení, jak se zbavit personálního balvanu, který mu začal nepříjemně tlačit v botě při každém setkání s prezidentem.
Zajímavé bude sledovat, z čeho bude tento nový „mozkový trust“ financován, ale v českém rybníčku se vždy najde nějaká ta dotace nebo sponzorský dar pro ty správné lidi se správnými názory. Turek tak v podstatě povýší – z nechtěného ministra se stane nepostradatelným ideologem, který má na všechno tabulky, grafy a hlavně dostatek času.
Zatímco se v kuloárech mluví o eleganci tohoto řešení, kritici namítají, že jde o typickou politickou trafiku pro někoho, kdo neprošel sítem prezidentského veta.
Je to taková malá česká finta: když tě nepustí dveřmi jako šéfa resortu, vylezeš oknem jako uznávaný analytik v institutu s honosným názvem.
Uklizení Turka do ústraní je také jasným signálem pro Petra Macinku, že i jeho ambice mají své stropy, pokud narazí na pevný odpor generála v civilu. Motoristé sice navenek hlučí, ale uvnitř si moc dobře uvědomují, že bez vládních postů a rozpočtů by jejich sláva mohla vyprchat rychleji než benzín z děravé nádrže.
Ústavní soud si může vydechnout, krize se nekoná
Soudci v Brně se už pravděpodobně těšili na historický judikát o tom, kde končí svévole hlavy státu a začíná moc premiéra, ale mají smůlu. Andrej Babiš se rozhodl, že nebude tvořit dějiny práva, ale raději se bude věnovat drahému máslu a důchodům, což jsou témata, která mu u voličů nesou více bodů než paragrafy o kompetencích. Pavel tak může slavit tiché vítězství své „filtrační“ politiky, kdy si z vládní sestavy vyškrtl ty nejvíce vyčnívající postavy. Koalice sice mluví o konstruktivním přístupu, ale v reálu jde o přiznání faktu, že Hrad má v personálních otázkách stále silnější slovo, než by si leckterý předseda vlády přál. Ministerstvo životního prostředí tak pravděpodobně definitivně spadne do klína někomu méně výstřednímu, kdo nebude dráždit hradní osazenstvo hned při podání ruky. Motoristé sobě si sice zachovají tvář prohlášením, že jejich priority budou prosazovány i bez Turka v křesle, ale všem je jasné, že tohle je diplomatická kapitulace.
Scénář s think-tanku je osvědčená metoda, jak v české politice nechat někoho „vychladnout“. Za pár měsíců si na spor o Turka nikdo nevzpomene a on sám bude moci z bezpečí své kanceláře kritizovat všechno a všechny, aniž by musel skládat účty v Poslanecké sněmovně nebo se zodpovídat z plnění koaliční smlouvy.
Celý příběh o kompetenční žalobě tak končí tam, kde většina velkých politických gest v Čechách – v zapomnění pod nánosem nových skandálů. Babišova vláda ukázala, že pragmatismus je pro ni víc než zásady, a prezident Pavel potvrdil, že role „poslední instance“ mu náramně vyhovuje.
Politická realita začátku roku 2026 tedy zůstává stabilní: slibovalo se zemětřesení, ale nakonec se jen trochu pohnul nábytek v jedné kanceláři. Filip Turek se stane expertem na papíře a česká politika může dál vesele rotovat kolem svých starých známých mechanismů. Nakonec budou spokojeni všichni zúčastnění aktéři. Babiš má klid na vládnutí, Pavel má čistý stůl bez Turka a dotčený kandidát má svůj vlastní institut, kde mu nikdo nebude mluvit do toho, jaké auto si má koupit nebo jaké názory má publikovat na internetu.
Zatímco se tedy připravují stanovy nového výzkumného centra, můžeme se těšit na první „odborné“ výstupy, které nám jistě vysvětlí, proč je vlastně dobře, že se nic nezměnilo. Žaloba je v koši, klid je v zemi a ve Strakovce se vaří další kolo politických kompromisů. Je fascinující sledovat, jak se z velké ústavní krize stala během pár dní pouhá poznámka pod čarou v análech české státní správy. Vítězové voleb se naučili, že vládnutí s Petrem Pavlem vyžaduje víc než jen silná slova před kamerami – vyžaduje to schopnost obětovat své pěšáky pro záchranu krále.
A tak končí jedna éra motoristického odporu, která se zastavila před branami Pražského hradu.
Filip Turek možná nedobyl ministerstvo, ale dobil své analytické baterie pro budoucí bitvy, které už se nebudou odehrávat vládními limuzínami, ale perem v tichu odborného ústavu.
Předpokládaný klid zbraní mezi premiérem a prezidentem je však jen dočasný, protože v politice se každá taková „laskavost“ dříve či později započítá do účtu. Pro dnešek si však všichni mohou oddechnout, že ústava zůstala v trezoru a politický obchod byl úspěšně uzavřen.
Použité zdroje: Novinky.cz