Prosinec 2025: Vláda slibuje, že bude hůř! Ještě, že nám zbyly ty šunky! Nový ministr financí: Mám na to! Smajlík.
Tento komentář odráží osobní redakční názor naší redaktorky Nikoly Macákové a nemusí se shodovat se stanoviskem redakce. Připravte se na hořkou pravdu o tom, jak se v České republice žije v prosinci 2025, kdy peněženky hoří, a politici chladí šampaňské.
Je prosinec 2025 a adventní trhy voní jako obvykle, jenže na stáncích se prodává pouze atmosféra. Rohlík za 6 korun už dávno není vtip, ale nostalgická vzpomínka na „levné“ časy. Česká republika se stala neoficiálním skanzenem drahého piva a levné pracovní síly, a inflace? Ta má roční kurz, na který by se nechytala ani koruna před sametovou revolucí. Zkrátka, žijeme tu v éře post-cenové stability, kde ceny rostou rychleji než počet ministrů na jedné fotografii.
Vláda, která měla původně slibovat stabilitu a prosperity, nyní hovoří o „utahování opasků“ s takovým nadšením, že si člověk myslí, že se stal členem armádního výcviku. Jde o cynismus, nebo jen o prostou neschopnost? Když si spočítáte, o kolik procent reálně klesla kupní síla průměrného pracujícího za poslední dva roky, dojdete k závěru, že bychom měli konečně začít pobírat plat v dánských korunách. Alespoň to vypadá líp na výplatní pásce.
Ministři mezitím usilovně pracují na tom, aby si občané zvykli na „novou realitu“. To v praxi znamená, že se chudší stávají chudšími, střední třída se propadá do chudoby, a ti nahoře si stěžují, že jim kvůli inflaci zdražil privátní let do Dubaje. A nám nezbývá, než se spokojit s tím, že na Vánoce uvidíme Santu ve zprávách, protože na dárky už nezbylo.
Jak z nás dělají optimisty
Skutečně poutavé je sledování pravidelných vystoupení centrálních bankéřů a politiků, kteří se snaží inflační katastrofu zabalit do lákavého obalu. Mluví o „dezinflačním trendu“, zatímco vy se snažíte zjistit, jestli má smysl koupit si už zítra ten toaletní papír, než bude stát padesát korun za ruličku. Je to taková hra na slovíčka: pokud se cena nezvyšuje tak rychle jako loni, je to přece úspěch! Ano, stále je to drahé, ale už to nezdražuje tak hrozně! Úžasné.
Naše penze jsou kapitola sama pro sebe. Seniorům se sice valorizuje, ale tempo růstu cen potravin a energií jim dává lekci z rychlosti, kterou by jim záviděl i Usain Bolt. Hodnota jejich celoživotních úspor se mění na prach, zatímco jsou vyzýváni, aby více investovali do státních dluhopisů – ty, co budou splácet jejich vnuci. Skvělá perspektiva!
Inflace má jeden nečekaný benefit: konečně donutila lidi přemýšlet o skutečné hodnotě peněz. V podstatě nás přinutila k návratu ke kořenům, kdy se na vesnici směňovalo vajíčko za mouku. Jenže my nemáme to vajíčko, protože slepice mají drahé krmivo!
Výhled, který bolí
A co výhled? Nová vláda, která by měla nastoupit, nevěstí nic dobrého. Místo jasného plánu, jak snížit ceny energií, se diskutuje o tom, jak by se mohla zdanit práce, kterou vlastně nemáme, protože firmy propouštějí. Slíbila reformy, ale jediné, co je zatím vidět, je reforma našeho životního standardu – směrem dolů.
Místo utěšování a plánů do budoucna se politici utěšují navzájem. Prázdné fráze o „světlých zítřcích“ už nikoho neuklidní. Lidé na sociálních sítích sdílejí vtipy o tom, že jedinou levnou věcí v Česku je benzín v porovnání s Německem, a i to je už teď velmi optimistická spekulace.
Základní ekonomické poučky říkají, že inflace ničí úspory a způsobuje sociální napětí. Mnozí naši spoluobčané, kteří dříve žili na pohodu, nyní počítají každou korunu a stávají se závislými na státní podpoře. Je to hořký pocit pro národ, který si zakládá na své pracovitosti a soběstačnosti.
Závěrem, milí čtenáři, nezbývá než se smířit. Inflace je v prosinci 2025 naším národním sportem, kde všichni prohrávají, kromě státu na daních. Tak si kupte, co se dá, zavřete oči a doufejte, že rok 2026 přinese alespoň to, že si na drahý rohlík nebudeme muset brát hypotéku.
Použité zdroje: FaktHusty.cz