Nová vláda Andreje Babiše odklepla zrušení televizních poplatků, ale zatím marně hledá miliardy na provoz.
Redakce serveru Lupa.cz jako první upozornila na to, že čerstvě ustavený kabinet Andreje Babiše se skutečně rozhodl splnit svůj předvolební slib a poslat koncesionářské poplatky do propadliště dějin.
V kuloárech Strakovy akademie se sice slaví vítězství nad nenáviděnými složenkami, ale hned ve vedlejších dveřích ministr financí pravděpodobně tiše počítá, kolik nul mu bude chybět v rozpočtové tabulce.
Představa, že české domácnosti ušetří měsíčně na dvě piva a jeden vlašák, je sice pro voliče lákavá, ale pro vedení České televize znamená spíše začátek éry „chleba a her“ bez toho chleba. Andrej Babiš se rozhodl pro rázný řez, který má zbavit občany břemene přímých plateb, čímž ovšem zároveň otevřel Pandořinu skříňku otázek o tom, kdo vlastně tenhle mediální kolos udrží nad vodou.
Je to vskutku fascinující politický manévr, kdy jedna ruka lidu peníze vrací a druhá zatím horečnatě listuje zákonem, jak tu samou částku nenápadně vytáhnout z jiného vládního šuplíku.
Opozice, která se po volbách ještě nestihla ani pořádně usadit v lavicích, už nyní bije na poplach a mluví o ohrožení nezávislosti, na což vládní tábor odpovídá úsměvy a sliby o transparentnosti.
Miliardy v mlze aneb Kdo zaplatí večerníčka?
Aktuální situace připomíná moment, kdy v restauraci objednáte pro celou hospodu, ale při placení zjistíte, že jste si doma zapomněli peněženku i s platební kartou. Vládní koalice sice potvrdila, že poplatky končí, ale náhradní model financování je momentálně ve stavu „rozpracováno“, což v politickém žargonu znamená, že se uvidí, co zbyde po slevách. Zatímco dosluhující Fialova vláda chtěla poplatky zvyšovat a modernizovat, ta současná vsadila na totální demolici starého systému s vírou, že státní rozpočet je bezedná studna zázraků.
Investigativní pohled na vládní plány odhaluje, že jedinou jistotou je momentálně velká nejistota, která se vznáší nad Kavčími horami jako mračno před pořádnou bouřkou. Pokud by se mělo financování přesunout přímo pod palec ministerstva, hrozí, že o kvalitě nedělních diskusí se bude rozhodovat podle toho, jak moc byl moderátor k panu ministrovi milý.
Tato vize „státní televize“ vyvolává u odborné veřejnosti kopřivku, zatímco vládní stratégové nás ubezpečují, že vše poběží dál jako po másle, jen trochu levněji a efektivněji.
Kontrola jako první krok k velkému úklidu
Je až s podivem, jak rychle se podařilo najít shodu na tom, co zrušit, když se stále neví, čím to nahradit, aby se z televize nestal jen drahý spořič obrazovky. Prvním krokem nové garnitury má být vpustění Nejvyššího kontrolního úřadu do útrob veřejnoprávních médií, aby se zjistilo, zda se tam náhodou netopí penězi v krbu.
Tento tah je sice populární, ale kritikové namítají, že jde o klasickou předehru k tomu, aby se následně mohlo říct, že na provoz vlastně žádné další miliardy potřeba nejsou.
Andrej Babiš sází na to, že lidé ocení ušetřenou stokorunu víc než abstraktní pojmy jako pluralita názorů nebo nezávislá žurnalistika, což je sázka na jistotu. Vládní kabinet se tak ocitá v roli krotitele divoké zvěře, který se snaží ochočit mediální tygry tím, že jim prostě přestane sypat krmení do misek přímo od diváků.
Je to vskutku humorná podívaná, když politici, kteří ještě nedávno televizi nemohli přijít na jméno, nyní horlivě debatují o tom, jak ji zachránit před ní samotnou.
Budoucnost bez složenek a s otazníkem
Ve výsledku se tak možná dočkáme éry, kdy televize bude zdarma, ale otázka zní, zda za tu cenu budeme chtít sledovat program, který bude muset každoročně žadonit o milost u poslanců. Satira osudu spočívá v tom, že boj za levnější život pro občany může skončit nejdražším účtem za ztrátu svobodných informací, který kdy tahle země zaplatila. Zatímco se lidé radují z konce poplatkové povinnosti, v zákulisí se rozehrává partie o to, kdo bude mít v ruce dálkový ovladač od veřejného mínění. Vláda slibuje, že náhradu najde brzy, ale jak známe české politické „brzy“, může to trvat tak dlouho, až si na ty neexistující poplatky budeme s láskou pamatovat. Zůstává tedy jen doufat, že tento vládní experiment neskončí jako většina ambiciózních projektů, které začaly velkým třeskem a skončily tichým šuměním v éteru.
Celý tento příběh o konci poplatků je vtipný jen do chvíle, než si uvědomíme, že v politice se nic nedává zadarmo, natož svoboda slova s rozpočtem v červených číslech.
Použité zdroje: Lupa.cz