Bývalý člen Luneticu Martin Kocián zkouší comeback skrze zpověď o drogách, ztrátách i svém „normálním životě“.
Ačkoliv po Martinu Kociánovi, bývalém členu skupiny Lunetic, už dávno „neštěkne ani pes“, redakce bulvárního deníku Extra.cz mu zázračně poskytla mediální prostor. Proč? Možná z nudy, možná proto, že zrovna nebyl po ruce nikdo jiný, kdo by přiznal drogovou minulost do kamery. A tak se zrodil další rozhovor, který měl být hluboký, ale skončil tam, kde obvykle – někde mezi nostalgií devadesátek a mylným pocitem, že veřejnost touží slyšet o starých hříších. Redakce magazínu FaktHusty.cz na to samozřejmě musí reagovat, a to po svém – s dávkou ironie, satiry a notnou porcí lidského pochopení pro bizár.
Kdysi idol dívčích pokojíčků, dnes mluvčí „normálního života“, který začíná větou „nežiju na ulici“. Martin Kocián se v rozhovoru pro Extra.cz opět pustil do vyprávění o své minulosti s návykovými látkami, které mu prý zničily kariéru, rodinu a reputaci. Přesto tvrdí, že má vše pod kontrolou. To zní přesně jako fráze, kterou slyšíte od kamaráda, co právě vyměnil pivo za zázračné detoxikační kapky z e-shopu.
Podle Kociána není problém v drogách samotných, ale v tom, že se k nim dostávají příliš mladí.
Měl by to prý být „sport pro dospělé“ – ideálně až po jednadvacítce. Zajímavý argument, který by klidně mohl zaznít i na parlamentní půdě, kdyby se ovšem poslanci neobávali, že tím dají nápad vlastním dětem.
Nostalgie místo hitu
Kocián dnes působí jako člověk, který se smířil s tím, že comeback se nekoná. Ale místo pódia má teď jinou scénu – rozhovory o drogách a o tom, jak „nefetuje každý den“. Zní to skoro jako nový druh životní filozofie, ve stylu „všechno s mírou, i destrukce“. Jenže tam, kde kdysi zpíval o lásce a snech, dnes přiznává, že mu zbyly jen schízy a přemíra upovídanosti. Možná by stálo za to, kdyby si někdo konečně vzpomněl na jeho písničky – ty, které zněly v rádiích ještě v době, kdy internet vydával divné zvuky při připojování. Jenže dnes místo hitparád okupuje Kocián mediální koutky, kde se mluví o „běžném životě“, který prý žije, jen trochu jinak než ostatní.
Když legalizace zní jako vtip
V debatě o legalizaci drog má Kocián jasno: rozhodně ne pro mladé, ale klidně pro starší – pokud tedy vůbec. Zdá se, že moralizování mu jde stejně jako refrény z devadesátek. Jeho teorie o věkovém limitu pro experimenty s drogami připomíná nápad, že by se pivo mělo prodávat jen po absolvování maturitního testu z odpovědnosti.
Přesto Kocián neztrácí nadhled…
Přiznává, že drogy mu vlastně nic pořádného nepřinesly. „Ty bláho,“ říká, a v té větě je obsaženo víc než celé motivační přednášky. Kdyby aspoň přinesly inspiraci na nový hit, možná by dnes Lunetic ožil. Místo toho tu máme rozhovor o tom, jak je nepříjemné být „moc upovídaný“. Ano, i to je důvod, proč se někdo vzdá kariéry.
Konopný paradox
Závěr rozhovoru přináší klasický paradox, jaký by si nevymyslel ani nejlepší satirik. Kocián prý propaguje legální konopí, ale nikdy ho nekouřil. To je asi jako kdyby vegetarián dělal reklamu na klobásy s tím, že „voní hezky, ale nezkusil jsem“. Tvrdí, že je v pořádku, když si někdo doma „něco dělá“, pokud tím neobtěžuje ostatní. V tom s ním lze vlastně souhlasit – ať si každý pěstuje, co chce, hlavně když o tom nebude mluvit v hlavním vysílacím čase.
Na závěr by se slušelo poděkovat Extra.cz za to, že dokáže z ničeho udělat mediální událost.
Připomněli nám, že český showbyznys má své recyklovatelné hrdiny, kteří sice dávno ztratili publikum, ale stále nacházejí cestu do rozhovorů.
A redakce FaktHusty.cz? Ta jen s lehkým pousmáním konstatuje, že i z nostalgie se dá dělat obsah – jen to chce pořádnou dávku sebeironie a kapku zdravého rozumu.