Umělá inteligence už nečte jen Wikipedii. Teď si sama píše kód, vybírá modely a tváří se, že ví, co dělá. A programátoři jí tleskají.
O tématu informuje portál Root.cz, redakce satirického magazínu FaktHustý.cz na to reaguje bez okolků.
Vítejte v době, kdy programování už není řemeslo, ale rituál. Stačí pár řádků v Pythonu, API klíč a modlitba k digitálnímu božstvu jménem OpenAI. Vývojáři už neřeší logiku, ale to, jestli jim model odpoví haiku nebo výpisem chyb. A když neodpoví, restartují generátor vesmíru.
Python, kdysi jazyk pro začátečníky, se proměnil v nástroj pro vyvolávání démonů. Stačí napsat „client = OpenAI()“ a máte doma entitu, která ví víc než vaše diplomová práce. A když jí dáte špatný prompt, začne citovat Nietzscheho.
OpenRouter, nový App Store pro AI modely, nabízí desítky entit, které se tváří, že rozumí světu. Claude, Grok, Gemini, Llama… zní to jako pokémoni, ale místo útoku používají vektorové reprezentace. A když se jim nelíbíte, odpoví vám pasivně-agresivním odstavcem o etice. Vývojáři už nevybírají model podle výkonu, ale podle nálady. „Claude je dnes nějaký unavený, zkusím Mistrala.“ A když ani ten nefunguje, přejdou na DeepSeek, protože čínský model přece musí být rychlý. Logika? Nula. Emoce? Všechno.
REST API, kdysi nudný protokol, se stalo portálem do digitálního pekla. Posíláte požadavky, dostáváte odpovědi, a mezitím vám model analyzuje osobnost podle interpunkce. A když zapomenete na hlavičku, AI vás označí za toxického uživatele.
Tokeny, nová měna digitálního světa. Už se nepočítají bajty, ale slova rozsekaná na mikročástice.
Každý „a“ stojí 0,0001 dolaru. Každé „ne“ vás může stát reputaci. A když model použije příliš mnoho tokenů, dostanete fakturu, která připomíná účet za plyn.
Moderation API je digitální cenzor, který rozhoduje, jestli vaše otázka není příliš lidská. Zeptáte se na Pluto, a model vás označí za konspirátora. Zeptáte se na lásku, a dostanete varování o nevhodném obsahu. Svoboda slova? Jen pokud se vejde do limitu. Embeddings, vektorové sny AI. Text se mění na čísla, čísla na pozice, pozice na smysl. A když se vám odpověď nelíbí, je to vaše chyba — protože jste zadali špatný vektor. AI se neplete. Vy se pletete. Vždycky. Fine-tuning, digitální výchova modelu. Učíte ho, co má říkat, jak má myslet, a doufáte, že se nezblázní. Ale když ho naučíte příliš dobře, začne vás opravovat. A když ho naučíte špatně, začne kandidovat na prezidenta.
OpenAI knihovna pro Python je jako švýcarský nůž — jen místo čepele má 12 typů odpovědí, 8 způsobů selhání a 3 způsoby, jak vás přimět pochybovat o vlastní inteligenci. A když ji použijete špatně, model vám to řekne. V haiku.
Vývojáři už neřeší, co model říká. Řeší, jak to říká.
Kreativní psaní, technický popis, brainstorming… všechno má svůj parametr. A když nastavíte „temperature“ na 1.5, model začne psát jako opilý básník. A to je někdy lepší než realita.
OpenRouter slibuje přístup ke všemu. Ale když se přihlásíte, zjistíte, že většina modelů je „dočasně nedostupná“. A ty, které dostupné jsou, vám odpoví na otázku „Jak se máš?“ třemi odstavci o kvantové fyzice. Spotřeba tokenů je nová ekologická krize. Každá odpověď spálí víc energie než vaše lednička. A když se zeptáte dvakrát, model začne šetřit — odpoví „ano“ a doufá, že to stačí. A vy? Vy si říkáte, jestli jste to neměli radši napsat ručně.
A tak tu máme svět, kde programování už není o logice, ale o komunikaci s entitou, která ví všechno, ale nechce vám to říct. Python je brána, OpenAI je kněz, a vývojář je ten, kdo doufá, že odpověď nebude stát víc než jeho měsíční plat.