Klaus zvedá varovný prst, Motoristé hledají klíčky a Babiš už sedí za volantem. Česká politika právě startuje v protisměru.
Motoristé ještě ani nestihli nastartovat a už mají motor v nouzovém režimu. Václav Klaus, hlídač devadesátek a mistr ekonomického driftu, vylezl z garáže a zvedl prst: s Babišem by do vlády nešel, ani kdyby mu dali nový olej a státní limuzínu. Prý by z toho nespal. To ale neříká nic nového – on nespí od doby, kdy zjistil, že trh se sám nereguluje. Tématu se dnes věnovala CNN Prima news.
Motoristé, SPD a ANO se přetahují o klíčky od moci. Klaus mezitím stojí na kraji silnice a mává trojúhelníkem, jako by šlo o národní varování. Podle něj to skončí nehodou století. Zvlášť když za volantem sedí Babiš, který umí vyjednávat tak mistrně, že by prodal i semafor slepému řidiči.
Ten samý Klaus, který kdysi nechal republiku projet tunelem bez dálniční známky, teď varuje před novými šoféry politiky. Ironie jak z učebnice: muž, co hlídal transformaci, teď hlídá, aby se nikdo netransformoval moc rychle. Podle exprezidenta je situace jasná – Motoristé a SPD tahají za kratší konec startovacích kabelů. Zatímco Babiš už si leští palubní desku premiérského vozu, ti druzí hledají, kde se vůbec startuje.
Babiš za volantem, Motoristé na kapotě
Klaus se zamýšlí, že Motoristé čeká těžký úkol. Chtějí totiž prosadit program, který sotva sami četli. Babiš je podle něj pragmatik, což v překladu znamená: dělám, co se mi hodí, i kdyby to znamenalo parkovat na chodníku. SPD zase není ideově ukotvená – spíš takový politický skútr, co jede kamkoli, kde zrovna fouká vítr. V televizní debatě se prý poprvé zadrhly převodovky. Macinka a Havlíček se střetli jako dva řidiči „v kruháči,“ co oba tvrdí, že mají přednost. Klaus to komentoval s typickým klidem: „Tohle auto prostě nesestavíte.“ A měl pravdu – ono se spíš rozpadne ještě na parkovišti. Kdyby byl v jejich kůži, nespal by. Jenže on by nespal ani v jiných botách. Podle něj Babiš vyjednává tvrdě, což ví každý, kdo s ním kdy podepisoval smlouvu. A Motoristé? Ti prý zatím shánějí navigaci, co by je dovedla aspoň k jednacímu sálu.
Exprezident v roli autoservisu
„On to umí z byznysu,“ říká Klaus o Babišovi s výrazem, jako by mluvil o mechanikovi, který sice opraví motor, ale vždycky mu zbyde jeden šroubek. Exprezident si zjevně libuje v představě, že politická garáž je stále plná lidí, co vědí, jak se co rozebírá – ne už tolik, jak se to složí zpátky.
Motoristé mají těžký úkol, protože chtějí být slyšet mezi dvěma klaksony – SPD troubí na vlastenectví a ANO na dotace. Když se ty zvuky spojí, zní to jako politická symfonie v koloně. Klaus jim ale připomíná, že i nejhlasitější výfuk nezachrání špatného řidiče.
Zatímco Babiš sedí v koženém křesle řidiče a přemýšlí, kdo mu bude držet mapu, SPD si dává energetický nápoj s názvem „Vlastní názor“ a Motoristé stojí u krajnice s prázdnou nádrží.
Koalice jako garáž snů
Klaus si ale pochvaluje, že Motoristé se vůbec dostali do Sněmovny. Prý je to hezké, protože místo starých stranických dinosaurů tam aspoň přibylo trochu benzínu. Podle něj jsou šikovní, dokonce by měli i řečnit. Otázka je, jestli někdo poslouchá, když mluví o parkování a emisích v době, kdy všichni řeší moc a peníze.
A pak přijde jeho „revoluční“ nápad. Kdyby Babiš vzal Motoristy do vlády, vznikla by prý jediná země v Evropě, kde dvě euroskeptické strany vládnou společně. Maďarsko by mohlo závidět – tam má Orbán Fidesz, my bychom měli Fidesz s českou poznávací značkou.
Klaus to nazývá revolucí. Jenže místo revolučních praporů by se třásly tachometry a místo hymny by zněl zvuk varovné kontrolky.
Česká politika by se konečně rozjela – jen směrem k nejbližšímu servisu.
Klaus má pro Motoristy vzkaz: být ve vládě s Babišem je jako jet s ním spolujezdcem – nikdy nevíš, kam tě odveze, ale jisté je, že zaplatíš benzín.
Klausův návrat do zrcátka
A tak se exprezident zrcadlí v minulosti, když varuje před tunely, které sám kdysi vyhloubil. Možná má pravdu, že Motoristé čeká neřešitelný úkol. Jenže říká to člověk, který kdysi tvrdil, že ekonomika se sama opraví. Neopravila.
Dnes stojí na krajnici české politiky, rukama si chrání oči před září reflektorů a s úsměvem prorokuje, že tohle auto nedojede daleko. Zkušený řidič pozná nehodu dřív, než se stane. A Klaus? Ten ji většinou způsobí a pak ji komentuje.
Motoristé se snaží přežít v dopravním chaosu, SPD má navigaci z roku 2010 a Babiš už dávno ví, že nejdůležitější není cesta, ale kdo vlastní parkoviště. Česká politika tak zůstává jedním velkým rondem, kde všichni krouží, troubí a doufají, že si jich někdo všimne.
Klaus z dálky pozoruje a usmívá se. Možná ví, že se historie opakuje. Možná se jen baví pohledem, jak ostatní jezdí v kruhu, který sám nakreslil.