Podle ekonomů příští vláda zničí českou kulturu. Některé hospody nepřežijí. Nastává největší krize od rozdělení Československa!
Dnes se tomuto palčivému tématu věnoval poutavě zpravodajský portál Aktuálně.cz, který citoval ekonomické analýzy i komentáře odborníků, a redakce magazínu FaktHusty.cz si to prostě nemohla nechat ujít. Protože když se řekne „konec hospod“, zpozorní celý národ. A my reagujeme, jak se sluší a patří — s ironií, s pivní pěnou i s notnou dávkou paniky. Protože zrušit českou hospodu, to už není ekonomická reforma. To je atentát na národní DNA.
Diktát sucha: Jak ekonomové a politici připravují národ o žízeň
Zpráva, že budoucí vláda plánuje škrty a daně, které by mohly zlikvidovat stovky hospod, zní jako scénář katastrofického filmu s názvem „Konec piva v Čechách“. Jenže tohle není fikce — tohle je daňová realita. Mluvit o krachu hospod v této zemi je jako mluvit o zákazu dýchání. Česká hospoda je totiž víc než podnik. Je to ústava v tekuté formě, místo, kde se rodí demokracie, spory i kompromisy — a občas i lásky, které vydrží alespoň do zavíračky.
Jak si vůbec někdo dovolí sáhnout na instituci, kde vznikají ty nejhlubší politické úvahy a nejhloupější nápady?
V hospodě se řeší všechno — od rozpočtu po vesmír. Zničit ji znamená zničit poslední zbytky společenské soudržnosti. Je to ekonomická velezrada, která nám bere možnost si postěžovat u piva, a tím pádem i poslední zbytky duševního zdraví.
Ekonomové přitom o celé věci mluví s klidem chirurga, který právě řeže do pacienta bez anestezie. Nechápou, že mluví o chrámu národní terapie, kde se politické trauma léčí výčepní hadicí. A právě proto z jejich tabulek táhne takový chlad. Politici i ekonomové by měli konečně pochopit, že vláda a pivo jsou od pradávna spojité nádoby. Bez pravidelné konzumace piva by český občan vůbec nevydržel poslouchat tiskové konference, rozpočtové schůze nebo projevy o „světlých zítřcích“. Hospoda byla, je a bude místem, kde se ventiluje frustrace z reality. V okamžiku, kdy padne výčep, padne i trpělivost.
Navrhované daňové změny tak nejsou jen čísla v excelu. Jsou to kopance do žaludku národní identity. Každá zvýšená daň z piva je políček svobodě, každý zavřený podnik je hřebíček do rakve české demokracie. A pokud někdo tvrdí, že se bez hospod obejdeme, je buď šílenec, nebo abstinent — obojí pro stát stejně nebezpečné.
Základní kámen demokracie: Kde je bez hospody sněmovna?
Česká hospoda není „restaurace“. To slovo by se mělo zakázat. Je to parlament v montérkách, kde se hlasuje zvednutím půllitru a výsledky se zapisují do pivní pěny. Když hospody zmizí, zmizí i poslední místo, kde se může veřejnost svobodně smát politice, aniž by to bylo za mřížemi nebo na Twitteru.
Kde se budou lidé scházet, až hospody padnou? V obýváku? Na lavičce u paneláku? V kavárně s mandlovým latté za 150 korun? Tak to rozhodně ne. Český národ se nerodí v coworkingu. Rodí se v putyce, kde se po třetím pivu každý stává ministrem financí a po čtvrtém prezidentem. Ekonomové, kteří dnes navrhují „nutné změny“, by si měli připomenout, že právě v hospodách se tvořily první opoziční myšlenky. Tam padala rozhodnutí, která ovlivnila dějiny víc než deset schůzí vlády. Zavírat hospody je proto stejné, jako vypnout Wi-Fi národnímu vědomí. A to se prostě nedělá.
Pivní apokalypsa a záchrana hospod: Poslední šance
Česká společnost by měla okamžitě vyhlásit stav pivní nouze. Pokud můžeme zachraňovat banky, musíme zachránit i výčepy. Bez nich se totiž zhroutí nejen kultura, ale i státní rozpočet — protože frustrovaný národ prostě neplatí rád daně. Navrhujeme vznik Národní rady pro záchranu hospod, složené výhradně z osvědčených štamgastů, výčepních a lidí, kteří si pamatují, kolik stojí pivo ještě v korunách. Tato instituce by měla dohlížet, aby žádný výčep nepadl kvůli tabulkám, byrokracii nebo suchému cynismu. Pivní ekonomika je možná utopie, ale určitě menší než představa, že se Češi budou bavit u minerálky. Každá koruna vložená do záchrany hospod se vrátí v podobě duševní stability národa. A to je přece investice století.
Konec piva v Čechách: Trhliny v národní duši
Ztráta hospod by byla pro Česko větší trauma než všechny ekonomické krize dohromady. Daňová politika možná naplní kasu, ale vyprazdní národ. Bez piva totiž nebude čím zapít realitu, a to je pro českou psychiku katastrofa.
Ekonomové, kteří to nechápou, tráví své dny v tichých kavárnách a pijí flat white, zatímco skutečná země mizí pod nánosem paragrafů. Ti, kdo rozhodují o budoucnosti gastronomie, zjevně nikdy nezažili moment, kdy si cizí lidé u stolu podali ruce a společně zanadávali na vládu. To je totiž ten opravdový sociální kapitál, který nás drží nad vodou.
Až se zavře poslední hospoda, nebudeme mít kde oslavit vítězství ani kde oplakat prohru.
Zůstanou jen osamělé lednice, tiché lajky a smutné komentáře pod fotkami z dob, kdy pivo stálo dvacku. Pokud se vláda nevzpamatuje, zapíše se do dějin ne jako ta, která reformovala rozpočet, ale jako ta, která zabila národní humor.
(Pozn. redakce: redakční glosa magazínu FaktHusty.cz inspirovaná aktuálním děním.)*