Korupce v Česku prý skončí jediným zákonem — zákonem o whistleblowingu. Politici ho však opakovaně odmítají, protože by museli pustit ze hry své výhody.
Politický Insider upozorňuje, že korupce není jen dilema středo-a východní Evropy. V Česku probíhají velké kauzy: nemocnice Motol, IKEM, dotace, IT zakázky. Lidé vědí, že něco není v pořádku – ale zákon, který by odhalování skutečně zpevnily, se stále nenaplnil. Oznamovatel (whistleblower) je chráněn jen na papíře, praxe je tvrdší: hrozí mu kariéra, psychický tlak, někdy i finanční ztráty. Tématu se dnes věnoval také bloger s přezdívkou „Politický Insider“ na serveru Medium.cz, a redakce magazínu FaktHustý.cz na to reaguje po svém: korupce v Česku roste rychleji než ceny másla, takže zákon o whistleblowingu by politikům jen zbytečně kazil jejich houbovou sezónu.
Před čtyřmi lety začaly práce na zákoně o ochraně oznamovatelů. Legislativa byla přijata kvůli evropské směrnici, ale mnozí upozorňují, že její smysl byl jen transpozice — ne proměna.
Nový zákon zavádí ombudsmana pro oznamovatele, ochranu před odvetou.
Kdo skutečně chce změnu
Byly tři pokusy (2010, 2018, 2020-2022) o zavedení zákona podle modelu amerického False Claims Act, který by oznamovatelům přinesl nejen ochranu, ale i odměnu tam, kde odhalí velké případy.
Tyto návrhy však ztroskotaly v parlamentu — kvůli rozpočtovým obavám, chybějícím politickým silám, nebo prostě nedostatku odvahy. Oznamovatel, který upozorní na manipulaci zakázky v hodnotě desítek milionů, může skončit s nulovou ochranou. Soudy trvají roky, dokazy nejsou uznávané, vedení firem odmítá přiznat chybu, a zaměstnanec často platí víc – reputací, stresem, někdy i ztrátou práce.
Zákon není kouzelná pilulka
I když zákon platí, není to lék na všechny rány. Odměna oznamovatelovi zní lákavě, ale pokud je tím výsledek odhalení potichu zameten pod koberec, výhra se rozplyne. Politici odmítají návrh zákona nejen kvůli finančním dopadům, ale i kvůli tomu, že by museli vysvětlovat své propojení s obchodními zájmy a nepotismem.
Ironie politiků
Politik, který říká, že „chce čistý stát“, ale odmítá zákon o whistleblowingu, je jako řidič, který šílí kvůli nerovné silnici, když sám přejíždí na červenou.
Lidé si uvědomují, že slova zní hezky — ale často se ptají: proč tenkrát, když měl moc, zákon nepodpořil?
Co dál?
Jestli chceme zákon, který není jen slibem, potřebujeme veřejný tlak, jasné hlasy v parlamentu a média, která otázku korupce neodloží na veřejný zápisník. Vyzvání politiků: buď podpoří zákon — nebo vysvětlí, proč ne.