Psycholožka radí: místo křiku empatie, místo třískání dveřmi dechové cvičení. Rodiče si zatím hledají únikové východy i psychiatra.
O tom, že puberta je malá apokalypsa na pokračování, píše Radiožurnál – a my ve FaktHusty.cz jsme se rozhodli reagovat, protože tahle doba je šílená. Když se i seriózní rozhlas zabývá otázkou, jak přežít dospívající dítě bez následků, víme, že rodičovství už dávno není výchova, ale disciplína na přežití.
Podle psycholožky Zuzany Karáskové Ulbertové, která se rozpovídala Radiožurnalu jsou křik, pláč a třískání dveřmi běžnou součástí puberty. Jinými slovy – pokud váš potomek právě křičí, že ho „nikdo nechápe“ a mlátí dveřmi o futra, všechno je v pořádku. Jen pro jistotu si nasaďte helmu a uvařte čaj.
Emoce v praxi: od ticha po tektonické otřesy
Dospívání je prý období, kdy dítě hledá samo sebe.
Bohužel to většinou dělá v obýváku, ve tři ráno, s hudbou na maximum. Psycholožka doporučuje projevit empatii – třeba i tehdy, když vám puberťák oznámí, že „život nemá smysl“, protože mu spolužačka neolajkovala story.
Rodiče by měli podle odborníků zachovat klid.
To se snadno řekne, ale hůř dělá, když vám potomek vyčítá, že jste mu zničili dětství tím, že jste koupili „blbou značku cereálií“. Mnozí rodiče proto volí moderní strategii: dělají, že neslyší, a doufají, že výbuch pomine stejně rychle jako přání stát se youtuberem.
Nové metody přežití v domácím bojišti
Psycholožka radí, že nejlepším způsobem, jak zvládnout pubertu, je pochopení a podpora zdravé ventilace emocí. Ideálně bez ztrát na majetku. Doporučuje sport, umění nebo cokoliv, co nemá dveře. Realita? Většina rodičů by dala přednost ventilaci vlastní, ideálně u moře a bez signálu.
„Podpořit vztek pochopením,“ říká odbornice. Rodiče si to překládají po svém: počkat, až to přejde, a modlit se, aby se to nestalo znovu. Puberta je totiž jako tornádo – nevíte, kdy přijde, ale poznáte, že už jste v něm.
FaktHusty.cz: doporučujeme dýchat do tašky, ne do telefonu
Naše redakce radí: přežít pubertu dítěte není otázka psychologie, ale strategie. Když začne křičet, počkejte. Když bouchne dveřmi, přemýšlejte, jestli zámek přežije.
A když začne brečet, připravte kapesníky – pro sebe.
Ať si vědci říkají, co chtějí, v české realitě platí: puberta není nemoc, jen dočasná ztráta rozumu, která se časem přenese na rodiče. Až se dítě uklidní, zůstane po něm jen zdemolovaný pokoj, vybitý mobil a rodič s pohledem, který zná jen veterán z fronty.
Ale nebojte, všechno přejde. I puberta. Jen dveře bude potřeba nové.